V této souvislosti Ministerstvo zemědělství od 1. července 2011 zpřísnilo Pravidla hospodaření na půdách, které jsou ohroženy erozí GAEC 2.

Zatímco Standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu, které zajišťují zemědělské hospodaření ve shodě s ochranou životního prostředí, povinné pro poskytování podpor, pokrývaly pro oblast eroze pouze erozí silně ohrožené půdy, tak od července 2011 byla protierozní ochrana rozšířena na mírně erozně ohrožené půdy. Na těchto půdách bude možné zakládat porosty vyjmenovaných širokořádkových plodin pouze s využitím půdoochranných technologií.

Pro vymezení kategorie erozní ohroženosti půd byla využita zejména kritéria – délka svahu po spádnici, sklonitost svahu, erodovatelnost půd a faktor přívalových dešťů. Tyto kategorie byly zaneseny do registru půdy (LPIS) a vyznačeny do mapových podkladů jako mírně nebo silně erozně ohrožené pozemky.

Degradace půdy

Poškozování půdy se ze zemědělského hlediska rozumí ztráta produkční schopnosti, z hlediska ekologického a environmentálního ztráta schopnosti plnit přírodní funkce. K nejvýznamnějšímu typu degradace půd patří eroze vodní větrná, dále pak zhutňování a kontaminace půd. Urychlená eroze zemědělských půd kromě jiného vážně ohrožuje produkční a mimoprodukční funkce půd, způsobuje škody v intravilánech měst a obcí a ochuzuje zemědělské půdy o nejúrodnější část – ornici.

Eroze v České republice ovlivňuje téměř 50 % celkové výměry orné půdy, a tak je v zájmu samotných zemědělců zamezit znehodnocování základního výrobního prostředku, jehož kvalita bude do budoucna ovlivňovat i vlastní produkční potenciál, a tím i jejich ekonomiku.

Člověk a půda

Kvalitní půda je základem pro „bytí“ lidské populace. Úrodná, šetrně využívaná a obhospodařovaná rukou správného hospodáře je zdrojem pro zdravou a hodnotnou výživu. Její obnova trvá tisíciletí, její hodnota je z tohoto pohledu tedy nevyčíslitelná. Je proto odpovědností každého, kdo s půdou zachází, předat toto cenné dědictví dalším generacím v lepším stavu, v nezmenšené ploše a nezhoršené kvalitě.

Za její kvalitu jsou však odpovědni nejen sami hospodařící zemědělci, ale i vlastníci půdy, kteří půdu pronajímají.

Půda je národním bohatstvím a jako takovou ji definuje i zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu.

Pravidla GAEC 2

Pravidla správné zemědělské praxe pro hospodaření na mírně erozně ohrožených pozemcích a jejich formulace zaměstnávala jak úředníky ministerstva zemědělství, tak odborníky z výzkumných ústavů již od roku 2010. První návrhy více direktivní než reálné nebyly ze strany zemědělců akceptovány. Důvodem jejich odmítnutí však nebyla neochota změnit přístup k této problematice a zkvalitnit systém protierozních opatření při obdělávání půdy, ale nereálnost vlastního provedení některých navržených opatření v praxi. Výsledkem byl silný odpor a nesouhlas zemědělců, který vyvrcholil odmítnutím akceptovat některé zcela nereálné „akademické“ návrhy, nerespektující realitu zemědělské prvovýroby a možné tvrdé dopady na zemědělce i z pohledu ekonomiky.

Podle odhadu Agrární komory, ale i dalších nevládních organizací by tak skončilo například pěstování brambor či cukrovky v tak typických oblastech jako jsou Vysočina nebo Haná.

Dalším důvodem k odmítnutí byla i chybějící komunikace ze strany ministerstva zemědělství, kde direktivně učiněná rozhodnutí „od stolu“, přinesla řadu problémů při vyjasňování termínů půdoochranných technologií, které měly vstoupit v platnost již od 1. ledna 2011.

Odložením termínu na základě požadavku a nesouhlasu nevládních organizací s předloženými návrhy na 1. července 2011, byl vytvořen prostor pro hledání kompromisního řešení a navržení takových půdoochranných technologií, které jsou zemědělci schopni v praxi technicky zrealizovat.

Nová pravidla správné zemědělské praxe (GAEC 2), platná od 1. července 2011, tak budou muset zemědělci uplatňovat na zhruba 15 % výměry orné půdy s tím, že od příštího roku budou kontrolována a v případě jejich porušení bude Státní zemědělský intervenční fond zemědělce postihovat sankcí.

Zemědělci budou moci na mírně erozně ohrožených pozemcích pěstovat vyjmenované širokořádkové plodiny, jako jsou kukuřice, brambory, řepa, sója a slunečnice v monokultuře pouze s využitím základních půdoochranných technologií, kterých je zatím navrženo celkem pět. Zemědělec si sám vybere pro něj technologii organizačně nejpřijatelnější, přitom má možnost zvolit pro libovolnou širokořádkovou plodinu jakoukoli z navržených technologií.

A jaký je závěr?

Agrární komora ČR i zemědělci si jsou velmi dobře vědomi důležitosti a ochrany půdy proti erozi. Opatření proti erozi jsou nejen v zájmu celé společnosti, ale v zájmu samotných zemědělců. Vždyť z jednoho hektaru půdy může voda smýt až několik desítek tun ornice za rok, se všemi negativními dopady na produkci, půdu a krajinu. Realizací protierozních opatření lze erozi zmírnit na přípustnou míru a minimalizovat její škodlivé účinky.

Použití agrotechnických opatření je nejjednodušším opatřením tam, kde už nestačí pouze opatření organizační, například úprava struktury pěstovaných plodin. Ale musí být reálně nastavena a prodiskutována s praxí, ne direktivně nařízena někým, kdo nikdy půdu neobhospodařoval.

Navržené řešení nebude zcela jistě ideální z pohledu obhospodařování zemědělské půdy pro všechny. V mnoha případech přidělá práci zemědělci při nadstandardním hospodaření. Je však prvním kompromisem akceptovatelným jak z hlediska využívání půdy, tak i její ochrany. Jsme dohodnuti, že během dalšího období budeme společně připravovat další návrhy s jediným cílem – ochránit naše společné bohatství – půdu.

Naši předkové nám předali cenné dědictví v podobě úrodné půdy, která je schopna ještě stále zajistit dostatečné množství potravin pro výživu lidí a zvířat, kteří na ní žijí.

Bez dostatku úrodné půdy si sotva dokážeme představit budoucnost. Tak to nekažme, diskutujme a hledejme reálná a kompromisní řešení a hlavně konejme.

Martin Fantyš
tajemník Agrární komory ČR