Od 1. července 2006 vzroste minimální mzda (MM) o 5,1 %. Měsíčně tak budou lidé, kteří minimální mzdu pobírají, dostávat místo současných 7 570 Kč 7 955 Kč. Minimální hodinová mzda vzroste ze 44,70 Kč na 48,10 Kč. Tento krok společně s dalšími opatřeními v oblasti zaměstnanosti, daní a sociální politiky směřuje k zatraktivnění pracovních příjmů před příjmy ze sociálních dávek.

Kromě pozitivního vlivu vedoucího k motivaci k práci a zlepšení životních podmínek zaměstnanců očekává Ministerstvo práce a sociálních věcí příznivý dopad také ve sféře podnikání. Tím, že se zvýší příjem lidí pobírajících minimální mzdu, bude možné snížit objem prostředků určených na mandatorní výdaje v oblasti sociálních dávek. A to zase umožní postupně snižovat daňové odvody zaměstnavatelům. Vyšší kupní síla obyvatel navíc rozšíří poptávku po zboží a službách, které firmy nabízejí (stimulace vlivu na růst výroby a služeb).

Minimální mzda je nejnižší peněžité plnění, které je zaměstnavatel podle zákoníku práce povinen poskytnout zaměstnanci za vykonanou práci. Výši a podmínky pro její poskytování stanovuje vláda svým nařízením. Naposledy se zvýšila od 1. ledna 2006. V podnikatelské sféře je možné dohodnout prostřednictvím kolektivní smlouvy minimální mzdu vyšší.

Minimální mzda byla v České republice poprvé zavedena v roce 1991, a to v jednotné výši pro celé území republiky. Její výše tehdy činila 2 000 Kč měsíčně.

„V roce 1998 byla úroveň čisté minimální mzdy o 30 % nižší než životní minimum samostatně žijící osoby. Lidem, kteří tehdy minimální mzdu pobírali, se nevyplácelo pracovat. Bylo pro ně výhodnější pobírat sociální dávky nebo pracovat tzv. načerno a zneužívat sociální systém. Dnes je po postupném navyšování minimální mzdy od roku 1999 situace jiná. Ve 2. pololetí 2006 přesáhne minimální mzda v čistém vyjádření životní minimum o 52 %. A to je bezesporu pozitivní fakt,“ říká místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Ing. Zdeněk Škromach.

Přes tento pozitivní vývoj ale minimální mzda ještě stále nezabezpečí nezbytný základní životní standard čtyřčlenné rodiny a nedosáhne obvyklých 50 % průměrné mzdy jako ve vyspělejších zemích EU. Po zvýšení MM od 1. 7. 2006 by mohl v ČR podíl čisté minimální mzdy k předpokládané čisté průměrné mzdě v národním hospodářství dosáhnout téměř 44 %.

Cena práce je v ČR v porovnání s některými evropskými státy poměrně nízká. „Vzhledem k současnému i předpokládanému příznivému ekonomickému vývoji a k rostoucí výkonnosti české ekonomiky je právě nyní vhodné cenu práce postupně navyšovat tak, abychom obstáli v konkurenci a postupně vytvořili podmínky pro přijetí Eura,“ dodává ministr Škromach. Zaměstnanci by měli dostávat za práci stejné hodnoty stejnou odměnu, a to nejen v rámci ČR, ale i v rámci EU.

Počet příjemců minimální mzdy je po celou dobu od jejího zavedení poměrně nízký. Podle Informačního systému MPSV o ceně práce, který zahrnoval ve 1. čtvrtletí 2006 odměňování cca 1,2 mil. zaměstnaných osob podnikatelské sféry (tj. cca 30 % všech zaměstnanců ČR), pobíralo platnou minimální mzdu pouze 0, 6 % pracovníků. Přestože je odměňování minimální mzdou častější v menších podnicích, než zahrnuje uvedený systém, lze očekávat, že MM budou i po jejím zvýšení pobírat pouze 2 – 3 % zaměstnanců. Jedná se především o pracovníky s nízkou kvalifikací, kteří vykonávají jednoduché práce.

Zvýšení minimální mzdy by nemělo mít podstatnější vliv na zaměstnanost obecně ani na zaměstnanost rizikových skupin. Vzhledem k příznivému ekonomickému vývoji by pro většinu zaměstnavatelů nemělo znamenat ani neúnosnou mzdově nákladovou zátěž. Svědčí o tom zkušenosti z předcházejících let, kdy se zvýšila zaměstnanost především v řadách zaměstnanců (v 1. čtvrtletí 2006 vzrostla oproti 1. čtvrtletí 2005 o 93,4 tis. osob) a stoupl také příliv zahraničních investic.

V souvislosti se zvýšením minimální mzdy o 5,1 % od 1. července 2006 vzrostou i minimální mzdové tarify, a to o stejné procento. Sazba minimálního mzdového tarifu 1. tarifního stupně bude odpovídat minimální mzdě. Zároveň se nebude měnit poměr sazeb minimálních mzdových tarifů nejvyššího a nejnižšího tarifního stupně, který je cca 2,25: 1.

Minimální mzdové tarify jsou nástrojem zvýšené ochrany zaměstnanců proti poskytování nepřiměřeně nízkých mezd. Zároveň mají, stejně jako minimální mzda, motivovat lidi k tomu, aby pracovali a nespoléhali se jen na příjmy ze sociálních dávek. Minimální mzdové tarify se uplatňují ve firmách, ve kterých neexistují podmínky pro sjednání mzdy v kolektivní smlouvě. Zaměstnanci v těchto podnicích tak nemohou využívat výhod ochrany, které poskytuje kolektivní vyjednávání.

Zvýšení sazeb minimálních mzdových tarifů se nejvíce projeví u zaměstnanců s nejnižší kvalifikací, kteří vykonávají jednodušší, zejména pomocné a obslužné práce. Vzhledem k tomu, že příjmy těchto lidí v budoucnu pravděpodobně závratně nevzrostou, je namístě ochrana prostřednictvím minimálních mzdových tarifů.

Zvýšení minimálních mzdových tarifů nebude mít přímý dopad na státní rozpočet, protože jsou závazné kromě vysokých škol a části zdravotnických zařízení výhradně pro subjekty, které neposkytují zaměstnancům mzdy z veřejných zdrojů.

Nová úprava nebude mít podstatnější vliv na zaměstnanost rizikových skupin občanů a ani by pro většinu zaměstnavatelů neměla znamenat neúnosnou mzdově nákladovou zátěž.

Výše minimálních mzdových tarifů od 1. července 2006: