KIS Ústecký kraj
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Ústeckého kraje vznikl za podpory Ministerstva zemědělství

Kde biopaliva jedou

24/04/06

Zdroj: Agroweb

Zatímco Česká republika stále hledá způsob, jak dostat biopaliva do veškerých pohonných hmot na tuzemském trhu, někteří naši sousedé už dnes hlásí, v jakém předstihu splní příslušnou unijní směrnici.

Německo a Rakousko již v minulých letech vytvořily předpoklady k tomu, aby po biopalivech byla na jejich trzích poptávka. A ta je taková, že domácí nabídka nestačí. Obě země, kde se hlavní zájem soustředí na bionaftu, chybějící metylester řepkového oleje (MEŘO) tedy dovážejí. V Německu, kde končí i většina české produkce, roste zájem o biopalivo současně s tím, jak se prohlubuje rozdíl mezi cenou klasické nafty a bionafty. Přitom tento stát je se 44procentním podílem na výrobě MEŘO světovou jedničkou.
Němci mohutně investují do bionafty
„Před šesti lety byla výrobní kapacita bionafty 265 tisíc tun, ke konci letošního roku bude už přibližně desetinásobná. Do závěru příštího roku by měla stoupnout už na tři až čtyři miliony tun,“ ilustroval prudký rozvoj v Německu Dieter Bockey z tamního sdružení pro podporu olejnatých a bílkovinných plodin. Na mezinárodním semináři k současnosti a perspektivám biopaliv, který se konal v Brně během veletrhu Techagro, také konstatoval, že v nedávné době se do výrobních kapacit na bionaftu investovalo 400 až 500 milionů eur, kolem 70 milionů eur bylo vynaloženo na malé lisovny. „Jejich počet v posledních třech letech stoupl z 98 na zhruba 300,“ upřesnil Bockey.
Řepkový olej se v Německu vyrábí hlavně pro použití jako přímé palivo nebo jako surovina pro bionaftu. Ve formě čistého paliva se vloni prodalo kolem jednoho milionu tun bionafty, asi 600 tisíc tun se přidávalo v množství až do pěti procent do nafty, vyčíslil německý přednášející. Poznamenal, že o dovozu nejsou spolehlivé statistické údaje, takže jeho výši lze jen odhadovat – za loňský rok na 300 až 400 tisíc tun.
Němci počítají, že rozvoj bionafty se odrazí i v pěstování řepky – její rozloha by se měla zvýšit z loňského milionu hektarů zhruba o padesát procent.
Cena klasické nafty už stoupla natolik, že Německo kvůli tzv. překompenzaci musí upustit od dosavadní nulové spotřební daně u bionafty. Chystá se uvalit zdanění ve výši pět centů na litr čisté bionafty. „Cíl v používání biopaliv daný evropskou směrnicí pro rok 2010 Německo splní asi o tři roky dříve,“ uvedl Bockey.
Rakušané povinně přimíchávají
Nízká spotřební daň na naftu oproti benzínu měla v Rakousku logický efekt – mohutný nákup naftových vozidel, s jejichž podílem se tato země dostala na první místo v Evropě. Spotřeba nafty nepřetržitě roste – nyní je asi šest milionů tun, zatímco benzínu projezdí Rakušané zhruba třetinu, představila předpoklady pro uplatnění biopaliv na tamním trhu Birgit Reissová z vídeňského poradenského institutu Etech, který patří rakouské investiční bance.
Od loňského října je v této zemi povinné přimíchávání biopaliv do veškerých pohonných hmot, a to v podílu 2,5 procenta, od příštího roku již 4,3 procenta, v roce 2008 pak 5,75 procenta. Cíl unijní směrnice chce tedy Rakousko předstihnout o dva roky. Nástroj, který to má zajistit, je daňové zvýhodnění biopaliv, přičemž čistá biopaliva se vůbec nezdaňují. Protože v Rakousku nejsou významnější kapacity pro výrobu bioetanolu, stojí dnes uplatnění biopaliv výhradně na MEŘO. „Letos ho bude potřeba asi 223 tisíc tun. Od příštího roku se zvýší požadované množství až na 300 tisíc tun, aby se splnily hodnoty dané zákonem. Dokud se v Rakousku toto množství nevyrobí, bude se chybějící metylester nakupovat hlavně v Německu,“ uvedla Reissová.
Napřesrok by už na tamní trh měly přijít první dodávky tuzemského bioetanolu – přes 20 tisíc tun z lihovaru Pischelsdorfu v Dolních Rakousech, který staví společnost Agrana. Roční kapacita nového provozu, jehož čtvrtina má patřit zemědělcům – Národnímu svazu výrobců řepy, bude až 200 tisíc tun. „K tomu je potřeba 550 tisíc tun řepy, obilovin a kukuřice z plochy kolem 80 tisíc hektarů,“ doplnila Reissová.
Předloni představovala roční výrobní kapacita na MEŘO v Rakousku sto tisíc tun, na její naplnění by však Rakušané potřebovali dvakrát větší plochu řepky. Dovoz jejího semene i metylesteru bude tedy dále nezbytný, poznamenala Reissová.
Na Slovensku podobně jako v Česku
Tak charakterizoval Tibor Husár ze Slovenské asociace pro biomasu současné problémy s využitím biopaliv na tamním trhu. Metylester se vyvážel, protože na jeho uplatnění doma nevytvořil stát podmínky. Na bioetanol chybí výrobní kapacity. To by se mělo změnit letos v létě, kdy má skončit výstavba lihovaru v Leopoldově.
„Je nutné dobudovat lihovary a rekonstruovat výrobny MEŘO, které dohromady mohou vyrobit 105 tisíc tun. Čtyři velké provozy splňují parametry kvality, tři malí výrobci nikoli,“ uvedl Husár základní podmínky pro splnění cíle pro využití biopaliv. Stejně jako nás i Slováky čekají ještě některé nezbytné legislativní úpravy a rozhodnutí, jak vůbec biopaliva podpořit, či jak jejich uplatnění zajistit.

Vlastní alternativa
Jezdím na řepkový olej lisovaný za studena, oznamoval na kapotě traktor Case návštěvníkům veletrhu Techagro. O alternativní pohon, který si mohou sami doma vyrobit, se začínají zajímat také naši zemědělci, konstatoval Petr Dlouhý, jednatel firmy HZT Technik, která nabízí přizpůsobení motorů u traktorů různých značek. Poptávku po malém lisu na olejnatá semena potvrzuje také společnost Farmet z České Skalice, která dosud měla na tento typ lisu zákazníky hlavně v Německu. Do Brna si ho přijeli koupit také rakouští sedláci.
„V Německu si lis pořídí dohromady třeba pět sedláků. Jezdit na řepkový olej je tam velmi populární, protože nafta je tam ještě dražší než u nás,“ říká Dlouhý. Na chuť tomuto biopalivu podle něho přicházejí i čeští zemědělci, hlavně soukromníci, ale přidávají se už také velké podniky, které si nechávají osadit přestavěný motor třeba na deset traktorů najednou. „Na řepkový olej jezdí nejen traktory, ale i kombajny, řezačky a osobní auta. Stroje, které se testují nejdéle, najezdily na tento pohon kolem šesti tisíc provozních hodin,“ dodává Dlouhý.
Na rozdíl od německých zemědělců se ale naši nevyhnou placení spotřební daně. „Rostlinné oleje a živočišné tuky jsou předmětem spotřební daně z minerálních olejů podle zákona o spotřebních daních. Když si zemědělec vylisuje z vypěstované řepky olej, který použije jako pohonnou hmotu, musí ho zdanit,“ uvedla tisková mluvčí ministerstva financí Petra Krainová. Jak dodala, nezáleží na tom, jestli řepkový olej použije zemědělec sám, nebo ho jako pohonnou hmotu někomu prodá.

Zařazeno v Aktuality