Každoročně je v České republice listopad měsícem kvality. Jeho vyvrcholením je Evropský týden kvality, který proběhl v uplynulých dnech. Kromě předávání různých cen — například ceny ČR za jakost či za nejlepší studentské práce o tomto tématu, byl u nás také ve znamení dvoudenní mezinárodní konference na téma Kvalita a inovace – cesta k udržitelnému rozvoji.

Definice udržitelného rozvoje je možné formulovat různě. Podle ředitele Českého normalizačního institutu (ČNI) Otakara Kunce je to „způsob vývoje, který plně uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslabil možnosti budoucích generací naplňovat svoje potřeby.“ Jak ředitel dodal, jde přitom o rovnováhu ekonomického růstu, sociální spravedlnosti a ochrany životního prostředí.

Podpora jakosti
V České republice existuje Národní program podpory jakosti. V jeho rámci vyhlásila Rada ČR pro jakost, jejímž posláním je tento program realizovat, pro letošní rok pět hlavních priorit. Podle náměstka ministra průmyslu a obchodu a předsedy Rady ČR pro jakost Roberta Szurmana jde o:
 vytváření podmínek pro zvyšování· kokurenceschopnosti českých producentů na jednotném trhu EU,
 zvyšování· kvality práce veřejného sektoru,
 společenskou odpovědnost organizací,·
 podporu aktivit pro oceňování kvality v sociální oblasti,·
 zvyšování· kvality práce organizací v cestovním ruchu.

Technické normy a současnost
Nejdůležitějším nástrojem pro zajištění jakosti výrobků byly dříve technické normy. Určují vlastnosti výrobků, stanovují metody jejich zkoušení a sjednocují pracovní postupy. Rozlišovaly se na státní, oborové a podnikové. Po roce 1990 ztratily svou funkci. Oborové normy přestaly platit, podnikové většinou skončily s výrobky i s podniky, kterým patřily. Československé státní normy — ČSN — přišly o svou závaznost. Nadále platí a závaznost jim mohou dodat třeba dodavatel a odběratel v obchodním styku, pokud se dohodnou, že na jejich základě budou uskutečňovat vzájemný obchod, tedy dodávku a přejímku daných výrobků. Roste však mezinárodní význam technické normalizace. Důležité normy dnes vznikají na mezinárodní úrovni. Tyto normy podle Kunce stále více přebírá i Evropská unie. Důvodem je skutečnost, že firmy, které působí na jejím území, přesahují teritorium Evropy a podnikají globálně. „Je stále důležitější, abychom se zúčastnili jejich přípravy,“ upozornil Kunc s tím, že je to jediná cesta, jak můžeme alespoň zčásti jejich znění ovlivnit. Zájemcům může tuto spolupráci, jak upozornil, zprostředkovat ČNI.

Normy pro potraviny
Počátkem příštího roku by se měla uzavřít příprava čtyř nových ČSN z oblasti potravin, jejichž druhý návrh je nyní v připomínkovém řízení. Tiskem vyjdou patrně v březnu či v dubnu. Jde o normy na mléko a mléčné výrobky, ryby a rybí výrobky, vejce a vaječné výrobky, sterilovanou zeleninu a ovoce. Podle Oldřicha Čermáka z ČNI přinášejí tyto normy pravidla správné hygienické a výrobní praxe pro uvedené suroviny a výrobky z nich. Podnikům mají sloužit jako základ pro vytvoření vlastních pravidel správné praxe. Při jejich tvorbě vycházeli autoři z Codexu Alimentarius.
Podle Čermáka tím normalizace v oblasti potravin a zemědělství nekončí. Připravuje se třeba ČSN pro geneticky modifikované organismy, rostlinné a živočišné tuky a oleje, obiloviny a luštěniny či pro potravinové alergeny.
Zatímco tuzemské a mezinárodní normy jsou pro nás pouze doporučením, evropské normy musíme kompletně převzít. Podle Čermáka je škoda, že až na malé výjimky (např. Výzkumný ústav mlékárenský) se z našich odborníků nikdo tvorby mezinárodních, ale ani norem Evropské unie neúčastní. Omezujícím faktorem jsou samozřejmě hlavně náklady na cestovné, které EU hradí jen z části.

Standardy jakosti
Snad každý dodavatel do obchodního řetězce, zejména pokud dodává pod jeho privátní známkou, se setkal s požadavky na certifikaci podle některého standardu jakosti, popřípadě podle vlastního standardu daného řetězce. Má zkušenosti také s audity, které u něj dělaly nezávislé organizace nebo přímo pracovníci daného řetězce. Podle Marjan Smitové z International Suppliers Auditing (ISA) založilo 15 nejsilnějších obchodních řetězců před šesti lety Iniciativu pro globální bezpečnost potravin GFSI (Global Food Safety Initiative). Ta nevydává žádné standardy, ale posuzuje a schvaluje již existující normy. Podle ní se v mezinárodním měřítku pro potraviny mohou uplatnit standardy BRC (British Retail Consortium) uznávaný zejména britskými obchodníky a IFS (International Food Standard), který preferují Němci a Francouzové. Jak Smitová poznamenala, IFS má rozsáhlý bodovací systém. Auditor sleduje, jak podnik plní jednotlivé body v praxi. BRC má sice také bodovací systém, ale auditor posuzuje hlavně závažnost nesouladu s normou. Projde dodavatel, který má méně než deset menších odchylek. Při hodnocení podle IFS v případě závažného nesouladu se standardem nemůže auditor certifikát vydat. Při hodnocení podle BRC může výrobce certifikát dostat i v takovém případě, musí však do 28 dní prokázat, že zjištěnou závažnou závadu napravil.

Co chtějí řetězce u nás
Podle Naděždy Cahlíkové z Vysoké školy chemickotechnologické (VŠCHT) dělá Tesco od roku 2002 dodavatelské audity u všech dodavatelů privátních značek podle vlastního standardu, který trochu zjednodušuje požadavky BRC. Makro audituje od loňska dodavatele podle vlastního standardu a podle IFS, Delvita od letošního roku používá BRC a Ahold od roku 2002 vlastní standard. Tesco dalo najevo, že po dodavatelích privátních značek bude do budoucna chtít certifikát podle BRC popřípadě IFS. Makro bude od počátku roku 2008 chtít certifikát IFS. Delvita chce certifikáty BRC nebo IFS, popřípadě HACCP zároveň s ISO 9001. Bude akceptovat i certifikát podle ISO 22 000. Ahold bude požadovat nějaký certifikát — BRC nebo IFS od počátku září příštího roku.

Naděje se nenaplnily
Prakticky již hotový je dlouho očekávaný standard ISO 22 000. Měl by v sobě spojovat požadavky normy ISO 9001 a mimo jiné i systému kontroly kritických bodů ve výrobě HACCP. Do tohoto standardu vkládali mnozí výrobci velké naděje, protože se předpokládalo, že by mohl ostatní standardy nahradit. Výrobcům by pak stačil certifikát podle této jedné normy a nebylo by nutné, aby pro britské obchodníky vyhověli standardu BRC a pro německé či francouzské IFS a pro další řetězce zase parametrům jejich vlastních variant norem. Podle Smitové však organizace GFSI, které tvůrci poslali normu ISO 22 000 k posouzení, nový standard odmítla. Údajně není v souladu s požadavky maloobchodníků. Jak Smitová uvedla, chybí v ní zásady správné výrobní a hygienické praxe, požadavky na hygienu budov apod. Proto GFSI standard v současné podobě neuznala. Smitová se domnívá, že řešením by mohl být tzv. duální protokol auditu, při němž by se zároveň s auditem podle ISO 22 000 dělal i audit podle standardu BRC či IFS.

A co jakost prodeje?
Zatímco na dodavatele mají řetězce různé požadavky a do budoucna po nich budou vyžadovat i povinné certifikáty, medializované kauzy z poslední doby ukázaly, že s potravinami nezacházejí všechny obchody odpovídajícím způsobem. Zásada bezpečnosti potravin zajištěné od pole po vidličku se tak zadrhla právě v prodejnách. Tento problém se podle Smitové otevřel i na nedávné mezinárodní konferenci obchodníků. „Maloobchodníci přemýšlejí v penězích a protože existuje přímá závislost mezi veřejným míněním a jejich zisky, mají motivaci tuto situaci řešit. Bude je to nutit k investicím, které zajistí, aby se podobné případy neopakovaly. Ty investice jsou však nicotné proti tomu, co by řetězce mohly ztratit,“ vyjádřila svůj názor Smitová. Michal Voldřich z VŠCHT se domnívá, že právě certifikace podle standardů jakosti může posílit postavení dodavatele. Podnik, který má certifikát, snadněji prokáže, že do obchodu dodal kvalitní zboží a zdraví zákazníka ohrozilo až špatné skladování a další manipulace v prodejně. Někteří dodavatelé, ale jde spíše o výjimky, si dnes již své odběratele vybírají právě podle toho, jak se zbožím zacházejí.

EurepGAP pro prvovýrobu
Pro prvovýrobu je podle Voldřicha vhodný standard EurepGAP. Jak uvedl, rozbíhá se v současné době projekt, jehož cílem je vytvoření jeho české verze. V podstatě by mělo jít o vypracování jakýchsi zásad správné zemědělské a hygienické praxe pro jednotlivé typy zemědělských výrob. Certifikace podle tohoto standardu by měla stačit zemědělci, který dodává své výrobky do řetězců, a zároveň zvýšit jeho konkurenceschopnost na trhu.

Zpátky k Baťovi
O kvalitě výrobků, působení firmy na okolí, vztazích zaměstnanců a podniku atd. rozhoduje kvalita vedení firmy. Problém mají zejména malé a střední podniky, v jejichž čele často ani nestojí vysokoškolsky vzdělaný odborník. Hlavně tyto subjekty hledají podle Růženy Petříkové z ostravského Domu techniky pomoc. Mnohé z nich mají certifikáty podle norem ISO, ale v praxi nepocítily žádnou změnu. Ptají se jak:
 mají zajistit výkonnost a· efektivnost vnitropodnikových procesů,
 vést zaměstnance k tomu, aby se k· podnikovým zdrojům chovali jako majitelé,
 využít příležitostí pro budoucí· úspěch.
Odpovědí je podle Petříkové český systém řízení orientovaný na kvalitu, inovaci, výkonnost a úspěch. Jde o Systém řízení Baťa. Zajímavé podle Petříkové je, že k tomuto systému se hlásí třeba i Japodnci. Ti se, jak poznamenala, na nedávné konferenci v Portoriku přiznali, že jejich model řízení ABM (Activity Based Management) vychází právě ze zásad, které razil ve svých podnicích tento světoznámý český podnikatel.