Zemědělské kulturní plodiny jako např. olejniny (řepka, hořčice, slunečnice), všechny pícniny (různé druhy jetelů, vojtěšky), mrkev, okurky, dýně, tykve i melouny vykazují po opylení včelami výrazně lepší úrodu. Studie dokládají, že zhruba jedna třetina toho, co člověk konzumuje, by neexistovala bez opylovací činnosti včel.

V posledních desetiletích dochází v Americe, Evropě ale i u nás k významnému poklesu opylovačů v krajině. Důvodem jsou změny krajiny spojené s rostoucí chemizací a intenzifikací zemědělské výroby, dále různé negativní vlivy chorob a škůdců. Svou roli také hraje nedostatečná potravní nabídka způsobená zejména pěstováním zemědělských monokultur. Pokles početnosti opylovačů je doprovázen úbytkem druhové rozmanitosti a pestrosti přírody. Ekologové a zemědělci se tímto problémem začali zabývat a snaží se odvrátit hrozbu v podobě porušení ekologické rovnováhy. Jednou z možností, jak může člověk podpořit opylovače i doma na své zahradě, je výsev živných rostlin.

Z tohoto důvodu  Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o. Troubsko ve spolupráci se Zemědělským výzkumem, spol. s.r.o. Troubsko vyvinul jednoletou směs MÁJA, která byla opceněna Zlatým kasem s kytičkou na agrosalonu Země živitelka 2011 a  o kterou je mezi včelaři velký zájem. Směska poskytuje nejen včelám, ale i ostatním opylovačům v průběhu sezóny kontinuální zdroj nektaru i pylu.

Další možností jak podpořit opylovače v krajině je jejich chov. Již v první polovině 80. let byla ve VÚP s.r.o. chovány samotářské včely (čalounice mateřídoušková a  šedosrstka tolicová). V současné době se troubské pracoviště zabývá výzkumem chovu několika druhů čmeláků. Chov čmeláka zemního je již zvládnut natolik, že je možné ho dodávat do míst, kde je momentálně opylovačů nedostatek. Důležité je, že se jedná o domácí rasu, takže jeho opětovné vypouštění do přírody je v souladu se zásadami ochrany biodiverzity. Chov dalších druhů by v budoucnosti mohl sloužit jako zdroj materiálu k reintrodukci do míst, kde již tyto druhy vymizely. Nebo ke specifickým opylovacím účelům.

Protierozní význam meziplodin

V rámci projektu Výzkumného záměru byly řešeny možné varianty půdoochranných technologií, které by zamezily nebo alespoň omezily vodní erozi. Byly k tomu využity netradiční meziplodiny, šlechtěné ve Výzkumném ústavu pícninářském v Troubsku, které byly vysety po sklizni hlavní plodiny. Z doposud získaných výsledků bylo zjištěno, že meziplodiny splňují funkci protierozní ochrany půdy, spolu s vhodně zvolenou agrotechnikou k následné plodině. Při použití technologie s vysetými meziplodinami byl omezen smyv půdy v důsledku jednak ochrany povrchu půdy rostlinnými zbytky, jednak v rámci zlepšení fyzikálních vlastností půdy – snížení půdní kompakce, půdní struktury a díky vnosu organické hmoty do půdy (kořenové vlášení, zbytky rostlin) došlo ke zlepšení vláhových poměrů – lepší retenční a infiltrační schopnost půdy.

Co se týče zpracování půdy bylo zjištěno, že nejvhodnější půdoochrannou technologii pro pěstování kukuřice na svahu je buď přímé setí do strniště vymrzající meziplodiny nebo nevymrzající meziplodiny žita svatojánského, která se na jaře desikuje. Ke snížení povrchového odtoku přispěla také minimalizační technologie zpracování půdy spolu se zapravením zbytků meziplodin pod povrch půdy. Obě tyto technologie se vyznačují vysokou protierozní účinností jednak mechanicky tím, že vrstva mulče na povrchu půdy tlumí kinetickou energii dopadajících kapek vody z přívalových dešťů a jednak vnosem organické hmoty do půdy, čímž se následně snižuje povrchový odtok.

V dalších letech se bude pokračovat ve výzkumu optimálního zakládání porostů meziplodin v rámci protierozního opatření, bude se řešit vhodnost způsobu zapravení a množství organické hmoty z posklizňových zbytků a různých kompostů pro zachování účinné hloubky půdního profilu pro plodiny, aby neklesala transformační a asanační schopnost půdy.

Přínosy a principy půdoochranných opatření s využitím meziplodin, které již byly ověřeny, jsou uvedeny v certifikované metodice a dány k dispozici široké odborné veřejnosti v zemědělské praxi.

Houbové mikroorganismy a člověk

Houbové mikroorganismy a člověk, dvě nedílné součásti genetické diverzity na zeměkouli.  Dvě součásti, které se navzájem velmi ovlivňují v kladném i záporném slova smyslu. Pokud bychom měli určit, která z těchto dvou součástí je důležitější, tak by to možná vyhrály mikroskopické houby, bez nichž by nebylo života v půdě, bez nichž by nedocházelo k dekompozici organické hmoty, mikrobiální život by bez nich téměř neexistoval. Mikroskopické houby jsou pro člověka také producenty např. antibiotik, jsou součástí mnohých kvalitních potravin a většina z nás, věřím, že ráda ochutná botrytický výběr vína. Samozřejmě ale houby mají také negativní vliv na život člověka, ať už jsou to zdroje alergií nebo původci různých kožních mykóz. V poslední době se stále více studuje schopnost mnohých houbových rodů produkovat chemické látky, které obecně nazýváme mykotoxiny. Jsou to chemické sloučeniny velmi stálé v různých chemických  či fyzikálních prostředích, ale zároveň jsou to látky velmi toxické pro teplokrevné živočichy. Běžná veřejnost se s těmito látkami setkává např. při informacích o záchytu aflatoxinů v dovozových partiích ořechů. V naší republice se můžeme setkat s produkcí mykotoxinů  tzv. polními plísněmi na téměř všech typech rostlinných surovin. Výzkum velmi výrazně přispěl ke zdokonalení analytických metod pro stanovování těchto sloučenin a průběžně se zabývá studiem kontaminace surovin pro výrobu krmiv a potravin tak, aby byly k dispozici nástroje pro jejich detekci a produkci bezpečných krmiv a potravin. Výsledky výzkumu slouží jako podklad pro jednání našich státních orgánů v bruselských orgánech, kde se stanovují hygienické limity těchto látek. Kromě otázky bezpečnosti potravin, je to i výrazně politická a ekonomická otázka, protože ne všechny země jsou ochotny přistoupit na přísnější limity, které by mohly ohrozit případný vývoz z těchto zemí. Na základě mnohaletých sledování lze konstatovat, že přes všechny problémy je pořád úroveň českého zemědělství velmi vysoká a pokud pěstitelé respektují zásady správné zemědělské praxe, nehrozí českému spotřebiteli z českých surovin potenciální nebezpečí.