V členských zemích EU je stanovena hraniční hodnota dioxinu ve výši 3 pg TEQ/gram vaječného tuku. Pravidelně se vyskytují informace o zvýšeném obsahu dioxinu ve vejcích z volného chovu. Nizozemští vědci z univerzity ve Wageningenu zkoumali, které faktory jsou odpovědné za obsah dioxinu.

Analýze byly porobeny vejce, žížaly a vzorky půdy ze 34 biofarem s volným chovem slepic. U vajec byla naměřeno rozpětí hodnot od 0,4 do 8,1 pg TEQ/g tuku. U 9 ze 34 biopodniků bylo zjištěno překročení hraniční hodnoty 3 pg. Navíc bylo u 8 vzorků vaječné hmoty zaznamenáno překročení společného limitu stanoveného v EU pro dioxin a dioxinu podobným polychlorovaným bifenylům (DL-PCB), takže výsledným resumé bylo konstatování, že 10 ze 34 zemědělských podniků hospodařících podle biologických zásad nedokázalo vyprodukovat bezpečné potraviny.

Šetření neprokázala existenci statisticky významné korelace mezi obsahem dioxinu v půdě popř. dešťovkách a vejcích. Naproti tomu je možné vysledovat vzájemný vztah mezi celkovou dobou pobytu slepic ve venkovním prostředí a kontaminací vajec dioxinem.

Výsledky tak potvrdily dlouhodobá sledování z běžné chovatelské praxe, že obsah dioxinu ve vejcích z volného chovu vždy poklesl poté, co musely být nosnice z důvodu obav z nákazy virem ptačí chřipky umístěny v zastřešených objektech. Problém tedy očividně spočívá ze způsobu chovu. Slepice pohybující se ve volném prostoru při klování a hrabání v zemi přijímají drobné částečky zeminy kontaminované dioxinem, který se následně kumuluje ve vaječném tuku. V alternativních typech chovu (volný chov a intenzivní chov s možností výběhu) se dosud nepodařilo hladinu dioxinu ve vejcích snížit na hladinu srovnatelnou s vejci z klecových chovů, která je velmi nízká.