Lesní cestu definuje vyhláška 433/2001 Sb., kterou se stanoví technické požadavky pro stavby pro plnění funkcí lesa, jako účelovou komunikaci, která je součástí lesní dopravní sítě, určená k odvozu dříví, dopravě osob a materiálu pouze v zájmu vlastníka lesa a pro průjezd speciálních vozidel. Umožňuje bezpečný celoroční nebo sezonní provoz.

Definici lze upřesnit pomocí metodiky ÚHÚL. Za lesní cestu je cesta považována v případech, kdy les ohraničuje cestu z obou stran, les navazuje na lesní cestu jen z jedné strany a také některé cesty mimo les.

Lesní cestou mimo les se rozumí cesty, ke kterým lze dřevo přibližovat, nebo je po nich odvážet. Cesty mimo les se berou v úvahu jen tehdy, když horizontální vzdálenost od průsečíku cesty s transektem k nejbližší hranici lesa není větší než 75 m. Pokud se mezi hranicí lesa a průsečíkem cesty nacházejí značné překážky (např. drážní těleso, toky řeky apod.), pak se cesta nebere v úvahu, neboť pro tuto část lesa nemá žádný význam.

Jestliže se v uzavřeném místním území nachází více cest v zóně 75 m, pak se bere v úvahu jen ta cesta, která leží nejblíže lesnímu komplexu, ovšem pokud má význam pro přibližování a pro odvoz dřeva.

Pro názornost je přiložen ilustrativní příklad (lesní cesty splňují výše uvedenou definici, ostatní cesty ne, nelze je tedy financovat dle podopatření I.1.2.3.).