V minulém roce jsem se při koncipování svého projevu velice zamýšlel, co vlastně sdělím zemědělské veřejnosti, jakým směrem budu svoje vystoupení formulovat. Byl jsem nakonec opatrný optimista, věřil jsem, že s problémy, které nás trápí bude pohnuto. Musím ale konstatovat, že se mně zdá, že české zemědělství se stává obětí české politiky. Přístup k řešení se často děje v kontextu zda daný problém je politicky významný a kolik může ovlivnit či přinést voličských hlasů. Česká politická scéna je zablokovaná a je málo prostoru a vůle pro řešení našich problémů a potřeb.

AK ČR se chovala doposud korektně. Využili jsme k obhajobě svých zájmů především jednání, protože si myslím, že rozumní lidé se musí dohodnout. Já musím konstatovat, že když se rok s rokem sešel, že jsem zklamán. Ano, dosáhli jsme plných doplňkových přímých plateb. Velmi jsem si toho vážil. Na stranu druhou tento výsledek vybledává v kontextu toho,  že doplňkové přímé platby v takové výši, abychom byli konkurenceschopní, nám byly před vstupem do EU přislíbeny. Čili předpokládal bych v této věci méně jednání a rychlejší výsledek. Jinými slovy, tyto platby jsou v podstatě nárokové. K čemu směřuji.

Naše problémy se řeší jenom pozvolna, k jejich řešení je čím dál menší politická vůle. Česká politika se zabývá především řešením sebe samé a zbývá málo času, málo energie, málo vůle pro ty záležitosti, které nás zajímají a které jsou pro nás rozhodující. Když jsem v minulém roce uvedl, že bych se nerad dožil toho, že budeme bioetanol, který jsme povinni přimíchávat do benzínu dovážet, tak jsem ani ve snu netušil, že se rok s rokem sejde a biolíh nebude legislativně ošetřen. Vláda ČR zahájila 3. rok odkladu řešení této v Evropě standardní záležitosti. Pane ministře, je mně to líto, ale je ode mne poctivé zde tato slova říct.

Je třeba také říct, že vlády jiných zemí se chovají ke svým zemědělcům vstřícněji. Zcela markantní je toto poznání například u Polska.  Jeho farmáři nejenom že mají uhrazenu část nákladů na zdravotní a sociální pojištění, nejenom že ti nejmenší nejsou tolik zatíženi administrativou, kterou nemohou zvládnout, ale vláda Polské republiky bez ohledu na častější střídání se problémy polských farmářů zabývá s plnou vážností. Uvedu tři konkrétní příklady z letošního roku. Dokončená legislativa biopaliv, která umožňuje spotřebu vlastního meřa s odečtenou spotřební daní. Integrovaná produkce brambor. Kompenzace části ztrát z letošní nízké úrody obilí.

U nás často slyšíme, jak nesystémové by bylo vyhovět našim požadavkům. Vývoj ale ukazuje, že neřešením našich, v uvozovkách nesystémových požadavků, úspěšně pokračuje systémový útlum výroby. Toto tvrzení by bylo  možno dokumentovat mnoha čísly, řeknu zde ale jenom jedno – záporné saldo agrárního zahraničního obchodu za 1. pololetí 2006 dosáhlo už 17,4 mld. Kč a meziročně narostlo o 20%. Vývoj českého zemědělství je po vstupu do EU v přímém rozporu s ostatními resorty NH. Moje otázka zní – kam až záporné agrární saldo poroste, aby se někdo probudil?

Podnikatelské prostředí je prostě nastaveno tak, že zemědělství je čím dál více závislé na dotacích, snižuje se jeho rozměr a možnosti udržovat krajinu v kulturním stavu i osídlení venkova. Zejména v těch nejmenších obcích jsou jedinými obyvateli zemědělci a víkendoví chalupáři.

Vážení přátelé, nastínil jsem jenom několik základních problémů současného českého zemědělství a venkova a je třeba zaujmout stanovisko k jejich řešení.

Chtěl bych při této příležitosti vyzvat představitele všech politických stran k dialogu o cestě a řešení zemědělsko potravinářského komplexu, života a perspektiv našeho venkova – mám na mysli nedělat z nás zbytkovou politiku státu a proto žádám jménem AK ČR:

Od politiků:
1) Aby jasně deklarovali, jaký mají  k českému zemědělství vztah, co chtějí a zda platí předvolební sliby všech 5ti parlamentních stran o plném dofinancování doplňkových přímých plateb z národního rozpočtu, jak nám umožňuje přístupová smlouva z Kodaně
2) Posílit rozpočet Mze pro rok 2007 tak, abychom zajistili zastavení dalšího snižování rozměru českého zemědělství
3) Vyjádřit se jasně k úloze zemědělců v rozvoji venkova a jejich úlohu v této kvalitativně nové činnosti podpořit

Od ministerstva zemědělství:
1) Aby bralo české zemědělce jako partnery a aby v součinnosti s námi zpracovalo agrární politiku ČR, která bude vycházet ze současného stavu a zastaví snižování produkce a její nahrazování dovozem
2) Aby byla urychleně dořešena legislativa k biopalivům a tím umožněna českým zemědělcům ekonomická produkce RV a zvyšování jejího objemu
4) Aby iniciovalo řešení legislativy, která zabezpečí objektivní podnikání a tím i spravedlivější rozdělení profitu v potravinové vertikále – uvede chování obchodních řetězců na pravou míru úpravou státních a legislativních mechanizmů

Od svých členů:
1) Aby výrazně zvýšili svou aktivitu a umožnili vedení AK silnější vyjednávací mandát
2) Aby se začali sdružovat při odbytu své produkce a docílili spravedlivější farmářské ceny
3) Aby se zapojili do rezortních i mimorezortních programů, které napomohou rozvoji venkova

Od občanů:
1) Obracíme se na občanskou veřejnost, aby dali přednost domácím potravinám.
2) Aby dali přednost obchodním řetězcům, které prodávají české potraviny, jenž jsou bezpečné a většinou i kvalitnější – například označené značkou KLASA
3) Aby podpořili zemědělce v úsilí nejen udržet výrobu českých potravin, ale i zemědělské osídlení českého venkova.

Na první místo jsem tedy zařadil vztah k nám k zemědělcům. To proto, že bez něho se těžko pracuje, bez něho nelze složité problémy řešit, bez něho je na nás často pohlíženo jako na vetřelce, jako na ty, co neumějí nic jiného než natahovat ruce. Bez něho nelze zemědělství porozumět. Za příklad chci dát naše přátele na Slovensku, kde účast na zahájení Agrokomplexu Nitra minulý týden pro nás byla jedinečným zážitkem. Byli jsme svědky upřímného holdu nejvyšších představitelů Slovenska svým zemědělcům. Dovolte jeden citát za všechny: „Chodím sem proto, abych vzdal hold těm, kteří se starají, abychom měli svoje potraviny. Pomáhejme jim, aby to neměli tak těžké, oni se o nás starají, starají se o naši zem.“ Autorem je prezident Slovenské republiky Milan Gašparovič. Moje otázka zní – kdo z vás slyšel tuto nebo podobnou větu od jakéhokoliv politika v Česku? U nás slyšíme a hlavně čteme jiné věci. Například o tom, že potravinová soběstačnost je slepá ulička. Nebo o tom, že snaha řešit pomoc těžce poškozeným pěstitelům obilí je nový trik Agrární komory. Dalo by se nad tím mávnout rukou, kdyby … Kdyby teoretický základ těmto absurditám nepocházel z jednoho výzkumného ústavu, kdyby tyto články pocházely z dílny bulváru a ne z HN.

Dovolte, abych požádal občany i politické a hospodářské vedení státu, aby podpořili naše úsilí o vyrovnání ekonomických pozic z výroby potravin vůči okolním státům, abychom mohli obstát v soutěži na evropském trhu za stejných podmínek, což se příznivě odrazí ve stabilitě a kvalitě trhu potravin v příštích letech a nebyli jsme vystaveni vydírání cen při poklesu domácí produkce a následného razantního ovládnutí trhu a diktátu cen ve prospěch jejich mateřských zemí.

Vraťme se ale k dnešnímu slavnostnímu dni a k zemědělství. Zemědělství, kultura agri, neboli vzdělávání země, není obyčejné povolání, ale je zároveň poslání. Vyrábíme potraviny a udržujeme krásnou a kulturní krajinu, která je naším domovem. Dělali to po staletí naši předkové a dělali to dobře. Chceme to dělat i my, nejlépe jak umíme. Nechceme, aby to za nás dělal někdo anonymní v Brazílii, Argentině či jinde. Za každým kilem u nás vyrobeného masa, litrem mléka či jogurtem je třeba vidět kousek posečené louky, zoraného pole, zaměstnaného člověka. Českého člověka. To musí být naše filozofie, to musí být naše náboženství, o tom musíme přesvědčit naše politiky a hlavně občany.

Závěrem mi dovolte jeden citát: „Stát se nemůže zříci zodpovědnosti za zemědělství jako celek, neboť svým významem přesahuje ekonomické kategorie.“ Ten citát je z února 1997 a jeho autorem je Josef Lux. I já si to myslím, ale na druhé straně vím, že je pro jeho naplnění třeba něco udělat. Stále naléhavěji se mně vtírá přesvědčení, že jenom jednání asi nebude stačit.

Na závěr chci přes všechny problémy, které jsem zde uvedl, vyjádřit přesvědčení, že nakonec si poradíme a všechny problémy zvládneme.  Tato tradiční výstava, kterou máme rádi, kterou máme za ta léta pod kůží, která má svou jedinečnou venkovskou atmosféru, je toho dokladem. Přeji tedy 33. ročníku naší Zemi živitelce mnoho zdaru, slunce, obchodů a přátelských setkání.