„Za prvé je dobře, že tato strategie leží na stole a že je výsledkem diskuse mezi českými zemědělci, potravináři a ministerstvem zemědělství. Je kompromisním výsledkem, se kterým logicky nemůže být spokojeno sto procent subjektů podnikajících v našem resortu. Ale je to po deseti letech poprvé koncepce, která má hlavu a patu a je dobře, že při tvorbě tohoto materiálu byl opět po dlouhé době použit selský rozum.“

Ztráta strukturální rovnováhy

„Všichni víme, že naše zemědělství za posledních deset let ztratilo strukturální rovnováhu, protože z našeho venkova masivně zmizela hospodářská zvířata, změnila se struktura pěstovaných plodin a dochází pozvolna k degradaci půdního fondu. Tento proces je potřeba zastavit. Všichni víme, že centimetr humusu se tvoří sto let. Proč k tomuto stavu došlo, víme všichni a ve strategii je to podrobně popsáno. Jednou větou se dá říci, že stát dlouhodobě podporoval ty subjekty, co nic nedělají, nevyrábí, namísto těch, co zaměstnávají lidi zejména v živočišné výrobě a produkují tuzemské suroviny jako zdroj pro domácí potravinářské výrobce.

Samozřejmě jsme se všichni tak nastavenému systému přizpůsobili, přestali chovat dobytek a začali ve větší míře pěstovat zejména rostlinné komodity bez vyšší přidané hodnoty. Chápu dnes některé kritiky předložené strategie, že se jim nelíbí navrhovaná řešení. Ale je normální, aby ten, kdo jednou za rok poseče louku, dostával patnáct tisíc na hektar, a ten, kdo chová zvířata, pěstuje tržní plodiny, vytváří přidanou hodnotu a zaměstnává lidi dostával pět tisíc na hektar?

U nás zatím ano, ale podívejme se do okolních států, hlavně staré patnáctky. Proč tyto země stále navyšují svoji produkci a my jsme ztratili již soběstačnost ve výrobě vepřového masa, drůbeže, vajec, brambor, ovoce a zeleniny? Protože každý stát si hlídá svoji potravinovou bezpečnost a soběstačnost v základních komoditách.

Navíc, jak chceme konkurovat na volném, evropském trhu, když dlouhodobě víme, že státy staré patnáctky cíleně podporují ze svých národních a zemských rozpočtů své producenty potravin? Nemusíme chodit daleko, v sousedním Polsku neplatí zemědělci zdravotní a sociální pojištění, chladí kuřata vodou, krmí masokostní moučku a mají dotace i na investice. Někdo může namítnout, že nejsme konkurenceschopní proto, protože to děláme špatně. Dnes tento argument neplatí.“

Miliardové investice do prvovýroby a potravinářství

„Jako příklad lze uvést podnikání Agrofertu v zemědělství a potravinářství. Bohužel jsme vsadili i na živočišnou výrobu. Dnes hospodaříme zhruba na 100 000 hektarech a v prvovýrobě zaměstnáváme 2500 lidí. Jsme stále v médiích obviňováni, že pěstujeme hlavně tu hnusnou žlutou řepku, obilí, devastujeme půdu, hnojíme, stříkáme pesticidy a tak dále. Opak je pravdou. Z našich celkových tržeb za zemědělské komodity činí tržby za rostlinné produkty pouze 23 % a 77 % jsou tržby za živočišné komodity – za prasata, kuřata, hovězí maso, mléko, vejce a další.

Naše investice do prvovýroby za posledních pět let dosáhly celkem tří miliard korun, z toho do živočišných technologií šly více než dvě miliardy. Tyto investované prostředky přináší výrazné zlepšení výrobních ukazatelů, a tím konkurenceschopnost těchto produktů na evropském trhu. Do zpracování masa jsme za stejné období investovali v našich potravinářských firmách zhruba miliardu korun. Tyto prostředky jsme ale nevydělali v zemědělství, použili jsme zdroje vytvořené v jiných oblastech našeho podnikání. Takže, když se investuje, jsme konkurenceschopní a umíme vykrmit třeba prasata na úrovni nejlepších dánských producentů. Ministr Petr Bendl to vloni na naší farmě Březina viděl na vlastní oči.

V současné době diskutujeme nad předloženou strategií, která by měla nastavit pravidla hry pro naše farmáře na dalších sedm let. Diskutujeme o tom, zda budeme dalších sedm let na evropském trhu konkurenceschopní.“

Jednotná pozice Česka při vyjednávání v Bruselu

„Vrátím se dva roky zpátky, na začátek vyjednávání o nové společné zemědělské politice. Chci poděkovat představitelům ministerstva zemědělství, většiny nevládních organizací a našim europoslancům, že se nám podařilo dosáhnout jednotné pozice České republiky v tomto vyjednávání a získat pro naše návrhy i některé další země. Jednání v rámci tria logu sice zatím nejsou ukončena, ale vypadá to pro nás celkem nadějně oproti původním návrhům, zejména v nejcitlivějších otázkách, jako jsou zastropování o ozelenění. Jsou to dva roky naší společné práce a náš společný, alespoň částečný úspěch.

V této souvislosti však moc nerozumím posledním zprávám z ministerstva životního prostředí, které po dvou letech jednání, jehož se aktivně neúčastnilo, přichází s vlastními nápady, jak nám naše podnikání ještě více zpřísnit, a to nad rámec pracně vyjednaných kompromisů požadovaných Bruselem. Prosím proto zástupce ministerstva zemědělství, abychom společně s kolegy z ministerstva životního prostředí probrali jejich nápady a nevypouštěli nedojednané věci na veřejnost. Zase budeme vypadat těsně před koncem vyjednávání jako parta, která se neumí domluvit doma. Nápady, jako zvýšit podíl neobhospodařované půdy na deset procent či omezit velikost honu, mohou udělat z českého zemědělce opět nekonkurenceschopného outsidera v rámci Evropy. A to samozřejmě s dopadem na zaměstnanost na venkově. Vraťme se prosím v těchto diskusích opět k selskému rozumu a začněme ho zase používat.

Pokud se tak nestane a nenastavíme pravidla ve prospěch těch, co vytváří přidanou hodnotu, většina z nás se dál přizpůsobí a z České republiky stane se pouze surovinová základna pro zpracovatelské firmy v okolních zemích a ze zemědělství odejdou další lidé. Jen v naší firmě by ukončení živočišné výroby představovalo odchod zhruba 1500 lidí na úřad práce a tyto náklady by opět nesl náš stát.“

(Z přednášky člena představenstva společnosti Agrofert Holding Ing. Jaroslava Faltýnka)