Ústecký region díky svému územnímu členění i geografické podobě zahrnuje minimálně tři rozdílné zemědělské oblasti. Jeho poloha při severozápadní hranici republiky a blízkost Německa ovlivňují do jisté míry obchodní možnosti zdejších podnikatelů a zároveň nabízejí srovnání života na venkově ve dvou zemích Evropské unie. O tom, jak se dnes na Ústecku žije zemědělcům jsme hovořili s předsedou představenstva Krajské agrární komory Ústeckého kraje Františkem Loudátem.

Jaké škody napáchaly letos na Ústecku záplavy zemědělským podnikům?

Při srovnání s rokem 2002 jsou škody po letošních záplavách mnohem menší. Přesto si vyžádaly svoji daň. Na Litoměřicku bylo postiženo 439 hektarů zemědělské půdy, kde hospodaří 38 farem a zemědělských podniků. Největší zaplavení bylo v katastru Agrokomplexu Bohušovice, Texal Radouň a.s.a Zemědělské družstvo vlastníků. Také na Lounsku byly škody na výměře 357 hektarů, z toho bylo poškozeno 105 hektarů chmelnic, přičemž totálně jich bylo zničeno 40 hektarů. Nejvíce byli postiženy RD Dobroměřice a soukromý zemědělec Dittrich. V okresech Ústí nad Labem a Děčín to byly dva podniky z toho 45 hektarů zemědělské půdy bylo postiženo na Děčínsku. Také na Chomutovsku silný přívalový déšť měl za následek rozvodnění potoka a zaplavení 50 hektarů zemědělské půdy. Poškození farmáři a podniky vzhledem k tomu, že jich není mnoho, očekávají, že MZe pomůže částečně tuto situaci u několika jednotlivců řešit. Z hlediska výhledu letošní sklizně měla nepoměrně větší vliv než povodně dlouho trvající zima a sníh, kdy došlo ke zpoždění jarních osevů a chybělo včasnější ošetření ozimů. Nedají se očekávat nadprůměrné výnosy a místy se objevila na ozimech i plíseň sněžná.

Co vám dnes nejvíc komplikuje v regionu život?

Jestliže v minulosti bylo velkou zátěží shánění náhradních dílů, zajišťování herbicidů a hnojiv, dnes je větším problémem vypořádat se s legislativou. Její nárůst nastal na všech stupních, od kontroly pohonných hmot celníky, přes požadavky finančních úřadů a zvláště pak u žádostí o podpory. U větších podniků se to dá zvládnout, ale malý farmář neví, z které strany má začít a těžko shání kvalifikovaného poradce.Velký příval různých vyhlášek a nařízení a časté změny podmínek tak vytvářejí zmatek a dezorientaci. Jednou z bolestí, která zvláště v roce 2004 a loni potrápila mnoho zemědělců, je legislativa týkající se žádostí podávaných na SZIF. Naprostá nepřehlednost, co se s podanou žádostí děje a odmítaní informovat žadatele o stavu věci vedla k značné nervozitě a stížnostem. Doufám, že žadatelé i úředníci se dost poučili a projednávání žádostí bude napříště transparentní, a nastane větší důvěra k práci úředníku SZIFu. Důležité je, aby i pro úřady byly stanoveny konečné termíny pro vyřízení žádostí, podobně jako je tomu u žadatelů.
Velkým problémem je dovoz některých komodit za dumpingové ceny. Týká se to drůbežího masa, brambor, ovoce a zeleniny. Třeba že se jedná o dovoz ze zemí unie, je potřeba, aby ministerstvo a vláda rychleji na tuto skutečnost reagovala. Také obchodní politika velkých řetězců k této nespravedlnosti přispívá , když se objevují v prodeji potraviny hluboko pod výrobními náklady.
Souhrn těchto problémů může těžko vyřešit sám zemědělec. Proto je za potřebí, aby byla i za pomoci státu při nevládních organizacích jako je Agrární komora poradenská a servisní služba, která v rámci daného regionu bude splňovat a zajišťovat tyto služby. Zřízená krajská informační střediska začínají již v některých regionech tuto funkci plnit a i nám se to v Ústeckém kraji daří. Má to však řadu problémů a jedním z nich jsou peníze. Ministerstvo zemědělství dává každému stejně, a to jenom za přenos informací ze státních orgánů. O poradenství a pomoci při zpracování žádostí nemůže být žádná řeč. Celostátní sbor poradců rozhodně tyto služby nezajišťuje.
Naší nevýhodou je i to, že ne všude se dokážou sedláci domluvit na prioritách, a tak často dochází k tomu, že se neinformovaný občan ptá, co ti sedláci vlastně chtějí, když agrární komora říká jedno a Asociace soukromého zemědělství něco jiného. Myslím, že důležitým úkolem agrární komory je pracovat na vzájemné shodě, najít společnou řeč, tak abychom byli pro úředníky v EU jasně čitelní.

Změnila se situace zemědělců na Ústecku po vstupu naší země do Evropské unie?

Většina zemědělců před vstupem do EU příliš nadšená nebyla, naopak byly až příliš jasné informace o tom, jaké finanční rozdíly v dotacích u nás a za hranicemi budou. Také kvóty, které nám byly vnuceny, nebyly přijatelné. Proto přetrvává dojem, že jsme se stali jen rozšířením tržního prostoru pro EU.
Řada problémů spojených se zemědělskou výrobou zůstala, ale nastal také zásadní obrat v přílivu peněz. Dva roky členství v unii jsou v našem Ústeckém kraji hodnoceny pozitivně. Plynulý přísun finančních prostředků dává záruku, že je možné postupně zastavit propad a vytvořit tak jistou stabilitu u většiny podnikatelů. Trápí nás však další obrovský nárůst legislativy a byrokracie. Bohužel otevření hranic ještě v době, kdy jsme nebyli členy EU mělo za následek obrovský přísun potravin , zatím co ze strany unie byly nastaveny velmi striktní celní zábrany. Naším začleněním do EU sice dochází k narovnávání těchto vztahů, ale jde to velice pomalu. Otevření evropského trhu s agrárními komoditami má dvě stránky. Například v loňském roce, kdy naši obchodníci nastavili nízkou cenu za obilí, bylo velmi výhodné navázat kontakty se sousedním Saskem, kde byl zájem obilí kupovat za vyšší ceny. Řada zemědělců, toho využila. Dalším příkladem je mléko. V kraji bylo v 90. letech pět mlékáren a postupně jedna za druhou zkrachovaly a zůstaly za nimi velké dluhy. Dnes fungují jen mlékárna v Bohušovicích a ve Varnsdorfu. Víc než polovin farem tak dodává mléko do Lepensdorfu u Drážďan, kde se cena pohybuje kolem 8.30 až 8.80 Kč. Naopak velmi negativně působí dumpingové ceny a silný tlak obchodních řetězců na snižování cen prvovýrobců, což působí snižování rozměru zemědělství. Zatím co u starých členů EU produkce roste, naše zemědělství je neustále stlačováno.

Daří se na Ústecku diverzifikovat příjmy zemědělců?

Otázka multifunkčního zemědělství se dostává do popředí teprve v posledním období.Různé kontakty a návštěvy v Rakousku a Německu vedou zemědělce k zamyšlení, jak dále rozšířit a svojí činnost. K významnější diverzifikaci příjmů však nedochází, jednak kvůli nedostatku informací a neujasněné dotační politice, a jednak kvůli konzervativnímu přístupu většiny zemědělců k novým věcem. Ojediněle se vyskytuje v některých oblastech agroturistika, která tak navazuje především na jezdecké kroužky, na turistické stezky. Její rozsah je však minimální. Mnohem více je rozpracován záměr využívání energetických plodin a budování bioplynových stanic. V současné době je na Mostecku zpracováván projekt na zpracování konopí na materiál, který bude využit v dalších průmyslových odvětvích. Počítá se s třemi tisíci hektarů konopí. Nosným programem v oblastech, kde se daří obilí, je výstavba lihovaru na bioetanol. Ustavení odbytového družstva Bioetanol sever, které má 110 členů se 120 tisíci hektarů orné půdy, vytvořilo základ pro využití přebytku obilí v lihovaru u Litvínova, jehož výstavba již započala. V severní části kraje na Šluknovsku spolupracují zemědělci s firmou Biotec v Žitavě, která v roce 2007 uvede do provozu továrnu na zpracování zelené hmoty. I zde bude sehrávat důležitou roli přenos informací, což bude jeden z hlavních úkolů Krajského informačního střediska.

Jaké vidíte šance a perspektivy pro zemědělce a zemědělské podniky v regionu v dalších letech?

Ústecký kraj z hlediska svého územního členění a geografického utváření má tři rozdílné oblasti pro zemědělskou výrobu. Je to produkční oblast kterou tvoří okresy Louny a Litoměřice s vysokým zorněním a kvalitní půdou vhodnou pro pěstování obilovin, chmele technických plodin, ovoce a zeleniny. Do této produkční oblasti patří také jižní části Mostecka, Chomutovska a Teplicka. Pro tuto část je třeba vytvořit reálné možnosti na pěstování a využití obilovin v četně kukuřice. Odbytové družstvo by mělo mít širší záběr a sdružovat zemědělce v těchto oblastech tak, aby měli dostatečnou ekonomickou sílu při uplatnění svých výrobků na evropském a mezinárodním trhu.
Druhou oblastí je Děčínsko, okres Ústí nad Labem a Krušné hory, které tvoří podhorskou až horskou oblast. Jde o extenzivní zemědělství s vysokým zastoupením luk a pastvin, se zorněním 10 až 15 procent. Zde je hlavním záměrem chov masného skotu a zaměření na údržbu a kulturnost krajiny s rozšířením o některé multifunkční prvky, jako je agroturistika, výroba bioplynu, pěstování energetických plodin. Vedle skotu tu najde uplatnění také chov ovcí s finálním zpracováním výrobků z vlny případně kožešin. Velký prostor se zde naskýtá pro další rozšiřování ekologického zemědělství. Již teď na Děčínsku hospodaří 36 zemědělců v tomto režimu.
Menší oblastí jsou plochy, které byly vytěženy, tzv. hnědouhelná pánev, kde jsou velké možnosti k rekultivizaci a k úpravě krajiny. Zde bude možné najít prostor pro rekreaci, agroturistiku, či pro pěstování konopí a energetických plodin. Možnosti a šance zemědělců v regionu budou dány tím, jak se zjednoduší podnikání v samotném zemědělství, a zda začnou fungovat taková opatření jako je například předčasný odchod do důchodu, která by měla podpořit příliv mladých lidí do zemědělství. Jde o udržení alespoň dosavadního rozměru zemědělství .Další jeho multifunkční funkce pak musí pomoci vytvářet pracovní místa, protože právě nezaměstnanost je velkým problémem v tomto regionu.