20. 07. 2018

V pondělí 16. července se v Bruselu konalo zasedání Rady pro zemědělství a venkov, poprvé s rakouským předsednictvím a pro Českou republiku také poprvé za účasti nového ministra zemědělství Miroslava Tomana. Po svém zvolením do funkce přitom Toman identifikoval vyjednání spravedlivých podmínek reformy Společné zemědělské politiky po roce 2020 pro tuzemské zemědělství jako ústřední prioritu ve funkci ministra.

Hlavním tématem jednání byla diskuze nad legislativními návrhy pro reformu Společné zemědělské politiky, které Evropská komise zveřejnila na začátku června. Rakouské předsednictví se konkrétně zaměřilo na téma zjednodušení a odstraňování administrativních překážek v zemědělském podnikání. Snížení byrokratické zátěže je přitom evergreenem každé debaty o reformě, ve skutečnosti však obvykle snaha o zjednodušení vede jen k „virtuálnímu“ rozdělení stávajících předpisů nebo dokonce k vytváření předpisů nových.

Komisař představil svůj návrh

Ještě před tím, než se k otázce zjednodušení vyjádřili ministři jednotlivých členských zemí, přišel legislativní návrh Komise na půdu Rady obhajovat komisař pro zemědělství a venkov Phil Hogan.

Hogan uvedl, že zjednodušení Společné zemědělské politiky je pro jeho kabinet zásadní prioritou. Podle Hogana je nejdůležitější, aby nedocházelo ke koncentraci rozhodovacích pravomocí v Bruselu, ale aby se naopak zemědělská politika co nejvíce přiblížila samotným zemědělcům. Komise tento systém rozdělení pravomocí nazývá „nový prováděcí mechanismu“. Jednoduše řečeno to znamená, že od roku 2021 by daleko větší roli v nastavování pravidel měly hrát členské státy, přičemž Evropská unie bude pouze určovat základní rámec a kontrolovat jeho plnění. Ke zjednodušování podle Hogana dochází už nyní, což podle něj dokazuje například snížení regulací v rámci Společné organizace trhu, flexibilnější řízení rizik či možnost neuplatňovat podmínku aktivního zemědělce. V souvislosti s aktivním zemědělcem, podle žargonu legislativního návrhu skutečného zemědělce (genuine farmer) Hogan uvedl, že ačkoli Evropská komise nechává definici skutečného zemědělce na členských státech, je komise připravena se členskými státy velmi těsně spolupracovat tak, aby každý členský stát nastavil funkční model, který bude v souladu s realitou tamního zemědělského sektoru, a zároveň nebude v rozporu s unijní legislativou. Pro tento účel už měla být dokonce v rámci DG Agri ustanovena pracovní skupina.

Prioritou zjednodušení a modernizace

V souvislosti se zjednodušením se Hogan nemohl nezmínit o ozelenění, které bylo od počátku tohoto programovacího období ze strany zemědělců, ale také nevládních organizací zaměřených na ochranu životního prostředí, terčem kritiky. Podle komisaře pro zemědělství a venkov bude „greening“ nahrazen tzv. posílenou podmíněností, která má podle něj být zároveň pro zemědělce jednodušší, pro členské státy flexibilnější a pro ochranu životního prostředí ambicióznější. Jako příklad větší flexibility Hogan uvedl podmínku minimálně tří plodin v osevním postupu, která by podle Komise nemusela platit například pro chovatele dojeného skotu. Tak zvané „EFAs“ (plochy v ekologickém zájmu), které v rámci greeningu musely tvořit alespoň 5 % (nebo adekvátní ekvivalent) obhospodařované půdy, z unijní legislativy nezmizí, nicméně Komise navrhuje větší flexibilitu pro členské státy v jejich využití, to znamená, že bude možné, aby EFAs tvořily více, nebo naopak méně než z Bruselu daných 5 % plochy.

Dalším významným prvkem reformy má podle Hogana být důraz na nové technologie, podpora precizního zemědělství, širokopásmého internetu nebo nových metod šlechtění. V této souvislosti byly prezentovány závěry studie Společného výzkumného střediska Evropské komise, které představilo svůj systém pro družicové sledování stavu porostů a předpověď výnosů. Tento systém by měl být v nejbližší době uveden do provozu a k dispozici zemědělcům. Podle Hogana je potřeba využít metod dálkového pozorování a snížit tak počet kontrol na místě. Každý členský stát by si měl nově určit jak sankční, tak kontrolní systém. Dalším zjednodušením pro zemědělce bude předvyplněná jednotná žádost, kterou by měly členské státy společně s Evropskou komisí připravovat.

Na závěr svého vystoupení Hogan informoval také o záměru zrušit tzv. „platební nároky“, tedy systém plateb na farmu podle její historické produkce, nikoli podle aktuální držby hektarů. Všechny členské země by tak měly od roku 2021 přejít na systém SAPS (jednotná platba na plochu), který je momentálně uplatňován také v České republice.

Ministři kritizují nedostatečnost a nejasnost zjednodušení

V další části jednání už vystoupili ministři zemědělství z jednotlivých zemí s komentářem k předloženému legislativnímu návrhu, přičemž se mimo tématu zjednodušení a přenesení pravomocí na členské státy někteří z nich vraceli také k debatě o rozpočtu, která probíhá paralelně s debatou o reformě Společné zemědělské politiky.

Francouzský ministr zemědělství Stéphane Travert návrh Evropské komise přivítal. Podle něj je nový prováděcí mechanismus pozitivním krokem směrem dopředu, protože dost dobře nelze v rámci Evropské unie, kde se současně nachází státy jako je Finsko nebo Španělsko uplatňovat jeden model zemědělské politiky. Travert v této souvislosti představil společnou Francouzsko-Německou deklaraci k Společné zemědělské politice, které stejně jako legislativní návrh komise staví do popředí podporu nových technologií a výzkumu, vyšší ambice v ochraně životního prostředí a adaptaci zemědělství na klimatickou změnu včetně vytvoření vhodných nástrojů pro kompenzaci ušlých příjmů pro zemědělce, nicméně zároveň upozorňuje na skutečnost, že k plnění těchto cílů musí zemědělství disponovat adekvátním rozpočtem.

V podobném duchu hovořila také spolková ministryně zemědělství Julia Klöckner ze sousedního Německa. Podle ní je legislativní návrh Komise dobrým prvním krokem, ale v mnoha ohledech (především v ochraně životního prostředí) není dostatečně ambiciózní. Podle Klöckner by měla být v rámci reformy důsledně uplatňována subsidiarita, to znamená, že každý členský stát, ale také jednotlivé regiony (spolkové státy) budou mít v rámci strategických plánů možnost zvolit taková pravidla, která vyhovují tamním zemědělcům a jejich prioritám. S tím souvisí i definice skutečného zemědělce, která je podle Klöckner lepším řešením než aktivní zemědělec definovaný Bruselem, zároveň by pak měl mít každý členský stát možnost skutečného zemědělce vůbec neaplikovat. Z pohledu České republiky je zajímavé prohlášení, podle kterého by si každý členský stát měl také zvolit, zda bude, nebo nebude uplatňovat povinné zastropování. Podle Klöckner totiž zastropování a následné výpočty úlev vůči zastropování v podobě započtení pracovníků přinese další navyšování administrativní zátěže pro členské státy a samotné zemědělce, což je v rozporu s ambicí komise. Co se týče zjednodušení, měla by podle Klöckner vzniknout meziinstitucionální pracovní skupina Rady., Evropského parlamentu a Komise, která předloží konkrétní návrhy.

Španělský ministr zemědělství Luis Planas podpořil návrh Německa a Francie s tím, že skutečné zemědělství by se podle mělo projevit hlavně na redukci samotného obsahu legislativních předpisů a současném snížení počtu kontrol, kdy podle něj není nutné kontrolovat zemědělce, kteří dlouhodobě kontrolami procházejí a problém u dálkový průzkum u nich neidentifikuje závažné chyby.

Lotyšský ministr zemědělství Jānis Dūklavs uvedl, že podporuje směr, který Komise v návrhu předestřela, tedy větší míru pravomocí pro členské státy, na druhou stranu si lotyšské ministerstvo zemědělství není jisté, zda nový prováděcí mechanismus zároveň přinese zjednodušení, minimálně pro členské státy to nejspíš podle něj platit nebude. Dūklavs dále odmítl povinné zastropování s tím, že Komise nepředložila žádnou detailnější studii, která by dokázala vysvětlit socio-ekonomické důvody tohoto opatření.

Ministr zemědělství České republiky Miroslav Toman ve svém vystoupení uvedl, že hlavní prioritou pro Českou republiku zůstává snížení administrativní zátěže, a proto je nutné nastavit dělbu pravomocí, ale také požadavků po samotných zemědělcích tak, aby se byrokracie svazující zemědělské podnikání skutečně snižovala. S tím souvisí i určitá opatrnost v přijetí nové definice „skutečného zemědělce“, kdy je třeba zvážit skutečný přínos oproti nárůstu administrativy, který to může přinést. Pro Českou republiku zůstává hlavní prioritou otázka zastropování. Ministr Toman zopakoval, že Česká republika podporuje zastropování na dobrovolné bázi, pokud by však v rámci legislativního procesu přeci jen zvítězil koncept zastropování povinného, je podle Tomana nutné do pracovních nákladů, které si může žadatel od stropu odečíst, počítat reálné, nikoli průměrné náklady. Členské státy by podle Tomana měly mít v případě povinného zastropování možnost nastavit si ho podle vlastních podmínek.

Portugalský ministr zemědělství Luís Capoulas Santos podpořil návrhy Francie a Německa především v souvislosti se snižujícím se rozpočtem pro zemědělství a upozornil také na to, že by po roce 2020 mělo existovat přechodné období, ve kterém by se nová zemědělská politika implementovala. Členské státy podle něj nejsou schopny v takto krátké době najet na nový systém.

V podobném duchu bylo také vystoupení Slovinského ministra zemědělství Dejana Židana. Upozornil na rozpor mezi v mnoha případech ambicióznějšími cíli v oblasti ochrany životního prostředí a snížením rozpočtu na straně druhé. Podle Židana lze největšího zjednodušení dosáhnout modernizací a racionalizací kontrol. V tom by podle něj měla Evropská unie členským státům pomoci a zároveň jim nechat do určité míry volnou ruku.

Řecký ministr zemědělství Evangelos Apostolou poukázal na rozpor mezi větším souborem požadavků, který řecké zemědělce čeká, a nižším objemem podpor, které dostanou. Apostolou zároveň upozornil na pravděpodobně velmi složitý systém indikátorů, které si členské státy sice vyberou samy, ale jejich hodnocení nemusí být v době jejich výběru zcela jasné.

Nový ministr zemědělství a rozvoje venkova ze sousedního Polska Jan Krzysztof Ardanowski vyjádřil pochybnosti ohledně nové definice skutečného zemědělce, především s ohledem na administrativní náročnost pro zemědělce i samostatné ministerstvo (v Polsku je registrováno více než 1,5 milionu zemědělských subjektů). Ardanowsku se ve svém vystoupení zaměřil také na otázku zastropování. Polsko zastropování podporuje, nicméně chce větší míru flexibility v rozhodování o tom, kde a jak peníze ze zastropování využije.

Zbývající vystoupení (Estonsko, Švédsko, Lucembursko, Kypr, Itálie, Finsko, Rumunsko, Belgie) se vesměs shodovaly v převážně pozitivním hodnocení legislativního návrhu. Nejkritičtěji vystoupil nový italský ministr zemědělství Gian Marco Centinaio, který tlumočil názory italských zemědělců, podle kterých je Společná zemědělská politika z pohledu administrativní náročnosti často noční můrou, a proto je podle Centinaia třeba přinést skutečné zjednodušení. Podobně kritický byl také rumunský ministr zemědělství Petre Daea, kterému na návrhu vadí kromě nedostatečného a nejasného zjednodušení také zastropování plateb, které je podle něj v současné podobě s ohledem na administrativní náročnost neaplikovatelné.

Příští jednání v září

Další jednání Rady pro zemědělství a rybářství je naplánováno na 10. září. Do té doby by se mohla alespoň částečně vyjasnit situace ohledně rozpočtu Evropské unie po roce 2020, který bude výrazným způsobem ovlivňovat diskuzi o reformě zemědělství.

Ing. Jan Doležal, tajemník, Agrární komora ČR