Země jako Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko mají velmi dobré přírodní podmínky k produkci základních potravin, ale z důvodu nastavení likvidačních podmínek v rámci „Společné“ zemědělské politiky a takzvaného jednotného trhu poklesla jejich produkce na polovinu i méně.

Koloniální politikou EU je kvalitní orná půda zatravňována místo toho, aby se na ní hospodařilo, a tím zvyšovala svou úrodnost. Tato zatravňovaná půda je v některých částech naší země i 25 let bez obnovy a tomu se prý zase říká ekologie. Půda „umírá“, není v ní život, není schopná zadržovat vodu, ztrácí ornici…..

A co dělají ekologové? Řada takzvaných ekologů často a ráda mluví o uhlíkové stopě a uhlíkové neutralitě, ale nikomu nevadí statisíce kamionů, které ročně přepravují potraviny do míst, kde si je mohou vyrobit sami a podstatně levněji. Proč to nevidí? Neznají základní zásady a nevědí, co skutečně ekologie je. Nevědí, že když se nehospodaří, dochází k degradaci kvalitní zemědělské půdy…nevědí, že v takových podmínkách ztrácí půda zooedafón (žížaly, brouky….), nevědí, že se ztrácí v přírodě rozmanitost……

A kdo jsou ti, kteří jdou „na ruku“ těmto „ekologům“, kdo jsou ti, kteří určují v Evropě trendy směrování společnosti a jejich teorie jde v praxi proti vlastním lidem a budoucím generacím? Odpovím. Jsou to ti, kteří připravují strategie, rozhodují o podmínkách u nás i když žijí v Bruselu, žijí v „bublině“, neznají praxi, nemají zájem o budování společné Unie. A výsledek? Stovky tisíc lidí z agrárního sektoru nových zemí se přesunuly do montoven postavených na nejúrodnější půdách, do starých zemí na pole, do stájí a jako námezdní sezónní pracovníci při sklizni ovoce a zeleniny za směšné mzdy ve vztahu ke mzdám konkrétní země, a o podmínkách ubytování této námezdní síly raději nemluvme.

Tak takto jsem si nepředstavoval silnou Evropu, která může konkurovat světovým velmocem, jako jsou Čína, USA a další, v potravinářském průmyslu. Moje představa byla v rovnoprávném postavení všech států EU a využití jejich vhodných přírodních podmínek k pěstování ovoce, zeleniny a chovu hospodářských zvířat s tím, že vše bude na nejvyšší hygienické, technické, technologické a dietetické úrovni na světě.

A co nás čeká v dalším sedmiletém období „Společné“ zemědělské politiky, které má vycházet z Green Dealu? Co tenhle Zelený úděl požaduje?

V rámci Zeleného údělu se požaduje například snížit průmyslová hnojiva o 30 procent, což by asi bylo příjemné, ale ČR spotřebovává 124 kilo čistých živin na hektar, Belgie téměř 300 kilo čistých živin na hektar, a Irsko dokonce více než 500 kilo čistých živin na hektar. Pokud snížíme všichni o 30 procent, tak u nás bude možné aplikovat cca 80 kilo čistých živin na hektar, v Belgii 210 kilo čistých živin na hektar a v Irsku 350 čistých živin na hektar, jak asi budeme konkurovat? Budeme dotlačeni k další extenzitě a uvolňování našeho trhu zemím, kde pokles produkce bude minimální.

Často slýchám o nadužívání pesticidů u nás. A jaká je realita? Opět se podívejme na tu nespravedlnost. V rámci omezení užívání pesticidů se bavíme o minus 50 procentech, což by v případě ČR, která dnes spotřebovává 1,86 kila účinné látky na hektar, znamenalo snížení na 0,93 kila účinné látky na hektar. V případě Belgie, kde dnes je užíváno 8,1 kila účinné látky na hektar, se spotřeba sníží jenom na čtyři kila a v Itálii na 3,9 kila účinné látky na hektar. Je toto spravedlivé? Je toto ochrana životního prostředí?

Prý je nutné zvýšit podíl neprodukčních ploch (existence dalšího úhoru), tedy ploch, na kterých nebude intenzivní zemědělská produkce…i když víme, že budeme potřebovat více potravin. Vyčlenění neprodukčních ploch o deset procent je pro životní prostředí cíl, který bude mít negativní vliv na kvalitu orné půdy. Česká republika vyčlenila cca milion hektarů zemědělské půdy, z toho asi 600 tisíc hektarů bylo zatravněno. Pro vysvětlení. Došlo k převodu z orné půdy do luk či trav na orné půdě a přibližně 400 tisíc hektarů nejúrodnějších půd bylo zastavěno, vybudovaly se cyklostezky, popravdě si řekněme, že ne vždy využívané, a další velmi diskutabilní zábory půd. Snížení výměry orné půdy z tohoto titulu již bylo 28,6 procenta … v roce 1990 bylo zhruba 3,5 milionu hektarů orné půdy, v roce 2019 necelých 2,5 milionu hektarů orné půdy.

My, nově přistoupivší země do Evropské unie jsme byly znevýhodněny už při vstupu nastavením podmínek, které se určily podle nejhorších výsledků a nyní se připravuje systém, kterým by se opět mělo směřovat k další extenzitě. Hospodářská politika EU od roku 2004 dovedla tyto země už nyní k značné extenzitě, vidíme to na příkladě naší vlasti.

A co bude dál? Opět v tomto období připravují zemědělskou politiku „bruselští úředníci“, kteří nemají základní vědomosti o zemědělské výrobě. To není rozumný přístup, tímto způsobem Evropa nebude schopna konkurovat světovým velmocem.

A jak by se Evropa, potažmo Česká republika, měla zachovat?

Politiku extenzity je zásadně nutné odmítnout. Jde o další likvidaci nových zemí a ovládnutí jejich trhů. Vidíme, že opět se vychází z dat, která jsou pro přistoupivší země nevýhodná, a to není férový přístup. Takto nevybudujeme Evropskou unii, ale dosáhneme opaku. V každé zemi EU musíme vycházet ze stavu, ve kterém se v současné době nachází, jinak nelze při navržených podmínkách v EU setrvat. A věřte mi, vím, co říkám.