Mizivá produkční pozice Evropy

Podívejme se na produkční pozici zemědělství EU ve srovnání s ostatními regiony naší planety. Srovnání nárůstu výroby základní komodity obilí od roku 1976 do roku 2008 je následující: EU + 1%, Severní Amerika + 41%, Jižní Amerika + 110%, Afrika + 112% a Asie + 97%.  U další základní komodity masa je srovnání obdobné: EU + 6%, Severní Amerika + 78%, Jižní Amerika + 225%, Afrika + 129% a Asie + 387%. Jinými slovy evropské zemědělství stagnuje. Proti tomu si dejme předpokládaný demografický vývoj planety spojený s nárůstem poptávky po potravinách. Čísla jsou různá, ale je jisté, že nárůst počtu obyvatel o jednu miliardu se děje už za necelých 15 let.

Povinné ozelenění je nesmyslem

Odhaduje se, že v roce 2030 naroste potřeba potravin až o 50%. A za tohoto stavu Evropská komise navrhuje povinné ozelenění prvního pilíře o rovných 30% a v jeho rámci zastavení produkce na sedmi procentech zemědělské půdy! Nevím jak kdo, ale neumím si představit, že by například v Polabí či na Hané měl třítisícový podnik neobdělávat 200 hektarů velmi úrodné půdy, navíc z větší části pronajaté. To mně zkrátka hlava nebere. Navíc – enviromentální normy, které musí při produkci potravin dodržovat Evropa jsou často nesrovnatelné s těmi, podle kterých se vyrábí v regionech, odkud se do EU potraviny dovážejí. Například to platí o Jižní Americe či Asii. A to už vůbec nemluvím o jejich konkurenčních  výhodách díky užívání biotechnologií, které jsou evropským farmářům odpírány a kde EU žije takřka v době kamenné. Takže proč dál svazovat evropské farmáře?

Místo odbourání byrokracie roste

Nebo se podívejme na návrh reformy z jiného úhlu. Celá léta slýchám v Bruselu jak je třeba snížit byrokracii. Jsou na to vymyšlené programy, jsou ustavovány komise atd. Ale „zelenání“ a stropování, to bude další byrokracie. Takže návrh reformy SZP, to není  dohoda s evropskými farmáři, ale další diktát – v tomto případě nekompetentních politiků. Pokud by byl návrh reformy přijat v této podobě, pak by to znamenalo snížení konkurenceschopnosti ve prospěch konkurence z ostatních regionů naší planety. S tím se samozřejmě nesmíříme a čeká nás mnoho práce. Jsem rád, že v tomto směru nový ministr zemědělství Petr Bendl na svého předchůdce navázal a že jeho názory na reformu SZP jsou s těmi našimi v naprosté shodě.

Jan Veleba