04.12.2018 iHNed.cz – Evropská komise navrhla zavést definici skutečného zemědělce, pro kterého představuje zemědělské hospodaření hlavní zdroj příjmů. Návrh zatím nehovoří o zcela konkrétních podmínkách, které budou muset zemědělci splňovat, nicméně v odstavci, který se tomuto problému věnuje, se hovoří mimo jiné o příjmových testech a povinné registraci podniků.

Spolu s ministerstvem zemědělství se obáváme záměru komise kontrolovat u žadatelů majetkové propojení. V České republice, kde většinu zemědělské půdy obhospodařují podniky právnických osob, by to mohlo představovat velký problém.

Pro ilustraci uvedu příklad. Restituentovi stát v 90. letech vrátil 5 hektarů zemědělské půdy. Ten se pak, vzhledem k tomu, že zde byly zpřetrhány historické rodinné vazby na zemědělské hospodaření, rozhodl, že se stejně jako ostatní restituenti ve stejné oblasti zapojí do větší obchodní společnosti, ve které jeho pozemky tvoří podíl.

Pokud by se Evropská komise rozhodla kontrolovat propojenost, zjišťovala by, zda všichni podílníci obchodní společnosti nemají mimo dividend z činnosti společnosti ještě další příjmy. Na zemědělské společnosti je přitom z hlediska dotační politiky třeba nahlížet jako na jednoho žadatele, jehož hospodářská činnost na místě vytváří hodnoty a pracovní místa.

Podle našeho názoru je důležité, jestli žadatel, tedy jeden konkrétní podnik, řádně hospodaří. To znamená, že se stará o půdu, krajinu a zvířata tak, jak si to žádají podmínky pro čerpání dotací.

Problém by to mohl být samozřejmě i pro menší zemědělce, kteří hospodaří na menších výměrách, a zemědělská činnost tvoří jen část jejich celkových příjmů. Podle odhadu Státního zemědělského intervenčního fondu by se to mohlo týkat až 25 procent žadatelů, v závislosti na konečné podobě podmínek až 50 procent menších žadatelů.

Na druhou stranu vidíme v definici skutečného zemědělce i velký potenciál pro případy, kdy někteří podnikatelé přistupují k zemědělství jako ke krátkodobé investici. S využitím bankovního úvěru nakoupí půdu, na které v současné době hospodaří někdo jiný, a dosavadnímu hospodáři půdu nabídnou k dalšímu užívání. Nicméně s podmínkou, že veškeré dotační podpory bude pobírat nový vlastník. Po několika letech pak půdu nabídnou současnému uživateli s několikanásobným ziskem. To však lze vyřešit i zavedením regulací nákupu a prodeje zemědělské půdy.

Zemědělské podpory totiž skutečně nemají být určeny ke spekulativnímu zhodnocení kapitálu, ale k péči o krajinu a produkci kvalitních potravin, což rozhodně není tento případ. Co se týče postoje Agrární komory České republiky k reformě Společné zemědělské politiky po roce 2020, je momentálně naší hlavní prioritou, aby nedošlo k výraznému krácení finančních prostředků na zemědělství. K tomu by mohlo dojít, pokud členské státy nenavýší

národní příspěvky do rozpočtu Evropské unie, kde bude po odchodu Velké Británie chybět přibližně 9 miliard euro ročně.

Evropská komise i v reakci na klimatickou změnu požaduje po zemědělcích ještě větší péči o životní prostředí a hospodárnější nakládání s přírodními zdroji, což však bude vyžadovat vyšší investice do vybavení i pracovní síly. To je v rozporu s případným omezením dotačních podpor.

Spolupráce s ministrem zemědělství v prosazování priorit je velmi dobrá vzhledem k tomu, že se jedná o člověka, který problematice velmi dobře rozumí, a který umí hledat řešení i pro velmi složitá vyjednávání. Pozice ministerstva, stejně jako pozice vládní i obou komor parlamentu je potom velmi podobná pozici Agrární komory. To považujeme za velice důležité pro další budoucnost zemědělství.

Jan Doležal, tajemník Agrární komory.
Agrární komora sdružuje většinu českých podniků působících v zemědělství, lesnictví a potravinářství a některé rolníky.

Odkaz na článek