Když mně 11. září 2006 tehdy nová paní ministryně zemědělství MVDr. Vicenová přijala poprvé, položil jsem jí otázku, jaký má názor na biopaliva, respektive požádal jsem o jejich urychlené nastartování. Odpověděla mně, že na to ještě nemá názor. Tři dny nato,14. září, jsem se dozvěděl z tisku, že informovala eurokomisařku Fischer Boel, že připravuje do české vlády návrh biopaliva bez jakékoliv podpory. Podobným způsobem paní ministryně rozhoduje i v dalších pro nás důležitých záležitostech. Bez nás a většinou proti nám.

Dobře se tedy čtou její řádky ve shora uvedeném článku. Skoro jako z příručky o řízení a komunikaci, popisující postup komunikace a řešení tak složitých procesů a jevů, jaké probíhají v agrární soustavě. Logicky je to bezchybné, žel její praxe je zcela jiná. Byli jsme snad přizvaní k diskusi o zvažované změně směřování TOP UP, kde žádného soudného člověka by ani ve snu nenapadlo, že by měly být zrušeny platby na vybrané komodity, což by nepříznivě zasáhlo odhaduji 80% zemědělců? Byl jsem snad přizván k diskusi o zastoupení zemědělců v budoucím monitorovacím výboru EAFRD, kde paní ministryně tvrdošíjně prosazuje pouze jednu čtvrtinu zemědělců? Měl jsem dopředu věštit, že paní ministryně předloží vládě návrh snížení národních dotací o 25% a poslancům v plánu rozpočtu 2007 nárokovou částku TOP UP nižší o jednu miliardu korun? Jak si mám vyložit opakovaný příslib předsedy vlády o plné výši doplňkových přímých plateb, když následně ani jeden z členů vlády poslanců pro to nezvedl v parlamentě ruku? Museli jsme udělat s prominutím my, Agrární komora, za podpory šéfa našich odborů Dufka, mnoho práce pro to, aby mohla paní ministryně sdělit, že „poprvé se podařilo zajistit maximální navýšení přímých plateb ještě před vánocemi“. To jsou přece jasné věci, co na nich dál navrhovat, o čem vést diskusi, jaké priority má paní ministryně na mysli? Odstranit platbu na VDJ, aby se úbytek skotu ještě zrychlil? A nebo úplně podříznout chmel a vzít mu to málo přímé podpory, která mu ještě zbyla? Je zřejmé, že praktický výkon politiky vedení současného ministerstva zemědělství (čím dál víc slyším v terénu „ministerstva nezemědělství“) je namířen proti zájmům většiny českých zemědělců. Nic na tom nezmění umné tiskové zprávy typu „již na podzim budou moci žádat …“ (přeloženo do češtiny – „v letošním roce nedostanete ani korunu“), překrucování faktů, proklamování připravenosti ke spolupráci atd. Hloubavcům, kteří by rádi přišli na kloub uvedené disharmonii, doporučuji přečíst si teorii reziduí a derivací italského předválečného sociologa Vilfreda Pareta, ve které jsou tyto psychologické a technologické metody dosažení svých cílů popsány.

Dále několik slov k cukru, o němž se článek zmiňuje. Chce-li paní ministryně zažalovat Eastern Sugar, proč to neudělá? Setuzu řešila okamžitě, náš názor nepotřebovala. Nepotřebovala dokonce ani názor představenstva PGRLF!  Uvidíme co to řešení přinese, sklizeň řepky bude za necelých sedm měsíců. Ale zpět k cukru. V pátek 15. prosince jsem dostal telefonickou pozvánku k jednání na pondělí 18. prosince a na něm požadavek ihned udělat závazné stanovisko. Nejsem majitelem Agrární komory, jsem ve volené pozici. Aby bylo možné podat efektivní žalobu, na to nepotřebuji „dojmy, pojmy“ a momentální nálady, ale právní profesionální fakta. Agrární komora tedy postupuje tak, že jsme zadali renomované pražské advokátní kanceláři zpracování právní analýzy, která nám odpoví na otázku, má-li žaloba šanci a pokud ano jak, kdo, ke kterému soudu a podobně by se mělo postupovat. Teprve po tomto nezbytném kroku udělá Agrární komora konečný závěr. Je to o oněch „průsečících, prioritách, hlavních zájmech“, o kterých paní ministryně píše. Časově se tak stane odhaduji do 20. ledna t.r.

Skoro se mně ani nechce reagovat na obviňování z touhy po popularitě, zásluhách apod. neboť je nedůstojné šéfa resortu uchylovat se k takovýmto laciným trikům a ponoukáním spodních částí lidské osobnosti, kde jsou pod naší kulturní slupkou uloženy takové vlastnosti, jako je závist, umravnění toho, který vyčnívá, pomluva apod. Není mně osmnáct, nemám potřebu dokazovat jak jsem dobrý, nehodnotím svoje úspěchy jak se stalo normou politiků, pani ministryni Vicenovou nevyjímaje. Jsem ale prezidentem Agrární komory, byl jsem řádně zvolen v tajných volbách. Ne jmenován, ne podporován nějakou stranou. A jako prezident této komory přirozeně vystupuji na veřejnosti, v médiích. To k mé práci patří. Vystupuji tak, abych hájil zájmy těch, kteří mně dali důvěru. Často razantně a jasně a budu tak činit i nadále. Apropós – k cukru bylo třeba vystoupit, bylo třeba demonstrovat. Dnes jde o cukr, zítra budeme-li hodní a odevzdaní se přidá další komodita. Takže ne řinčení zbraněmi kde jsou na blízku diváci vážená paní ministryně, ale tvrdá práce, postavení se do čela obyčejných lidí ze střední Moravy a východních Čech, když je potřeba.

Už vůbec pak se nechci vyjadřovat k závěrečnému útoku v článku na téma nedržení dohod a slova. To nechť posoudí ti, se kterými komunikuji léta. Nechť posoudí konzistenci mých názorů ve srovnáním se změnami počasí. Závěrem mám něco k zamyšlení. Poslední dobou jste paní ministryně dostala neobvyklé množství dopisů, z nichž mnohé co by kopie na vědomí skončily i na Agrární komoře. Dopisů které Vám asi nebyly nikterak příjemné, ve kterých nenacházeli jejich pisatelé souhlas s vašimi kroky. Ty dopisy, ve kterých nemůže být ani řeč o vaší podpoře, nepsali jenom členové Agrární komory. Zkuste se nad nimi zamyslet, pomůžete sobě i nám.

Ing. Jan Veleba, prezident AK ČR