KIS Ústecký kraj
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Ústeckého kraje vznikl za podpory MZe ČR

Inovace meziřádkové kultivace porostů silážní kukuřice

09/08/18
viz. zdroj

Zdroj: www.agromanual.cz

 

19. 07. 2018 Ing. Tomáš Javor, DiS. a kol.

Zpracování půdy během vegetace nebo-li plečkování bylo v minulosti běžným agrotechnickým zásahem regulující zaplevelení. S vývojem rostlinné výroby má však kultivace jiné důležité cíle. Dnes se vyskytuje více než 70 % zhutněných půd, které snadno podléhají rozplavování agregátů a tvorbě slévavé málo propustné struktury. Zvláště citlivá kukuřice neprospívá v raném růstu a vývoji v půdě s povrchovým škraloupem. Řešením, jak obnovit růst kukuřice, je použití inovované technologie kultivace půdy během vegetace, která efektivně rozrušuje kompaktní povrch, vytváří účinnou protierozní funkci a umožňuje případné přihnojení porostů.

Účel kultivace dříve a dnes

Rozšíření pletí porostů kukuřice, cukrovky, brambor a zeleniny a prokypřování povrchu půdy je v prostoru široké rozteče řádků známo v primitivním technickém pojetí již od 18. století. Sofistikované stroje, zvané plečky, se objevily ve druhé polovině 19. století a plečkování bylo běžnou pěstitelskou praxí od vzejití porostů (vytvoření viditelných řádků) do zakrývání řádků plodinou. Nebylo neobvyklé vstupovat do porostu za účelem proplečkování (vyplení plevelů) 4–7×, tedy i v týdenních intervalech. Často se vyskytovaly specializované lehké strojové linky skládající se z nosičů rámu plecího ústrojí, opatřeného orgány pružných slupic s převážně šípovitými radličkami s funkcí podřezávání a vynášení plevelů na povrch půdy. S intenzifikací (zužováním) osevních sledů plodin a s doprovázenou expanzí plevelných druhů vykazovalo plečkování nedostatečný efekt pro regulaci zaplevelení. Zároveň pro rozšiřující se pěstební plochy vykazovalo plečkování neefektivní postup pro malý výkon.

S nástupem účinné a poměrně rychle proveditelné chemické regulace zaplevelení, ztrácelo plečkování od poloviny 20. století na významu. Uplatnění plečkování pro eliminaci slévavého povrchu půd nebylo prioritou pro sporadický výskyt, z důvodu setrvale dobré komplexní péče o půdu. V posledních letech tvoří sortiment premergentních a časně postemergentních herbicidů více než 200 registrovaných přípravků pro použití jen v kukuřici. Nejnovější přípravky disponují vysoce účinnými látkami, ačkoliv se postupně vyskytují rezistence některých plevelů. Účinnost plečkování v porostech kukuřice na bujně rostoucí druhy plevelů (merlíky, rdesna a ježatka) je velmi nízká. Dnes je zcela nedostačující plečkování pro regulaci zaplevelení zvláště v teplých regionech s bohatou půdní zásobou semen plevelů.

V posledních 5 letech se však každoročně navrací trend zavádění meziřádkové kultivace, s cílem řešení špatného prospívání porostů kukuřice, které se dostavuje zejména 3. až 6. týden po zasetí. V tomto období se velmi často vyskytuje kompaktní povrch půdy (vytvořený škraloup) předně na slévavých a těžkých půdách. Ten omezuje výměnu plynů mezi půdou a atmosférou a podstatně snižuje infiltraci (vsakování) atmosférických srážek. Je pozastaveno dýchání kořenů, snižuje se asimilace a rostliny upadají do stresu. Ten se projevuje zpočátku žloutnutím, poté pomalým (zakrnělým) růstem a při déletrvajícím stresu fialověním, (hyperchlorofylací) pro omezený příjem zejména fosforu (obr. 1).

Možností přímé eliminace půdního škraloupu, obnovení provzdušnění a infiltračních schopností půd a na druhé straně rychlé pomoci porostu kukuřice s obnovením pozastaveného růstu v citlivých raných fázích vývoje, je použití adekvátní meziřádkové kultivace. Cílem tohoto příspěvku je informovat pěstitele o současných trendech technologie meziřádkové kultivace, o působení na půdní vlastnosti a o uplatnění ve výnosu a kvalitě píce kukuřice.

Obr. 1: Působení půdního škraloupu vytvořeného 35. den po zasetí kukuřice na růst a vývoj porostu: symptomy žloutnutí, zakrnělého růstu s pokročilým projevem hyperchlorofylace (fialovění) listů vlivem déletrvajícího omezeného příjmu fosforu (obsah P = 0,22 % v sušině, tj. 58 % optima výživy P)
Obr. 1: Působení půdního škraloupu vytvořeného 35. den po zasetí kukuřice na růst a vývoj porostu: symptomy žloutnutí, zakrnělého růstu s pokročilým projevem hyperchlorofylace (fialovění) listů vlivem déletrvajícího omezeného příjmu fosforu (obsah P = 0,22 % v sušině, tj. 58 % optima výživy P)

Způsob a intenzita kultivace

Současným trendem vývoje a potřebou praxe je vytvářet meziřádkovou kultivací protierozní funkci pro půdu s porostem kukuřice, která má nízkou ochrannou funkci. Náš výzkum prováděný v rámci spolupráce se zemědělským podnikem Agrodružstvo Klas Křičeň hospodařící na okrese Pardubice na těžkých půdách je směřován pro inovační vývoj variabilního prokypřování prostoru meziřádku (o šířce 50 cm) do různé hloubky, za cílené tvorby zasakovacího žlábku na středu meziřádku (obr. 2). Ten, zvláště při orientaci řádků kukuřice po vrstevnici, zajišťuje pro drsnost povrchu a významně zvýšenou pórovitost podstatně snadnější infiltraci (vsakování), a tím snižuje energii dešťových kapek při dopadu na povrch půdy, čímž brání jejímu rozplavení a odnosu.

Dosavadní poznatky o termínech provádění meziřádkové kultivace kukuřice se různí s ohledem na půdně-klimatické a povětrnostní podmínky v pěstební oblasti kukuřice. Z výsledků pokusů našeho pracoviště vyplývá volba termínu kultivace podle aktuálních potřeb podpory porostů kukuřice. Pro současnou potřebu porostů kukuřice lze termíny (T) kultivace, pro nápravu půdních vlastností a podporu vegetačního komfortu kukuřice, rozdělit takto:

  • T1: časná kultivace ve 4.–5. vyvinutém listu (BBCH 14–15);
  • T2: protistresová (hlavní) kultivace v 6.–7. vyvinutém listu (BBCH 16–17);
  • T3: pozdní kultivace (opravná) v 8.–9. vyvinutém listu (BBCH 18–19).

Hlavním kritériem pro zajištění kultivace porostů je stav povrchu půdy (výskyt půdní škraloupu) a tendence dynamiky růstu kukuřice (žloutnutí, pomalý růst apod.). Obvykle je kultivace zaměřena na 1–2 ošetření během první třetiny vegetační doby kukuřice. Porosty nižší než 10 cm (časná kultivace) je dodatečně nutné při kultivaci chránit bočními clonami, které jsou konstrukčně řešené například jako zubovité talíře. Ty brání zahrnování malých rostlin elevovanou půdou. Horním limitem bezpečného ošetření porostů kultivací je výška 50, výjimečně 60 cm. Vyšší porosty zpravidla není možno již kultivovat pro riziko poškození (snadné zlomení stonku kukuřice) rostlin rámem kypřiče a pro riziko poškození kořenů včetně adventivních (vzdušných) kořenů, které plní zejména funkci dodatečného ukotvení rostlin.

Obr. 2: Kultivace porostu kukuřice s funkcí protierozní ochrany půdy vytvářením zasakovacího žlábku v meziřádcích pomocí nové koncepce kypřičů s nezávisle nastavitelnými pracovními orgány (lokalita Křičeň, těžká půda, 30. 5. 2017)
Obr. 2: Kultivace porostu kukuřice s funkcí protierozní ochrany půdy vytvářením zasakovacího žlábku v meziřádcích pomocí nové koncepce kypřičů s nezávisle nastavitelnými pracovními orgány (lokalita Křičeň, těžká půda, 30. 5. 2017)

Koncepce meziřádkových kypřičů

Převážnou část meziřádkových kypřičů včetně směrů vývoje tvoří pasivní pracovní orgány v uskupení několika radliček do šípovitého tvaru na pružných nebo pevných slupicích. Tato koncepce umožňuje mělčí kypření s intenzivním rozrušováním a drobením půdy do hloubky 10 cm. Dále jsou rozšířené pracovní orgány centralizované do jedné radlice hrůbkovacího tvaru s možností hlubšího kypření a použitelností ve více zhutněných půdách.

Výhodné pro rozrušení povrchové slévavosti jsou nové koncepce pracovních orgánů umístěných ve vozících (sekcích) kypřiče s několika různými typy radliček na pružných slupicích. Tím jsou kombinace šípovitých radliček (širší a užší) umístěných uprostřed kypřeného meziřádku a krajních dlátek, které bezpečně prokypřují půdu v blízkosti řádků kukuřice (obr. 3). Nezbytnou pomůckou nových technologií kultivace je použití naváděcích senzorů pro nepřetržitou ochranu porostu před poškozením a pro ulehčení obsluhy.

Obr. 3: Inovovaná koncepce pracovní sekce meziřádkového kypřiče pro účinné rozrušování půdního škraloupu, složená ze středové (zadní) širší šípovité radličky s nezávislou regulací pracovní hloubky pro vytváření protierozního žlábku, navazující šípovité radličky a nejblíže k rostlinám umístěná dlátka s testovaným aplikační vedením pro injektáž kapalného hnojiva do blízkosti kořenové soustavy
Obr. 3: Inovovaná koncepce pracovní sekce meziřádkového kypřiče pro účinné rozrušování půdního škraloupu, složená ze středové (zadní) širší šípovité radličky s nezávislou regulací pracovní hloubky pro vytváření protierozního žlábku, navazující šípovité radličky a nejblíže k rostlinám umístěná dlátka s testovaným aplikační vedením pro injektáž kapalného hnojiva do blízkosti kořenové soustavy

Obr. 4: Rozrušení půdního škraloupu
Obr. 4: Rozrušení půdního škraloupu

Obr. 5: Profil zpracované půdy meziřádkovou kultivací
Obr. 5: Profil zpracované půdy meziřádkovou kultivací

Vliv kultivace na půdu

Účinek kultivace na rozrušení půdního škraloupu a provzdušnění půdy je obvykle pronikavý. Z našich dosavadních výsledků vyplývá, že prováděná meziřádková kultivace do hloubky 10 cm významně zvyšovala provzdušnění zpracovávaného profilu již po 1× provedeném ošetření (graf 1). S opakovanými vstupy se provzdušnění půdy zvyšovalo v horizontech aktivního prokypření 0–5 cm a 5–10 cm již slaběji. Naopak tomu bylo v přechodovém horizontu dna zpracování na nezpracovanou půdu v hloubce 10–15 cm, kde se s opakovaným vstupem snižoval objem vzduchu v pórech. V hlubším horizontu 15–20 cm bez aktivního kultivačního zásahu se provzdušnění zvýšilo pouze po 1× provedené kultivaci a opakovaná kultivace, zvláště 3× provedená, významně snižovala provzdušnění půdy. Dostavil se zde efekt negativního utužování půdy pracovními orgány radliček, který je znám u orby, kde se často označuje jako tvorba podplužní pánve. Opakovaná meziřádková kultivace může tedy působit protichůdně k cíli opatření, tedy pro zlepšování limitujících vlastností půd.