KIS Ústecký kraj
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Ústeckého kraje vznikl za podpory MZe ČR

Rozvoj ekologického zemědělství v ČR je ohrožen

14/03/07

Zdroj: Svaz margin. oblastí

Ekologické zemědělství v celé České republice je kvůli plánovaným změnám výše kompenzačních plateb z Programu Rozvoje venkova v zásadním ohrožení.

Podle nového návrhu Ministerstva zemědělství na výši kompenzačních plateb z Programu rozvoje venkova (PRV) má činit kompenzace na jeden hektar ekologicky obhospodařovaných ploch částku 70,51 EUR, což představuje při letos stanoveném kursu částku 1.940 Kč/ha. Dochází tedy k poklesu kompenzace o 710 Kč v porovnání s původně vládou schválenou sazbou ve výši 2.650 korun. Sazbu ve výši 2.650 korun přitom Ministerstvu zemědělství vypočítal jeho vlastní Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky (VÚZE), ministerstvo ji akceptovalo, Vláda ČR schválila a za Českou republiku i zaslala do Bruselu.

Nyní Ministerstvo zemědělství, bez diskuse se samotnými ekologickými zemědělci a bez jakéhokoliv zdůvodnění, tyto své kompenzační sazby samo od sebe snižuje. Bezprecedentní je také fakt, že k tomu dochází po uzavření vnitřního i vnějšího připomínkového řízení, bez možnosti standardně reagovat.

„Změna výše kompenzační platby povede k zastavení rozvoje ekologického hospodaření v podhorských i dalších oblastech,“ říká Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí (SMO), který zastupuje zemědělce z horských, podhorských a příhraničních oblastí. „Sazbu ve výši 1.940 Kč na hektar považujeme za naprosto nedostatečnou. Jediným jejím důsledkem bude, že ekologické zemědělství v ČR v příštích sedmi letech po dobu trvání Programu rozvoje venkova bude stagnovat a počet ekologicky obhospodařovaných ploch se bude snižovat. Místo nich bude v horských a podhorských oblastech buď více rozoraných polí nebo obyčejné bodláčí,“ dodává M. Boleslav.

Argument Ministerstva zemědělství, že změnami sazeb chce motivovat zemědělce k větší produkci biopotravin z českých surovin, považujeme za naprosto mylný a za ukázku naprostého nepochopení jak fungování celého ekologického zemědělství, tak i systému rozdělování financí z PRV. Nelze totiž přesunovat peníze „ušetřené“ na ekologických zemědělcích z oblasti agroenvironmentální (tzv. osa II) do oblasti investiční (osa I), například na nákup nových kusů ekologicky chovaného skotu. Důsledkem změny tak bude jediné: rozvoj ekologického zemědělství, včetně výroby biopotravin, se zastaví a bioproduktů z českých surovin nepřibude, právě naopak. Za zavádějící považujeme i tvrzení o nedostatečné výrobě biopotravin. Od roku 2003 (kdy ekologické zemědělství v ČR začalo reálně ve větší míře existovat) do roku 2006 obrat za biopotraviny vzrostl čtyřnásobně! (V roce 2003: 180 mil. Kč, 2006: přes 700 mil. Kč).

SMO v této souvislosti zdůrazňuje, že mimoprodukční a ekologické zemědělství zejména v horských a podhorských oblastech je veřejnou službou, kterou zemědělci z velké části vykonávají na státní objednávku a plní tak veřejný zájem Velká část těchto zemědělských ploch je navíc součástí CHKO či přímo Národních parků, které údržbu krajiny po zemědělcích striktně vyžadují, avšak zároveň přísně regulují například počty chovaných krav a způsoby hospodaření. Řada ekofarmářů se tak dostává do pozice, kdy jsou jim na jedné straně kráceny kompenzační platby a na straně druhé jsou omezovány způsoby, jak na provoz farem vydělat standardní chovatelskou či pěstitelskou činností.Pokud opravdu MZe chce podpořit produkci spíše než životní prostředí, potom SMO žádá o povolení rozorávat louky a pastviny, protože jen z orné půdy farmáři uživí více dobytka.

Je zřejmé, že Program rozvoje venkova zásadně ovlivní podobu ekologického zemědělství v ČR v příštích sedmi letech: jeho hlavní smysl spočívá minimálně z 50 procent právě v rozvoji a údržbě krajiny. Evropská unie přitom v případě kompenzací z Programu rozvoje venkova proplácí českému státu 80 procent nákladů. Proto nám snaha krátit a omezovat ekologické hospodaření v podhorských oblastech připadá jako absurdní a jdoucí proti zájmům celé České republiky a její krajiny.

Dalším problémem je fakt, že ministerstvo chce ekofarmáře poškodit dvakrát. Stejně jako ostatním zemědělcům jim navrhuje sazby v eurech namísto ve schválených korunách. Přepočítávání sazeb z českých korun na eura přitom poškodí všechny zemědělce plošně o dalších cca 13 %! Přitom i Ministerstvo financí se v této souvislosti vyjádřilo, že sazby pro zemědělce mohou být stanoveny v korunách a dopad na státní rozpočet bude neutrální. Snaha MZe stanovovat sazby v eurech tak zcela zbytečně krátí české zemědělství o příjmy.

Uvedené kroky proti zemědělcům vyvolávají obavy taktéž v souvislosti se snahou vlády předčasně umožnit nákup zemědělské půdy subjektům z ostatních zemí EU. Svaz marginálních oblastí dokáže pochopit snahu o zrovnoprávnění všech subjektů v nákupech půdy. „Jsme však kategoricky proti tomu, aby k tomu došlo za současného stavu, kdy neexistuje rovnoprávnost mezi českým a například německým farmářem ani v oblasti kompenzací,“ říká Milan Boleslav. Zatím totiž čeští zemědělci dostávají jen 70 % toho, co jejich kolegové za hranicemi. Ještě hůře jsou na tom ekologičtí zemědělci a zemědělci z horských a podhorských oblastí, kterým MZe nejnověji navrhuje pouze 44 % sazeb EU (70,51 / 160 EUR v Německu). Ekofarmáři na loukách a pastvinách navíc hospodaří převážně v příhraničí, tzn., že budou nejtvrději konfrontováni s kupní silou zahraničních subjektů, která mj. vychází i z vyšších kompenzací přidělovaných ze společné kasy EU.

Vláda ČR deklarovala, že jejím záměrem je zvýšit podíl ekologicky obhospodařovaných ploch v ČR na 10 procent. V současné době činí tento podíl 6,5 procenta, a to jen díky tomu, že se za poslední rok, od oznámení sazby 2.650 Kč, přihlásilo 143 nových ekofarmářů. Rok před tím výměra ekologických ploch už začala klesat. Nyní lze – po nedodržení slova ze strany MZe – očekávat stagnaci a spíše pokles, protože zemědělec na každém ekologicky obhospodařovaném hektaru luk a pastvin prodělá 710 Kč. To je na pováženou zejména v ČR, která má problém s velkým podílem orné půdy a nadprodukcí.