Buďme k sobě féroví
Zdroj: APIC AK ČR
Nedávno jsem seděl s jedním vysokým činitelem státní administrativy a on mi řekl: pane prezidente, já chápu, že Agrární komora, stejně jako ostatní zájmová uskupení, tlačí na peníze. Je to legitimní. Myslím si ale, že v mnoha případech nejste, žel, sami mezi sebou féroví.
Protože tato slova pocházejí z úst jednoho z ministrů současné vlády, velmi jsem o nich přemýšlel, protože toto mně nikdy nenapadlo. Tomuto názoru po půtkách posledních dnů, které se týkaly problematiky kompenzací v cukrovce či nadcházející reformě, ale ač nerad, musím dát za pravdu.
Reforma cukerného pořádku je zřejmě první vážná a ve svých dopadech ekonomiky velmi citlivá záležitost, do které Evropská komise našla odvahu se pustit. V Evropě skončí letošním rokem čtyřicetiletý socialismus, který naše pěstitele zasáhl bohužel jenom dva roky. Dostal jsem kolem řešení kompenzačních plateb, které mají být vypláceny pěstitelům cukrovky, aby se zmírnil ekonomický dopad reformy, mnoho dopisů. Bylo to dokonce daleko nejvíc, mám-li vztáhnout jejich obsah k jedné konkrétní komoditě. Kvůli stanovení pevné pozice Agrární komory jsem dokonce svolal v podstatě ze dne na den mimořádné představenstvo Agrární komory.
Ač jeho průběh nebyl lehký, bylo mnoho dramatických pasáží, nakonec se mi zdá, že jsme složili v podstatě maturitu. Proč ? Protože jsme se dokázali velkou většinou hlasů sjednotit na požadavku, aby kompenzace dostali v plné míře ti, kterých se reforma týká. Tedy pěstitelé cukrovky. Mohl bych být tedy spokojen, ale nejsem. V těch dopisech, které mi různí členové Agrární komory posílali, až příliš často zněl vyděračský tón. Ve stylu, pokud nesplníte to a to, vystoupíme z Agrární komory. Chci se jasně vyjádřit, že tudy cesta nevede. Chci sdělit naprosto zřetelně, že je jiná doba, že nemá význam mlátit do stolu, křičet, vyhrožovat. Je třeba sjednotit pozici a za ní tvrdě jít. A přesně takto v tomto případě vedení Agrární komory a představenstvo postupovaly.
Jiná věc je, pokud se Ministerstvo zemědělství rozhodne, že nebude naše názory respektovat. Pak je na nás
Nedávno jsem seděl s jedním vysokým činitelem státní administrativy a on mi řekl: pane prezidente, já chápu, že Agrární komora, stejně jako ostatní zájmová uskupení, tlačí na peníze. Je to legitimní. Myslím si ale, že v mnoha případech nejste, žel, sami mezi sebou féroví.
Protože tato slova pocházejí z úst jednoho z ministrů současné vlády, velmi jsem o nich přemýšlel, protože toto mně nikdy nenapadlo. Tomuto názoru po půtkách posledních dnů, které se týkaly problematiky kompenzací v cukrovce či nadcházející reformě, ale ač nerad, musím dát za pravdu.
Reforma cukerného pořádku je zřejmě první vážná a ve svých dopadech ekonomiky velmi citlivá záležitost, do které Evropská komise našla odvahu se pustit. V Evropě skončí letošním rokem čtyřicetiletý socialismus, který naše pěstitele zasáhl bohužel jenom dva roky. Dostal jsem kolem řešení kompenzačních plateb, které mají být vypláceny pěstitelům cukrovky, aby se zmírnil ekonomický dopad reformy, mnoho dopisů. Bylo to dokonce daleko nejvíc, mám-li vztáhnout jejich obsah k jedné konkrétní komoditě. Kvůli stanovení pevné pozice Agrární komory jsem dokonce svolal v podstatě ze dne na den mimořádné představenstvo Agrární komory.
Ač jeho průběh nebyl lehký, bylo mnoho dramatických pasáží, nakonec se mi zdá, že jsme složili v podstatě maturitu. Proč ? Protože jsme se dokázali velkou většinou hlasů sjednotit na požadavku, aby kompenzace dostali v plné míře ti, kterých se reforma týká. Tedy pěstitelé cukrovky. Mohl bych být tedy spokojen, ale nejsem. V těch dopisech, které mi různí členové Agrární komory posílali, až příliš často zněl vyděračský tón. Ve stylu, pokud nesplníte to a to, vystoupíme z Agrární komory. Chci se jasně vyjádřit, že tudy cesta nevede. Chci sdělit naprosto zřetelně, že je jiná doba, že nemá význam mlátit do stolu, křičet, vyhrožovat. Je třeba sjednotit pozici a za ní tvrdě jít. A přesně takto v tomto případě vedení Agrární komory a představenstvo postupovaly.
Jiná věc je, pokud se Ministerstvo zemědělství rozhodne, že nebude naše názory respektovat. Pak je na nás,a bychom zvolili jiné metody postupu.
Jan Veleba
prezident AKČR
Zařazeno v Aktuality
