Za vzor při využívání biopaliv označují Brazílii všichni: od ekologů po amerického prezidenta George Bushe. Etanol vyráběný z cukrové třtiny tvoří asi 20 procent spotřeby aut. To je mnohem víc než tři procenta ve Spojených státech či něco přes procento v Evropě. Sedm z deseti nově prodaných aut v Brazílii jsou takzvané "flexy", schopné jezdit jak na etanol, tak na benzín. Navíc Brazílie nemusí svůj program výroby etanolu z cukrové třtiny dotovat a směs s alkoholem může při cenách ropy pod 70 dolary za barel konkurovat ceně benzínu.

Etanol z cukrové třtiny je dokonce vhodným vývozním artiklem. Brazilský prezident Lula da Silva se snaží vyjednat odstranění cel na etanol – zejména na dovoz do USA (v současnosti 54 centů za barel). I brazilský "zázrak" se ale zrodil jako dotovaný program.

Šlo o snahu vojenské junty zajistit si nezávislost na cizích zdrojích ropy. V rámci programu Pro-Alcohol dostávali zemědělci státní dotace na pěstování cukrové třtiny a konečná cena na čerpacích stanicích byla stanovena nižší než u nafty či benzínu. Státní vozy musely být povinně na etanol. Navíc vojáci ve svých laboratořích zdokonalili jeho výrobu. Když ale vojenská vláda padla, civilisté odstranili dotace a světové ceny ropy klesly, zmizel etanol na konci osmdesátých let z ulic.
Návrat etanolu přivodilo až rozhodnutí vlády z roku 2003 o nižších daních pro auta poháněná etanolem. Zbytek vykonal růst cen ropy v posledních letech.