Zodpovědnost chovatelů za dobrou péči o chovaná zvířata i za to, že jejich produkty budou zdravotně nezávadné. To se dále týká i zpracovatelů živočišných produktů – potravin.

V tomto duchu postupují i národní zákonné úpravy, aby byly v rámci EU jednotné. Takto se i dovytváří veterinární zákon a jeho příslušné prováděcí vyhlášky. Všechny kontrolní mise z EU vždy konstatovaly, že naše veterinární legislativa je v souladu s tou evropskou a že i předpisy, které platí přímo, jsou u nás dodržovány.

V současné době je patrné, že se veterinární oblasti týkají i některé zákony, které nejsou primárně veterinární. Sem například patří i zákon o lécích. Ministerstvo zemědělství ČR potvrdilo stanovisko Státní veterinární správy ČR, že některé pasáže, konkrétně ty, které se týkají zodpovědnosti za používání a uvolňování veterinárních léčiv by měly být dopracovány tak, aby odpovídaly platné legislativě EU.

Stále samozřejmě platí, že chovatelé mají i nadále povinnost stanovenou veterinárním zákonem nepodávat zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, veterinární léčivé přípravky, jejichž používání není povoleno nebo, které zanechávají rezidua v živočišných produktech určených pro lidskou výživu. A všechny tyto povinnosti kontrolují orgány státního veterinárního dozoru. V podstatě bez ohledu na navržené znění zákona o léčivech jsou orgány státního veterinárního dozoru schopny zabezpečit dosavadní úroveň kontroly.

Je však na místě se ztotožnit s názorem Ministerstva zemědělství ČR, že je potřeba v souladu s legislativou EU v zákoně o lécích jasně vymezit hlavně povinnosti distributorů léčiv a povinnosti chovatelů. Léky správně uchovávat a vést doklady o jejich použití. Pokud jde o požadavky na distributory, jde především o to, že s léky smí manipulovat ( a vydávat je) jen osoby s patřičnou kvalifikací, a s vymezenými okruhy léčiv smí nakládat jen veterinární lékaři.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR