Období nekritického okouzlení pohonnými hmotami vylepšenými o cukrovou třtinu, obilí nebo řepku olejnou tento týden v Evropské unii definitivně skončilo.

Nejvyšší unijní strážce životního prostředí Stavros Dimas otevřeně připustil, že se unie se svým nadšením pro co nejrychlejší rozšíření biopaliv poněkud unáhlila a bude muset brzdit.

"Problémy ohledně životního prostředí a sociální potíže, které způsobují biopaliva, jsou větší, než jsme očekávali. Musíme se proto pohybovat velmi opatrně," prohlásil řecký eurokomisař pro životní prostředí v rozhovoru pro stanici BBC. Podle něj by bylo lepší raději nedodržet stanovené cíle, než riskovat, že se ublíží lidem a přírodě.

Bruselské částečné vystřízlivění je dobrá zpráva pro vládní odborníky i nevládní organizace, kteří čím dál častěji upozorňují na skryté vady fenoménu biopaliv a na to, že tento trend může mít katastrofální dopady na životní prostředí.

Naopak radost nebude mít řada společností, pro které je rostoucí poptávka po biopříměsích skvělý byznys.

Velké cíle…

Evropa se do paliv vyráběných z obnovitelných zdrojů zakoukala nedávno, ale zato vášnivě. Loni v březnu ekonomičtí ministři členských států posvětili ambiciózní cíl: v roce 2020 by biopaliva měla v každé zemi tvořit desetinu celkové spotřeby benzinu a nafty.

Jde o obrovský nárůst. V Česku je to nyní pod půl procenta.

Hlavní argumenty byly pádné – sníží se závislost na stále dražší ropě a pomůže v boji proti klimatickým změnám.

… a nemalé dopady

Jenže se ukazuje, že rozšíření biopaliv by mohlo mít i vedlejší účinky. Jedním z těch, jehož se evropští politici a úředníci nejvíce bojí, je růst cen potravin. Pokud by se totiž biopalivový byznys rozjel naplno, mohly by začít suroviny chybět potravinovému trhu.

OECD předvídá, že kvůli masovému rozšíření biopaliv může cena obilí v následujících deseti letech narůst až o 50 procent. To by vedlo k zdražení řady dalších potravin.

Velice riskantní může být biopalivová mánie pro životní prostředí. Například v Indonésii nebo Brazílii už teď odnášejí rychle stoupající poptávku – především právě z Evropy – po palmovém oleji a cukrové třtině rychle mizející deštné pralesy.

Indonésie je druhý největší světový producent palmového oleje, který je ideální pro výrobu bionafty. Vláda se usilovně snaží stát v tomto oboru světovou jedničkou. Odpůrci varují, že pokud indonéská vláda dodrží svoje plány, zmizí kvůli palmovým plantážím za 15 let na 98 procent indonéského pralesa a spolu s ním i řada rostlinných a živočišných druhů.

Zatím postaru

Řecký komisař Dimas soudí, že unie by měla rychle zpřísnit pravidla pro výrobu biopaliv. Není jasné, jaký budou mít Dimasova slova konkrétní dopad. Zatím asi žádný.

Jeho kolega, lotyšský komisař pro energetiku Andris Piebalgs, dal včera najevo, že se na unijní strategii "desetina v roce 2020" nic nemění. Na změně se musejí shodnout šéfové členských zemí. A to může trvat dlouho.