Ve svých příspěvcích obě zástupkyně regionálních agrárních komor reagovaly na přednesená slova nejen prezidenta Agrární komory ČR Jana Veleby, ale i ministra zemědělství Petra Bendla a premiéra Petra Nečase.

Likvidace cukrovaru je neodpustitelná

„Víte, mně je to poněkud trapné, pokud diskutuji s lidmi, zemědělci, které mám ve své členské základně. Lidmi, kteří jsou v důchodovém věku a vedou zemědělské podniky. Lidmi, kteří se zemědělství věnují více než padesát let. Já s nimi probírám strategii našeho chátrajícího zemědělství. Tito lidé například zažili likvidaci cukrovaru v Hrochově Týnci, který Česká republika jednoduše prachsprostě prodala. Ti stejní lidé jdou pak nakupovat do supermarketu a koupí si cukr na zavařování. U pokladny jim však odeberou dvě balení, protože cukr je v akci, a proto je na příděl. Co mám vysvětlovat tomuto člověku, který v předchozích letech cukrovku pěstoval? A proč bych to měla vysvětlovat já? Vysvětlovat byste to měl, pane ministře, spolu s vládou sám, protože vy jste zodpovědní. Respektive, měli byste být. Měli by být zodpovědní i ministři před vámi i po vás, ale nejsou a nejste,“ obracela se během svého vystoupení na Petra Bendla Vanda Rektorisová.

A nešetřila ani premiéra Petra Nečase. Reagovala na skutečnost, kdy na summitu hlav států 7. a 8. prosince 2012 postupoval ve vyjednávání tak, že Česká republika je jedinou z 27 unijních zemí, které byla obálka na rozvoj venkova snížena. Navíc premiér Nečas rozhodl o přesunu 300 milionů eur z této obálky do kohezního fondu v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva pro místní rozvoj. Tedy do problémové sféry, kdy není Česká republika schopna do konce současného programového období tento fond vyčerpat a dosavadní čerpání je provázeno značnou kriminalizací a blokací ze strany Evropské unie pro neúčelné čerpání. Přitom jsme spolu s ostatními státy měli Evropským parlamentem schválenou možnost navýšení obálky na rozvoj venkova o 8 % ve srovnání se stávajícím obdobím. Šestnáct států to také k posílení svého zemědělství využilo, Česká republika naopak k redukci agrárních odvětví.

Značka CZ mnohdy neodpovídá obsahu

„Co na tom, že se v devadesátých letech vyjednaly špatně přístupové dohody, co na tom, že teď ČR krátila sama sebe o peníze z Evropské unie. Ono je toho spousta, co bych zde mohla jmenovat a s čím jsme nespokojeni,“ uvedla ředitelka Rektorisová a lidé v sále svým potleskem jen potvrdili, že jí rozumí.

Vyjadřovala se i ke kvalitním českým potravinám a s politováním konstatovala, že ale bohužel značka CZ v oválu už není zárukou toho, že surovina a stejně tak celý potravinářský výrobek zdaleka ani s tímto označením nemusí být z ČR. „I když si dnes koupíme maso s oválem CZ, nemáme pražádnou jistotu, že to české maso opravdu je,“ konstatovala.“ Pokud chceme propagovat českou potravinu, museli by lidé nakupovat přímo u zemědělců ze dvora.

Který z obchodních řetězců je český? Který odvádí daně České republice? Vždyť mi jim sypeme peníze do kapes! Koho z běžných lidí napadne, že Pribináček není z České republiky, ale z Francie? Mochovská směs se už nevyrábí z české zeleniny v Mochovské mrazírně, ta už dávno neexistuje, ale je z polských mrazíren,“ popisovala konkrétní fakta Vanda Rektorisová. Na závěr apelovala na přítomné politiky slovy: „Víte, já jen chci, aby můj syn jedl normální potraviny bez strachu, že to ohrozí jeho zdraví. Jsme bohužel na prvních pozicích, co se týká rakoviny tlustého střeva, je stále více alergií, a to jistě s potravinami úzce souvisí. Musíme si uvědomit, že kvalita, super kvalita má nějakou cenu a bohužel si každý kvalitu nemůže dovolit, prostě nemůže, i kdyby chtěl. Pokud tu budeme mít obchodní řetězce, které budou tlačit české výrobce s cenou dolů na úkor kvality a my s tím nic neuděláme, kopeme vlastním dětem hrob,“ uzavřela své vystoupení ředitelka pardubické AK Vanda Rektorisová.

I chov masných krav vytváří pracovní místa

I v druhém případě, z vystoupení Marcely Beranové z trutnovské agrární komory, bylo cítit snahu o spravedlivý přístup k jednotlivým specializacím v zemědělské výrobě a nelehké rozhodování při rozdělování dotací u krav masných a dojných. Na Trutnovsku totiž krávy bez tržní produkce mléka tvoří 21 % veškerého chovaného skotu a dá se mluvit o jejich stejném počtu jako dojnic. „Byli bychom proti svým členům – chovatelům dojnic, kdybychom požadovali podporu jen pro masné krávy. Ale – byli bychom proti svým členům – chovatelům masných krav, kdybychom požadovali podporu jen pro dojné krávy. Které polovině krav mají naši chovatelé uřezat hlavy, protože politické rozhodnutí je hodilo přes palubu,“ tázala se přítomných politiků Marcela Beranová.

A jak dodala, i chov masných krav vytváří pracovní místa, a to celoročně. Proto zástupci z trutnovské agrární komory na Agrárním fóru doporučovali podpořit krávy bez tržní produkce mléka alespoň tak, jak budou podpořeny dojnice. „Podporujeme zavedení celoročního kontrolního období na zatížení půdy přežvýkavci – a zvýšení minimálního zatížení travních porostů u základních managementů agroenvironmentálních opatření (AEO) a u méně příznivých oblastí (LFA) alespoň na 0,35 VDJ/ha travního porostu. Okres Trutnov má zatížení podle našeho zjištění asi 0,76 DJ/ha travního porostu. Přivítali bychom odstupňované platby podle intenzity chovu zvířat a sjednocení používání DJ a VDJ u dotačních titulů. Při přesunech z 1. do 2. pilíře se musí přihlížet k tomu, že v Programu rozvoje venkova není možné přesunuté peníze zacílit na živočišnou výrobu. Pro LFA tato varianta přinese jen další snížení příjmů,“ uzavřela inženýrka Beranová.