Dnes je situace diametrálně odlišná. Představitelé všech zemědělských nevládních organizací mají snahu přizpůsobit dikci budoucích pravidel co nejlépe svým členům. A tu nastává problém.

Staví se hory proti nížinám

Používané metody i argumentace ne vždy korespondují s pravidly slušného chování či férové hry. Každý má snahu z onoho pomyslného krajíce přivlastnit si co největší podíl. Z jasné konstanty výše obálky určené k rozdělování vyplývá, že pokud se někomu přidá, musí se ta samá část jinému odebrat. A tak se staví hory proti nížinám. Vždyť v nížinách to přece roste samo a na horách se musí s přírodou bojovat – pohled horalů. Vždyť na horách se jen mulčuje, pobírají se pohádkové dotace a v nížinách se musí dělat a ještě se při tom zaměstnávají lidé – pohled zemědělců z nížin.

Do toho vstupuje spor, která kráva vyžaduje větší péči chovatele a tedy vyšší dotaci. Masná, nebo mléčná? „Masní“ budou samozřejmě tvrdit, že masná, vždyť ona sežere téměř jako mléčná a profit má chovatel jen z prodaného telete. „Mléční“ tvrdí pravý opak a ještě k tomu přidávají zaměstnanost na venkově.

Samozřejmě, že pravda je někde napůl. Absolutní spravedlnost neexistuje, jen se k ní můžeme přiblížit, třeba něčím, co si říká diferenciální renta, nebo stanovením optimální výše zatížení VDJ. Mělo by být samozřejmostí, že ona výše musí být stanovena na základě výpočtu vycházejícího z produkční schopnosti daného území a ne střelbou od pasu, jak tomu mnohdy je.

Pracovat ve stáji se moc nevyplácí

Čas, který nám zbývá do závěrečného rozhodnutí, se velmi krátí. O to větší je intenzita palby jednotlivých zájmových skupin do protivníkových řad. Jako kdyby tu nebyl jen jeden zemědělský stav. A je jedno, jak si říká. Přece všichni zemědělci pracují na poli. Ale jen někteří k tomu mají i stáje s dobytkem. A ty je potřeba významně lépe podpořit. A proč? Jednoduše proto že pracovat ve stáji se moc nevyplácí, a pokud tato republika chce i maso a mléko, musí to zaplatit. Tak, jak to činí naši sousedé.

Vzpomínám na dobu, kdy jsme nedostávali nic. Dřeli jsme bídu s nouzí a jedinou vizí bylo přežít. Podařilo se. Poslední léta se nám žije o poznání lépe. I díky dotacím a také díky cenám. Škoda, že to platí jen u cen rostlinných komodit. Hodně práce je před námi. Máme dluhy vůči půdě, máme dluhy vůči majetku. A my se zabýváme banalitou, která kráva je lepší?

Foto popis| Na úřadě Agrární komory ČR se sešli zástupci LFA oblastí z Bruntálska, Trutnovska a Děčínska k diskusi s vedením komory o konečné podobě Programu rozvoje venkova na nové rozpočtové období. Podařilo se odstranit dezinformační bariéru určitých nátlakových skupin a jednání skončilo shodou na nastavení hlavních parametrů programu

Jindřich Šnejdrla, viceprezident AKČR