Stoupající teploty a srážky v zimním období způsobují vyšší aktivitu půdního edafonu na podzim a v zimě. Důsledkem je mineralizace většího množství dusíku. Část tohoto mineralizovaného dusíku se však až do jara vyplavuje srážkami do podzemních vod.

S vyšší aktivitou mikroorganismů v půdě stoupá také půdní dýchání. To znamená, že půda uhlík odevzdává, místo aby ho ukládala. Na zemědělsky využívaných půdách by tak mohlo do roku 2100 dojít k ztrátám 20 až 30 % organického uhlíku, v extrémních případech mohou ztráty dosáhnout až 60 %. Přitom platí, že čím je vlhkost a obsah uhlíku v půdě vyšší, tím je také vyšší ztráta uhlíku.

Dosud však ještě nebylo objasněno, jestli se půdní organismy po několika letech nepřizpůsobí a sníží svou mineralizační a respirační aktivitu na původní úroveň. Do té doby se již ale část půdního uhlíku dostane jako skleníkový plyn oxid uhličitý do atmosféry.

Top Agrar, 2008, č. 3, s. 26–28