Když v období neolitu začali lidé se zemědělskou činností ve střední Evropě, bylo jejich prvotní snahou především získat nové zdroje potravin a přežít v drsných podmínkách tehdejšího světa. Pomalu tak zahájili dlouhý proces přeměny původně lesní krajiny na pestrou mozaiku tzv. kulturní stepi a lesa.

Nové prostředí začaly okamžitě obsazovat různé druhy rostlin i živočichů, které se zde do té doby vůbec nevyskytovaly nebo jen velmi omezeně. Postupně se stali pevnou součástí naší přírody a dnes už nikdo nepovažuje skřivana polního nebo koroptev polní za nepůvodní druhy. Zemědělská činnost se sice neustále vyvíjela, ale v posledních sto letech je tento vývoj až neuvěřitelně dynamický. Během jediného lidského života se zmodernizovaly všechny aspekty zemědělské práce. V zemědělství se začala používat široká paleta nejrůznějších chemických látek a došlo k mnoha technickým zásahům do krajiny, která se tak doslova mění před očima. Je jasné, že tyto změny se zákonitě musely projevit i v ptačím světě. Jak vzpomínají pamětníci a také dokládají data z monitoringu z posledních desetiletí, početnost ptáků obývajících zemědělskou krajinu klesá a mnoho ptačích druhů, především v západní Evropě, téměř vymizelo.
Také zemědělství se ocitlo na pomyslné křižovatce. Díky finanční podpoře dokázali zemědělci v Evropské unii vyprodukovat více potravin, než kolik bylo potřeba. Jejich výroba byla současně natolik intenzivní, že prakticky nezbyl žádný prostor pro živou přírodu. I díky tomu si Evropská komise začala uvědomovat, že kromě podpory zemědělství je nutné zachovat také přírodní bohatství a už v roce 1979 byla přijata směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (tzv. ptačí směrnice). Jejím cílem je chránit nejvíce ohrožené ptačí druhy a významná pravidelná shromaždiště stěhovavých ptáků. V rámci ptačí směrnice se ve všech zemích Evropské unie začaly vyhlašovat tzv. ptačí oblasti, které společně s lokalitami vyhlašovanými podle směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících druhů a planě rostoucích rostlin tvoří soustavu chráněných území NATURA 2000. Také do zemědělských dotací se prostřednictvím tzv. agro-environmentálních programů, které byly poprvé spuštěny v roce 1992, přidal ochranářský rozměr. Tyto programy podporují zemědělské hospodaření, které chrání okolní přírodu a ohrožené rostlinné i živočišné druhy. Vstupem České republiky do Evropské unie v roce 2004 se náš právní řád sjednotil s legislativou evropskou a začal zde fungovat zemědělský dotační sytém EU, byť zatím jen omezeně, i obě směrnice na ochranu přírody. Do konce roku 2005 bylo vyhlášeno 38 ze 41 navržených ptačích oblastí.
Prakticky ve všech ptačích oblastech je zastoupena zemědělská půda, ale význam zemědělské činnosti na ochraně ptačích druhů se liší. Zatímco v některých ptačích oblastech nemá zemědělská aktivita prakticky žádný vliv na ohrožené druhy ptáků, v některých má naopak vliv zásadní. Celkem byly ptačí oblasti v České republice vyhlášeny pro 41 druhů přílohy I směrnice o ptácích, z nichž je na zemědělskou půdu přímo vázáno 10 druhů. Mezi nejvýznamnější zemědělský druh patří zejména celosvětově ohrožený druh chřástal polní (Crex crex), pro kterého bylo vyhlášeno 10 ptačích oblastí. Ke svému životu potřebuje extenzivně a nepravidelně obdělávané nebo dlouhodobě nekosené louky, řídce obsazuje i polní kultury. Dalšími významnými druhy jsou ťuhýk obecný (Lanius collurio) a pěnice pokřovní (Sylvia nisoria), které upřednostňují sušší otevřenou krajinu s rozptýlenými porosty keřů. Na polích a loukách loví svou potravu nejen zástupci některých ohrožených dravců, moták lužní (Circus pygargus) a moták pochop (Circus aeruginosus), ale také asi nejznámější zástupce řádu brodivých čáp bílý (Ciconia ciconia). Významným hnízdním prostředím jsou také staré sady, kde hnízdí vzácný strakapoud jižní (Dondrocopus syriacus) nebo strnad zahradní (Emberiza hortulana). Česká zemědělská krajina není pro ptáky důležitá jen v hnízdní době. Pro druhy jako jsou kalous pustovka (Asio flammeus) nebo moták pilich (Circus cyaneus) představuje životní prostředí především v zimních měsících.
Zemědělská činnost ovlivňuje běžné i ty nejvíce ohrožené ptačí druhy. Pokud nám to naše vědomosti a možnosti dovolují, měli bychom se snažit podporovat takové zemědělské hospodaření, z kterého by měli prospěch člověk i příroda. Jedině tak se nám podaří uchovat naše přírodní bohatství i pro další generace.