Komonice je vojtěškou písčitých půd. Díky mimořádné mohutnosti svého kořenového systému je schopna pronikat i utuženou půdou a výrazně přispívat k tvorbě humusu. Více k této zajímavé rostlině uvádí článek odborníků z Běloruska a SRN.

Na písčitých půdách jsou zejména v suchých letech výnosy spojeny s vysokým rizikem. Hlavní příčinou ztrát, které mohou dosahovat až 50 %, je mimořádně nízká vodní jímavost půdy. Díky tomu je také velmi málo plodin vhodných pro pěstování na těchto půdách. Omezují se na tyto: žito, lupina, brambory, kostřava ovčí, krmné směsky a částečně kukuřice. Malý počet pěstovaných druhů vede zákonitě ke zkracování pěstitelské pauzy v rámci osevního postupu. Samotné žito a kukuřici nelze trvale označit jako snášenlivé k pěstování po sobě. Mohou být považovány pouze za tolerantní, protože následují-li po sobě, reagují i ony snížením výnosů. U lupiny je nutné dodržet odstup pět až šest let. To znamená podíl 14 až 17 % orné půdy. Tak malý podíl leguminóz nemůže být nosným prvkem v osevním postupu.

Písčité půdy podléhají jak známo výrazněji vlivům, které vedou k utužení podorničí, než půdy s vysokým obsahem humusu. Utužení podorničí omezuje výnosy téměř všech polních plodin. Existuje jen málo druhů rostlin, které jsou schopné takovým utužením pronikat a využít podorničí.

Pionýrská rostlina

Komonice je považována za pionýrskou rostlinu. Ze zemědělského hlediska má komonice bílá (Melilotus albus) a žlutě kvetoucí komonice lékařská (Melilotus officinalis) význam pro nejchudší půdy. Zejména komonice bílá je velmi vzrůstná rostlina. Dosahuje výšky 1,50 až 1,80 metru a kořeny mohou v půdě dorůstat až do hloubky 2 metrů. Je to právě mohutná tvorba kořenového systému, která ji předurčuje k pěstování na písčitých půdách.  

Skutečnost, že se komonice v posledních letech v Německu již nepěstovala, byla zapříčiněna obsahem kumarinu. Z tohoto důvodu neměla pasoucí se zvířata tuto rostlinu v oblibě. Kromě toho může zvířatům působit fyziologickou újmu. Jako aromatická látka je kumarin v Německu dokonce zakázán. V Bělorusku v současné době probíhají úspěšné pokusy s cílem dosáhnout využitím šlechtitelských opatření snížení obsahu kumarinu tak, aby mohla být komonice využívána jako krmná plodina.

Nabízejí se však i jiné možnosti využití, a sice na produkci biomasy s energetickým využitím. Jako koferment v zařízení na produkci bioplynu zvyšuje komonice obsah sušiny v kejdě a tím i výtěžnost bioplynu.

Další možný směr uplatnění by mohl spočívat ve využití komonice jako paliva. Z brzy po odkvětu dřevnatějící rostliny bylo v prvních pokusech možné sklízet v průměru devět tun s obsahem sušiny přibližně 75 %. Energetický obsah je u dvouletého sklízeného porostu (při 17,23 MJ . kg –1 sušiny) vyšší než u dřevěných štěpků (16,94 MJ . kg–1 sušiny) a u miskantu (16,82 MJ . kg–1 sušiny). Jednoletá komonice, sklízená na seno (16,86 MJ . kg–1 sušiny), umožňuje další sklizeň v následujícím roce.

Komonice jako rostlina s vysokou schopností vázat dusík je také vhodná pro zelené hnojení.

Další její předností je vysoký obsah nektaru – komonice je proto ideální pastva pro včely. V Bělorusku se počítá se 100 až 300 kg medu z hektaru.

12 až 18 tun hmoty kořenového systému

Nároky na půdu jsou velmi malé. Komonice roste i tam, kde lupina selhává. Žádná jiná krmná plodina neposkytuje tak vysoké výnosy zelené hmoty ze suché písčité půdy. Za sucha se podle zpráv z Bavorska dosáhlo místy výnosů přes 10 tun sušiny na hektar. Také v Bělorusku na suchých písčitých půdách s obsahem humusu 0,6 a 1,2 % se dosáhlo podobně vysokých výnosů. Ještě působivější je to u kořenové hmoty. Podle tamních údajů činila 12 až 18 tun na hektar! Proto lze pěstováním komonice bilanci humusu na těchto půdách výrazně zlepšit. Tak by bylo poprvé možné i v podnicích bez živočišné produkce dlouhodobě získávat energii z biomasy bez narušení bilance humusu.

Posklizňové zbytky, kořeny i strniště neposkytují jen více hmoty, ale mají také výrazně užší poměr C:N než jiné polní plodiny. Vzhledem k tomu, že snášenlivost různých druhů leguminóz je zpravidla vyšší než uvnitř jednoho druhu, mohl by se tak zvýšit i podíl leguminóz v osevním postupu. Pokud by bylo možné rozšířit ho na 20 nebo dokonce až 25 procent, bylo by možné dosáhnout nejen zlepšení vodní jímavosti, ale celkově by šlo o výrazný příspěvek ke zvýšení výnosové schopnosti písčitých půd.

Z rozšíření počtu druhů a zvýšení úrodnosti půdy profitují v první řadě ekologické podniky. V jejich osevních postupech, zvláště v podnicích bez živočišné výroby, dochází zpravidla k deficitu dusíku. Komonice zde představuje ideální rostlinu pro plochy ponechané v klidu (zelený úhor). Díky své vzrůstnosti zabraňuje zaplevelení pozemku. Vzhledem ke schopnosti vázat dusík, a to 90 až 150 kg vzdušného dusíku na hektar, je zároveň i vynikající předplodinou.

Označení komonice jako „pionýrská (průkopnická)“ rostlina se zakládá na penetrační schopnosti jejích kořenů. Je schopna pronikat veškerými utuženými půdami, vytvářet tak prostor pro kořeny následných plodin a využívat živiny vyplavené do hlubších vrstev – zejména draslík a vápník.

Výsev a pěstování

Prvním předpokladem pro úspěšné pěstování je výsev do půdy s hodnotou pH vyšší než 5,7. Bez vyvápnění kyselejších půd se pěstování nevyplatí. Názor na intenzitu výsevku se změnil: zatímco dříve se doporučovalo 25 až 30 kg . ha–1, v současné době se počítá pouze s 5 až 10 kg . ha–1. Pokud se na dané ploše po dlouhou dobu komonice nepěstovala, mělo by být osivo bezpodmínečně naočkováno odpovídající kulturou bakterie. Ačkoliv v Německu není žádná odrůda na Seznamu povolených odrůd, je k dispozici dostatek osiva z dovozu. Produkce osiva je jednoduchá a bohatá.

Výsev se může uskutečnit v různých termínech. Osvědčil se podsev ozimého žita na jaře. Protože je však komonice citlivá na zastínění, mohly by příliš husté porosty žita nepříznivě působit na její vývoj. V Bělorusku se uskutečňuje výsev také do jarního ječmene, jehož výsevná dávka se v tom případě snižuje o 25 %. Jako další možnost se nabízí také samostatný výsev po sklizni obilovin nebo jako směska při pěstování meziplodin. Oba tyto postupy jsou výhodné v oblastech s vyššími srážkami v červenci/srpnu. Dalším postupem je pěstování směsky spočívající v kombinaci komonice a kostřavy ovčí při výsevu v pozdním létě. Při tomto postupu lze dosáhnout v následujícím roce dvě výnosné seče a zároveň potom zajistit zazelenění ploch ponechaných v klidu.

Habitus komonice je srovnatelný s řepkou. Biomasa se koncentruje v horní části rostliny. V dolní části chybí asimilační plochy. Proto se vyzařovaná sluneční energie využívá nedostatečně. Aby se dosáhlo lepšího využití, zkoušelo se v Bělorusku pěstování směsi komonice a jetele lučního (Trifolium pratense). Ověřovaly se přitom následující výsevné postupy:   

• čistý výsev komonice,
• čistý výsev jetele lučního,
• oba druhy v jednom řádku,
• jeden řádek komonice, dva řádky jetele lučního,
• dva řádky komonice, jeden řádek jetele lučního.

Vzdálenost řádků byla 15 cm, výsevek 700 klíčivých semen na m2 u čistého výsevu, u směsi 350.

V exaktních polních pokusech čistý výsev komonice výrazně předčil ve výnosech při dvouletém testování jak čistý výsev jetele lučního, tak směs obou druhů. V provozním pokusu v zemědělském družstvu Novogorodičenskoje překonal výnos čistého výsevu směs druhů o 0,78 až 2,56 tun na hektar.

Nedávno se ukázalo jako atraktivní také pěstování směsi kukuřice a komonice pro získávání biomasy. Konkrétní údaje však nejsou k dispozici. Hospodářskému využití specifické schopnosti leguminóz vázat vzdušný dusík napomáhá také pěstování kukuřice a komonice po sobě. Při pěstování kukuřice po komonici lze dosáhnout 10 až 20% zvýšení výnosu oproti kukuřici pěstované po sobě. Zavedením komonice do osevního sledu kukuřice se spojuje výhoda pro vyšší výnosy a zároveň zvýšení úrodnosti půdy.

Množení má jednu zvláštnost – komonice patří k dvouletým plodinám. Výnos semen činí při dvou sečích okolo 1,4 až 1,6 tun na hektar. Pro produkci semen zpravidla vystačí první seč s výnosem zhruba 1,0 t . ha–1. Vzhledem k tomu, že komonice obráží ve spodní části stonku, nesmí se při předpokládané sklizni semen po využití na biomasu rostliny příliš nízko seříznout. Komonice se však může stát i obtížným plevelem v následné kultuře, pokud se dva až tři týdny před zaoráním velmi nízko neposeká. Nevýhodou komonice je tvrdá slupka semen. Porosty je třeba v průběhu zrání kontrolovat a při nebezpečí výdrolu včas sklidit.

Závěr

Vzhledem k vysokému obsahu kumarinu ztratila komonice v Německu oprávnění k pěstování. Po úspěšné šlechtitelské úpravě by se mohla jako krmná plodina opět začít pěstovat. V současné době spočívá její význam v nenáročnosti a ve velmi vysokých přirozených výnosech, které ji předurčují k produkci bioplynu na písčitých půdách s hluboko uloženou spodní vodou. Její pěstování by mohlo zlepšit druhovou diverzitu, zvýšit schopnost půd udržet vodu i živiny a příznivě ovlivnit bilanci humusu, navzdory sklizni biomasy.