Autor: Martin Jedlička

Búrská koza je jihoafrické masné plemeno většího tělesného rámce s dobrým osvalením a pevnou konstitucí, které vzniklo ve čtyřicátých letech minulého století. Ani vynikající intenzita růstu a dobré osvalení však nestačí na to, aby se u nás uvedené plemeno koz více rozšířilo. Aktuálních 226 zvířat v kontrole užitkovosti jen odráží skutečnost, že u nás nejsou produkční stáda, protože chybí trh s kozím masem.

I když se búrské kozy začaly u nás chovat již před více než třiceti roky, stále se nevymanily z hobby pojetí chovu. Prioritou chovatelů je produkce plemenných zvířat. Na porážku jdou jen do chovu nezařazení kozlíci. V šesti měsících, což je optimální porážkový věk, dosahují minimální hmotnosti 35 kg s výtěžností čisté svaloviny odpovídající 50 %. Pokud v tržní síti narazíte na kůzlečí maso, zpravidla se jedná o produkci z chovu mléčných plemen koz. S masem búrských kůzlat se však maso vrstevníků bílých nebo hnědých krátkosrstých nedá srovnávat. Maso výsekových kozlíků je jemné, šťavnaté a pevné konzistence, bez výrazného aroma. Ani přítomný vnitrosvalový tuk neobsahuje žádné pachutě.
Kozlové búrského plemene se u nás často využívají v užitkovém křížení s dojnými plemeny koz, nejčastěji s bílou nebo hnědou krátkosrstou kozou. Výsledky z chovatelské praxe ukazují, že kříženci v porovnání čistokrevnými vrstevníky sice rychleji rostou, ale mají nižší výtěžnost svaloviny.
Podle standardu v zemi původu, který převzal i Svaz chovatelů ovcí a koz, z. s., má být zbarvení těla búrské kozy bílé s načervenalou hlavou a lysinou. Ale například v sousedním Německu, které v chovu búrských koz patří k evropské chovatelské velmoci, se běžně chovají i plášťově červená zvířata, jež se u nás vyřazují.
K bezmála čtyřiceti chovatelům se zvířaty zapojenými do kontroly užitkovosti patří i rodinná firma Štros Agro, s. r. o., která má na své farmě v Býšti u Týniště nad Orlicí v plemenitbě stádo sedmnácti koz a dva kozly – Golma a Gondola.*