Pokud klesaly, klesaly ostře, ale když za několik měsíců zase prudce stoupaly, možná na novou rekordní úroveň, přinášely vítaný příspěvek zisku pro podnikatele v oleochemii. Období silné poptávky a vysokých cen povzbuzovaly chemické výrobce k výrobě syntetického glycerolu na bázi petrochemických surovin. Během posledních několika let ceny glycerolu se zhroutily a zdá se, že v dalším období zůstanou na minimální úrovni.

Zhruba od r. 2000 ceny glycerolu (surového i rafinovaného) vykazovaly trend snižování, byť s občasným nápadným vzestupem (nikoliv však na předcházející úroveň). Od poloviny r. 2004 však trvale klesají jako důsledek výroby bionafty. V r. 2006 bylo konstatováno, že ceny glycerolu nezaznamenaly žádné ani minimální výkyvy v období přes jeden rok, což v minulosti nikdy nebylo. A žádná změna v tomto trendu se ani neočekává v blízké budoucnosti. Experti se shodli na tom, že výroba bionafty má stabilizující vliv na ceny glycerolu, ale na mnohem nižší úrovni. Zdroje pro výrobu glycerolu se na posledních 15 let výrazně změnily.

V r. 1992 z celkové nabídky glycerolu (638 tis.t) pouhých 0,31 % pocházelo z výroby bionafty; hlavními zdroji byly výroba mastných kyselin a mýdel (42,0 % a 32,6 %), o zbytek se podělila výroba syntetického glycerolu a glycerolu z výroby mastných alkoholů. V r. 1999 se podíl glycerolu z bionafty zvýšil na 7,1 % (produkce se zvýšila na 804 tis. t. V r. 2006 se vyprodukovalo 1282 tis. t glycerolu a z bionafty ho bylo 41,3 %. V r. 2008 má podíl bionafty na produkci glycerolu již převýšit 50 %, v r. 2010 bude podle odhadů nabídka glycerolu činit 2,5 Mt. Ceny surového glycerolu byly v r. 2006 relativně stabilní a pohybovaly se v prosinci na úrovni 20 až 100 €, v závislosti na kvalitě, s průměrnou cenou 65 €. Pro porovnání cena surového glycerolu činila v průměru v červnu r. 2000 800 $ za tunu a o dva roky později již jen 400 $ za tunu. Cena rafinovaného glycerolu se nyní v Evropě pohybuje na úrovni 450 € za tunu, zatím co v r. 2003 byla cena na úrovni 1200 € za tunu. Klesající cena glycerolu umožnila, aby rafinovaný glycerol nahradil jiné polyoly (sorbitol a mannitol) a petrochemické glykoly, používané jako aditiva v potravinách, zubních pastách, ale také jako součást protimrznoucích přípravků, rozmrazovačů a jako surovina pro výrobu polyuretanů. Tyto ekonomické parametry stimulují výstavbu nových průmyslových zařízení na zpracování glycerolu.

V souvislosti s produkcí surového glycerolu z výroby bionafty se na trhu objevuje glycerol v různých kvalitách:

– GMO prostý 80 % surový glycerol vhodný po rafinaci pro lidskou výživu nebo přímé zkrmování zvířatům, v cenách 120 – 150 € za tunu;

– GMO obsahující surový glycerol vhodný pro zkrmování v cenách 60 – 90 € za tunu, kde je schopen nahradit melasu jako prostředek pro oslazování, plnidlo nebo prostředek pro provázání složek krmiva;

– glycerol 80 % nízké kvality obsahující další odpady z výroby bionafty v cena 0 – 20 €, využitelný jako palivový zdroj, surovina pro bioplynové stanice, ale také jako substrát pro fermentační pochody nebo pro protiprachové prostředky.

Surový glycerol je a v blízké budoucnosti ještě bude zpracováván především v Evropě. V začátcích je využití glycerolu jako chemické suroviny, což bude do značné míry záviset na poměru cen nafty a zemního plynu ke glycerolu. Nabízí se:

– konverze glycerolu na epichlorhydrin, suroviny pro výrobu epoxy pryskyřic;

– úprava na etylen- a propylen glykol;

– využití pro výrobu metanolu.