Zemědělské družstvo Deutsch Haslau v Rakousku spojilo zemědělskou produkci s výrobou energie. Toto sdružení tvoří dvacet farmářů, z nichž každý drží individuální podíly na jejich podniku. Celkem je k dispozici 211 podílů (každý farmář jich má zhruba deset), přičemž každý podíl představuje 15-17 tun suchého materiálu, dodaného do bioplynové stanice.

Podle toho, kolik farmář drží podílů, se určuje množství obilí a dalších vstupních surovin, které dodá ke zpracování – každoročně tedy má dopředu jistý odběr daného podílu své produkce. Každý podíl však také odpovídá 60 m3 digestátu. Tento konečný produkt anaerobního zpracování se vrací na farmářovo pole. Objem digestátu opět odpovídá počtu podílů a každý podílník ho musí povinně odebrat. Digestát se aplikuje na pole z cisteren injektážním způsobem pod povrch pole, aby se zabránilo ztrátám amoniaku.

Investiční náklady na vybudování stanice činily 2,2 mil. EUR. Polovinu dotovala Zemská vláda, zbytek zaplatili členové družstva (farmáři). Využívá se systému kogenerace s generátorem elektrického proudu výkonu o 500 kW. Elektrický proud se dodává do veřejné sítě za 14,5 centů .kWh-1 (jelikož jde o elektřinu z obnovitelných zdrojů). Tržní cena pro elektřinu z neobnovitelných zdrojů je 6 centů za jednu kWh. Provoz je z velké části automatizován a je bezporuchový. Navíc zařízení obsluhují farmáři sami, bez placených cizích pracovních sil.

Příjem z prodeje elektřiny ročně dosáhne přibližně 600 000 EUR. To pokrývá náklady na surovinu, ale neprodukuje zisk. Farmáři dostanou za tunu čerstvé hmoty zaplaceno 60 EUR. Celková finanční bilance garantuje, že za vyprodukovanou surovinu farmáři vždy získají danou částku (60 eur za tunu) bez ohledu na výkyvy na trhu. Bioplynová stanice s tímto uspořádáním slouží hlavně jako jisté odbytiště produkce, mezi výnosné podnikatelské záměry však zřejmě nepatři.

Družstvo celkem obhospodařuje přes 200 ha zemědělské půdy. Farmáři spolupracují při sklizni i při navracení digestátu na pole. Bioplynová stanice zpracovává různé vstupní suroviny ze zemědělství. Je to např. kukuřičná siláž (kukuřice se sklízí v době, kdy je zrno mezi mléčnou a úplnou zralostí), siláž z čiroku, rýže, chlévská mrva (ze stelivového ustájení). Stanice za rok zpracuje 11 000 až 12 000 t čerstvého materiálu, což odpovídá 32-36 t čerstvého materiálu za den, tedy 10 t sušiny denně.

Vstupní suroviny se zpracovávají fermentací při teplotě 44 ºC. Po promíchání postupují šnekovým dopravníkem do fermentoru. Během dne se přidává 20 m3 vody. Stanice má dva fermentory, jeden má objem 2500 m3, druhý 1500 m3. Výkon zařízení je 300 m3.d-1, plyn se shromažďuje v balonovém plynojemu o objemu 1000 m3. Někdy musí být přebytečný plyn pálen. V plynu obsažená síra se odstraňuje pomocí aplikace kyslíku. Provozovatelé také zkoušejí novou odsiřovací technologii se speciálním detergentem. Na bioplyn se přemění dvě třetiny suchého materiálu (obsah metanu v bioplynu se pohybuje kolem 52-53 %). Na stanici podle slov provozovatelů nezaznamenali rozdíl ve funkci v létě a v zimě, produkce plynu se však zvyšuje při západu slunce.

Zbytek po zpracování (digestát) se skladuje v otevřené laguně o objemu 7000 m3. Toto opatření je nutné, protože aplikace digestátu na pole je zakázána mezi 15. říjnem a 15. únorem.