KIS Ústecký kraj
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Ústeckého kraje vznikl za podpory MZe ČR

Zelinářská expedice do Číny

08/06/12
viz. zdroj

Zdroj: AK ČR

 

Ve dnech 6.5. – 17.5. 2012 se skupina zelinářů z České republiky vydala poznat, jak jsou na tom jejich kolegové v nejlidnatější zemi světa a také v zemi, mající jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik.

 

Trasu cesty i veškeré obrázky naleznete v příloze. 

 

Peking

Naše expedice začala příletem do Pekingu. Při úvodní cestě autobusem jsme se dozvěděli některé obecné informace o Pekingu. Zima zde trvá 3 měsíce s průměrnou teplotou – 1°C až -2 °C. Nejvyšší teploty jsou v měsíci srpnu dosahují až 40 °C. Nejnižší výplaty se pohybují okolo 2 000 yuanů (6 000 Kč), průměrná mzda je 3 000 – 4 000 yuanů/měsíc (9 000 – 12 000 Kč). Měsíční nájemné za byt v Pekingu se pohybuje okolo 3 000 yuanů (9 000 Kč), energie se platí zvlášť. Devatenácti milionové město má značné problémy s hustotou dopravy i přesto, že některé silnice zde mají až 4 proudy v jednom směru. Město každý den vyhlásí čísla SPZ aut, která v daný den nesmí vjet do Pekingu, aby tak redukovalo množství dopravy ve městě. Překvapil nás velice propracovaný systém řízení dopravy, kdy jsou na semaforech umístěny digitální tabule, které řidiče upozorňují na zbývající počet sekund do přeměny barvy světla. Přes takto vymyšlený systém se většina Číňanů světly na křižovatkách neřídí. Často tak vznikají komické situace, kdy auta, motocykly a cyklisti vjedou do křižovatky najednou, v prostřed křižovatky zjistí, že nemohou dál a začnou na sebe troubit. Postupně se všichni mezi sebou propletou tak, aby se dostali kam potřebují. Ke zvýšení chaosu přispívají i chodci, kteří přechází ulice také většinou na červenou. Tato situace byla názorně viditelná z devátého patra našeho hotelu – viz fotografie.

 

Ve městě byl velice patrný rychlý nárůst ekonomiky za posledních několik desítek let a značné rozdíly v životní úrovni obyvatelstva. Mezi běžnými rodinnými domy se tyčily mnohapatrové mrakodrapy. V Pekingu, jakož i v celé Číně je velice populárním dopravním prostředkem kolo, zejména tzv. trojkolky se zadním nákladovým prostorem, na kterých místní obyvatele přepravují zeleninu, různé balíky, nápoje, případně z nich mají udělané ,,pojízdné kuchyně´´ ,ve kterých vaří přímo na ulici. Číňané většinou doma nesnídají. Kupují si  jídlo od pouličních ,,kuchařů´´(viz obrázek), které sní v průběhu cesty do práce.

 

Přímo za naším hotelem jsme měli možnost navštívit typický městský farmářský trh. Obyvatelé přilehlých vesnic sem jezdí prodávat svou produkci. Ačkoli byl hygienický standard trhu velice nízký, o nabízené potraviny zde byl nadměrný zájem. Trhovci zde prodávali zejména zeleninu, ovoce, vajíčka a pečivo. Prodejci, kteří se se svým zbožím nevešli k prodejním stolům na tržnici, měli své zboží rozložené na plachtách na chodníku před tržnicí. Jeden prodejce zde měl také stánek s masem. Ve 30°C  teple byly naporcované kusy masa vyrovnány na stole bez jakékoli možnosti zchlazení a zřejmě jako ochrana proti hmyzu byl používán kus provazu navázaný na otáčející se lopatce ventilátoru, který měl hmyz odehnat.

Návštěva ekologické farmy ,,BEIJING QINGPUYUAN VEGETABLES Co., Ltd, Peking"

Dotazovali jsme se, jak je to s výběrem vedoucích pracovníků. Ve vesnici probíhají volby, zastupitelstvo si volí starostu a vedení podniku vede i vesnici. Jestliže se vedoucí pracovník neosvědčí, nelze ho propustit, ale je přeřazen na nižší post. Celková obhospodařovaná výměra je 700 mů => 46,67 ha. Na farmě chovají také 250 000 kuřat, 5 000 prasat a 100 krav. V době prázdnin jezdí na farmu obyvatelé měst, kteří zde nakupují zeleninu, případně si zde mohou zkusit práci na farmě, což jim přináší určitou formu odreagování a mohou si užít farmářský život.

Skleníkové hospodářství
Z důvodu hygienických opatření nebylo možné navštívit živočišnou výrobu a tak jsme navštívili pouze skleníkové hospodářství.

Celková produkce zeleniny je cca 880 t/rok. Pěstují 60 – 70 různých druhů zeleniny, zejména v závislosti na sezóně a požadavcích trhu. Ceny biozeleniny jsou oproti běžné produkci zhruba dvojnásobné  (v závislosti na sezóně). Cena rajčat se pohybuje okolo 10 yuanů/kg (30 Kč) a  cena biorajčat 14 – 15 yuanů/kg (42 – 45 Kč).  Na farmě jsme navštívili fóliovník s cherry rajčaty. Za vegetační sezonu je možné ve fóliovníku rajčata otočit 2 x, ale kvůli výskytu chorob je nutné dodržovat střídání plodin.  Z jednoho fóliovníku ( 600 m2) farmář sklidí celkem 4 000 kg rajčat za vegetaci. Rajčata jsou balena do 200 – 300 g boxů a následně do 5 kg krabic. Pěstování probíhá v půdě, zavlažování je prováděno podmokem, pomocí systému kanálků vyhloubených v půdě. V průběhu pěstování není používána žádná chemie, hnojí se pouze slepičím trusem. Při napadení rostlin houbovými chorobami jsou nejprve odstraněny napadené části, následné pak celé rostliny. V případě kalamitního napadení je nutné zlikvidovat celý porost.

Ve fóliových krytech farmář dále pěstoval  okurky, vodní melouny a salát hlávkový a košťáloviny, ředkvičky a lilek.  Porosty ve fóliových krytech byly také zavlažovány podmokem.

V areálu je umístěna fermentační jímka, která je plněna odpadem z bioplynové stanice. V jímce je produkován bahenní plyn, který je rozváděn do skleníků a fóliových krytů, což urychluje růst a zvyšuje produkci rostlin.

Průměrná výplata farmářů se pohybuje okolo 2 000 yuanů/měsíc (6 000 Kč), závisí zejména na množství a kvalitě produkce.

 

Návštěva bioplynová stanice

 

Si-an
Z Pekingu jsme do dalšího města na naší trase (Si-anu) cestovali vlakem. V průběhu cesty jsme pozorovali místní farmáře, hospodařící na políčkách podél trati. Vyjma velice strmých svahů byl obdělán každý sebemenší kousek půdy. Na polích nebyla vidět žádná mechanizace a vše bylo založeno na ruční práci.

Poblíž města Si-an jsme navštívili farmu: CAO TAN ECO-INDUSTRIAL PARK – Xi-an Firma funguje 10 let a v současnosti má 22 zaměstnanců.

V areálu o rozloze 20 ha  jsme viděli pole určené pro pěstování okrasných rostlin, švestkový a broskvoňový sad a 6 skleníků (každý o rozloze 8 800 m2). Konstrukce skleníků dodala španělská firma AMC. Ve skleníkách jsou pěstovány okrasné rostliny, zelenina a jeden skleník je určen pro výzkumné účely – v době naší návštěvy byl prázdný. V části pro okrasné rostliny byla pěstována rostlina Photinia serrulata – český název ,,blýskavka". Rostlina je množena pomocí řízků, které byly zakořeňovány v kontejnerech (substrát míchaný s perlitem). Rostlina je v Číně často vysazována do parků, zejména kvůli nízkým nárokům na pěstování.

Ve sklenících určených pro pěstování zeleniny jsou nejčastěji pěstovány okurky, papriky, lilky, cherry rajčata a melouny. Skladba pěstovaných druhů je závislá na poptávce. Zelenina je expedována letecky po celé Číně. V období naší návštěvy zde rostly pouze okurky na hydroponii.  Délka vegetace okurek trvá 5 měsíců, poté se snižuje jejich kvalita. Rostlina se pne po provázku, který je zavěšen na vrchní konstrukci skleníku. Provázek je navinut na jednoduché špulce. V případě, že rostlina dosáhne vrcholu, provázek je ze špulky odvinut a rostlina je spuštěna níže (staré listy na spodu rostliny opadnou a rostlina pokračuje v růstu).
Pro vytápění skleníku je používán systém potrubí, ve kterém proudí teplá voda. Toto potrubí slouží také jako ,,koleje" pro vozíky na sklizeň, případně plošiny pro sklizeň z větší výšky.

V období veder je ke chlazení používán systém mokrých chladících stěn v kombinaci s ventilátory. Co se týče ochrany – veškerá zelenina je produkována v bio kvalitě. Napadené části rostlin chorobami jsou odstraňovány, Při vyšším tlaku infekčních chorob jsou rostliny ošetřeny bioextraktem z ženšenu. Škůdci jsou lákáni na žluté lepové desky napuštěné streptomycinem. Všechny okurky byly pěstovány na hydroponii – voda s živným roztokem je pomocí kapkové závlahy rozvedena ke každé rostlině. V rámci naší exkurse jsme navštívili také místnost, kde se provádí počítačově řízené míchání živného roztoku. Z čeho se ,,bio" živný roztok získává se nám ovšem zjistit nepodařilo.

 

V rámci exkurse jsme navštívili druhou část podniku, kde se pěstuje polní zelenina a zelenina pod fóliovými kryty.  Farmář obhospodařuje celkem 30 ha zemědělské půdy, přičemž má na 1 ha postaveny fóliové kryty. Hned v úvodu nás zaujala konstrukce fóliového krytu. Každý oblouk byl postaven ze dvou bambusových tyček svázaných v polovině provázkem. Přes takto vytvořenou konstrukci byla přehozena netkaná textilie. Kromě těchto ,,bambusových fóliovníků" byly na polích postaveny i klasické kovové konstrukce. V krytech farmář údajně zavlažuje kapkovou závlahou, ale po nahlédnutí pod kryty jsme nic takového neviděli.

Zaujal nás také porost lilku, mezi kterým byla natažena průhledná plastová fólie. Tato fólie má údajně ničit plevele působením vysokých teplot, které pod fólií vznikají.

Naše kroky dále pokračovaly podél chalupy nebo spíš slumu, který byl postaven ze všeho možného, co se v okolí farmy našlo. Stavení, které si můžete prohlédnout na fotografii mělo být dle slov naší průvodkyně bydlištěm farmáře.

Oblast Kuej-lin
V oblasti Kuej-linu je průměrně 80 % vlhkost, v červnu může vlhkost dosahovat až 90%. V oblasti se střídají 4 roční období. Počasí je velice proměnlivé, slunečné počasí se často z nenadání promění na prudký déšť. Roční srážkový úhrn je zde cca 1900 mm za rok. Deštivé počasí je zde od dubna do června. To jsme poznali na vlastní kůži, Téměř po celou dobu našeho pobytu v oblasti pršelo.

 

Pěstování rýže
V průběhu naší cesty bylo z okna autobusu vidět mnoho rýžových polí a tudíž jsme se zajímali o technologii jejího pěstování.  Rýže se pěstuje na specielních polích, kde jsou vytvořeny zavlažovací kanály a hráze. Vybudování celého závlahového systému je pracné a nákladné, proto se zde rýže pěstuje jako monokultura. Při úpravě pozemku pro rýži se nejdříve provede orba, po ní následuje urovnání (nivelace) pozemku, vytvoření zavodňovacích a odvodňovacích kanálů nahrnováním hrází. Hráze ohraničují celou plochu rýžoviště. Dle terénu se rýžoviště uvnitř rozděluje na menší plochy, velikost dílců je velmi rozmanitá a pohybuje se od 0,2 do 3 ha. Větší velikost dílců není příliš rozšířena. Vlastní příprava rýžoviště spočívá dále ve vláčení a prokypření, popřípadě přeorávce kvůli plevelům, převláčení a urovnání pozemku.  K obdělávání rýžových polí Číňané používají bůvoly, které jsme z autobusu viděli pouze z dálky, a tak přikládám foto stažené z internetu.
Aby bylo možné uskutečnit dvě sklizně rýže do roka, je nejprve nutné předpěstovat sadbu. Předpěstování sazenic začíná v květnu ve školce, na záhonech krytých fóliovým krytem. V optimálních podmínkách sazenice dorostou do požadované velikosti za 30 – 40 dnů. Plocha pro vypěstování sazenic na jeden hektar činí zhruba 10 – 20 arů. Na 1 ha je potřeba asi 400 000 sazenic.  Sazenice vysoké 30 cm se vysazují většinou ručně do vysušeného pole (min. 3 ks do jednoho místa) ve sponu 15 – 50 cm mezi řádky a 15 – 20 cm v řádku (v závislosti na zvyklostech).  Po vysázení se pole zatopí vodou. Rýže se pěstuje ve dvou vegetačních cyklech. Rýže vysázená v prvním cyklu roste od dubna do července. Dva měsíce před sklizní je nutné pole vysušit a následně probíhá sklizeň (od července do začátku srpna). Druhý cyklus pěstování probíhá od srpna do listopadu. Sklizeň je prováděna ručně. Rostliny vysoké cca 1 m jsou posekány srpy a vyneseny na okraj pole, kde probíhá vymlácení. Výnos rýže z jedné sklizně se pohybuje v rozmezí  4 – 6 t/ha.

 

Rentabilita farmaření v oblasti

Jak je to s vlastnictvím půdy?
V zemi není soukromé vlastnictví, veškerou půdu vlastní stát.  Specielní pole určená k pěstování rýže vláda farmářům přiděluje. Jedna rodina má nárok na 1 mů rýžového pole (666,7 m2), rodina čítající více jak 5 členů má nárok na 1,5 mů (1 333,4 m2). Ostatní ornou půdu mohou farmáři užívat bez omezení. Jestliže je nějaké pole neobdělané, mohou si ho zabrat a obdělat. Pěstují například pomelo, vodní melouny, pomeranče, vodní kaštany, cukrovou třtinu a zeleninu. 

Výzkumný ústav pěstování zeleniny ,,GUILIN INSTITUTE OF VEGETABLE SCIENTIFIC RESEARCH – KUEJ-LIN

Výzkumný ústav byl založen v roce 2001, hospodaří na výměře 6 ha, z čehož tvoří 0,9 ha zelenina. Farma zaměstnává 20 – 30 zaměstnanců (farmářů), kteří si vydělají 1 200 – 1 500 yuanů/měsíc (3 600   4 500 Kč). Tito zaměstnanci mají ještě doma své záhumenky, ze kterých jim plyne také určitá část příjmů.

Ze zeleniny na farmě pěstují převážně rajčata,  papriky a lilek pro fóliovými kryty. Při pěstování nejsou používány žádné pesticidy.  Produkci odbytuje prostřednictvím svého vlastního obchodního řetězce. Ve skleníkách probíhá také výzkum, který se týká zejména zkoušení nových odrůd a jejich vhodnosti pro zdejší prostředí. Dále zde probíhá výběr odolných odrůd vůči chorobám, které jsou použity pro další šlechtění. Ve skleníkách pěstují rajčata roubovaná na podnož lilku, dále vodní melouny roubované na tykev, což zajistí vyšší odolnost vůči chorobám a škůdcům.  Jako hnojivo je používán slepičí hnůj s rýžovou slámou. Farma je zaměřena také na agroturistiku. Lidé mohou přijet na farmu, zde se ubytují v místním penzionu (200 yuanů/pokoj/den, tj. 600 Kč ), mohou si zde zaplatit samosběr okurek, jahod, melounů, moruší. Za úplatu mohou chytat ryby v rybníce přímo před penzionem, mohou si zaplatit projížďku na koni (150 yuanů/hodinu, tj. 450 Kč), případně střelbu z pistole na terč 20 yuanů/hodinu, tj. 60 Kč).  
 

 

Návštěva čajové plantáže Kuej-LIN

Výzkumný ústav pro čaj byl založen v roce 1965. Momentálně obhospodařuje 45 ha čajových plantáží. Čaj je zde sklízen ve třech ročních obdobích. V zimě opadají listy a tak je prováděn řez a hnojení. Pro nejkvalitnější bílý čaj, který je nefermentovaný, je nutné trhat pouze nejmladší dva listy. Na 0,5 kg čaje je třeba 90 000 takových lístků.

Větší listy se používají pro čaj ULONG, který je nutné nechat 2 dny fermentovat. Ještě větší listy se používají pro černý čaj, na jehož výrobu je třeba 4 dny fermentace. Největší listy se používají pro sáčkové čaje, případně k hnojení rostlin. Větší, starší a tmavší listy způsobují hořkou chuť. I když lze kvalitu čaje ovlivnit výběrem dané velikosti lístků, na každý druh čaje jsou specielní odrůdy. Sklizeň se provádí ručně 4 x za měsíc. V zimě jsou čajové keře strojově ořezány.

Čajové plantáže jsou nejčastěji zakládány pomocí řízků. První sklizeň je možné provést za 5 – 7 let. Plantáž lze založit také ze semen. Takto založený porost je možné sklízet zhruba za 10 let. Po 15-ti letech se chutnost čaje zhoršuje.Porost je nutné zlikvidovat a vysadit nový. Institut sklidí ročně 15 000 kg čaje.

 

Úprava čajových lístků

Poté, co jsme se dozvěděli, jakým způsobem je nutné upravit čajové lístky tak, abychom z nich udělali kvalitní čaj, jsme si nabyté vědomosti ověřili ochutnávkou zmiňovaných druhů v degustační místnosti výzkumného ústavu.

 

Šanghaj

Závod na zpracování hedvábí

V Šanghaji jsme navštívili závod na zpracování hedvábí. Nejprve jsme se dozvěděli informace o životním cyklu bource morušového. Hedvábné vlákno se získává z kokonu housenky bource morušového (viz obrázek). Jeden kokon obsahuje až 4 000 m obaleného a navzájem slepeného vlákna. Po namočení kokonu do horké vody se hedvábné vlákno rozlepí a po nalezení počátečního vlákna jej lze rozmotat a navinout na připravenou špulku. Vlákno z menších kokonů má lepší kvalitu =>vlákno se dá lépe rozmotat. Větší kokony se roztahují na specielní formu a používají se k výrobě přikrývek.

 

Celá informace ke stažení

Vypracoval: Ing. Radovan Tůma – tajemník ZUČM
                 
                    V Bohušovicích nad Ohří dne 28.5.2012

Po sklizni se čaj nejprve suší 4 hodiny, pak se praží 1 – 2 minuty (čímž se zabrání fermentaci). Dále se čaj ručně hněte 0,5 hod. , čímž se vyloučí čajový olej (vyloučí se hořká chuť). Dále se asi 10 min. suší. Ručně dělaný čaj je nejvyšší kvality, při mechanizovaném procesu je kvalita horší.60 % populace v Číně tvoří farmáři. Celkový roční příjem farmáře je 30 000   40 000 yuanů/rok (90 000 – 120 000 Kč). Od této částky je nutné odečíst náklady na hnojiva, pesticidy atd. Náklady činí cca 5 000 yuanů (15 000 Kč). Do roku 2004 platili farmáři daň ze zisku 6 %. Z důvodu nižšího výdělku odcházelo mnoho lidí za prací do měst, a tak vláda ve snaze zastavit tento negativní jev rozhodla, že od roku 2004 nemusí farmáři platit žádné daně a naopak ještě dostávají dotační podpory.V další části farmy jsme navštívili bioplynovou stanici. Jako palivo pro stanici je užíván rostlinný odpad a hnůj z živočišné výroby. Denně se ve stanici zužitkuje 98 tun hnoje (z 250 000 kuřat, 5 000 prasat, 100 krav), z čehož se vyrobí 2 500 m3 bioplynu. Bioplyn využívá 7 okolních vesnic k vaření a topení v zimním období. Vesničané mají zvýhodněnou sazbu 0,80 yuanů/m3 (2,4 Kč/m3). Běžná cena 2,20 yuanů/m3 (6,60 Kč/m3). Součástí bioplynové stanice bude také generátor pro výrobu elektrické energie, který je zatím ve výstavbě. Plyn je využíván také k vytápění skleníků, které jsme navštívili v první části exkurse. Odpad z bioplynové stanice využíván k produkci bahenního plynu ve skleníkovém hospodářství, jak je popsáno výše. Pro nastartování bioplynové stanice je potřeba ohřát vstupní surovinu, k čemuž se využívají solární kolektory.Farma, kterou jsme navštívili, byla údajně vzorovou čínskou farmou. Byla založena v roce 1970 a v roce 1986 se stala jednou z nejprestižnějších farem v Číně. Například v roce 2004 farmu navštívil Kofi Annan. Záznamy o všech významných osobnostech, které farmu poctili svou návštěvou, jsme si prohlédli v uvítací místnosti. Od roku 2000 farma začala hospodařit ekologicky. Svoji produkci odbytuje zejména prostřednictvím supermarketů. Zásobuje 20 stálých supermarketů, ovšem v hlavní sezóně se jejich počet rozroste až na 60. Část produkce farmáři rozvážejí sami a pro část si zájemci  jezdí. Nadprodukce, která není prodána, je zdarma rozdělena jednotlivým rodinám ve vesnici. Jestliže rodině přidělené množství potravin nestačí, může si další potraviny dokoupit. Na farmě hospodaří 70 farmářů (družstevníků) a v sezónní špičce zde pracuje cca 800 brigádníků. Farma je majetkem vesnice. Farmáři dříve platili daně, ale protože mnoho z nich odcházelo za prací do měst, stát veškeré daně pro zemědělství zrušil a naopak zemědělce dotuje ve snaze udržet obyvatele na vesnicích.

Zařazeno v Aktuality, v zahraničí