Další den pokračoval summit v prostorách Parlamentu ČR pod záštitou předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miroslavy Němcové, ministra zemědělství Petra Bendla a Ministerstva životního prostředí ČR Tomáše Chalupy.

Ekologické zemědělství je moderní obor, který má řadu zastánců jak mezi samotnými zemědělci, tak i mezi spotřebiteli. V Česku v současné době podle zásad ekologického zemědělství hospodaří více než čtyři tisíce biofarmářů, jejich pole se podílejí z více než jedenácti procent na celkové výměře zemědělské půdy.

O bioprodukci nerozhoduje velikost výměry

„Ve srovnání se západní Evropou jsou to i větší podniky, které jsou třeba v horských oblastech, mají několik set hektarů, některé třeba i dva tisíce. Ale máme také zemědělce s ekologickou produkcí bylin, kteří mají třeba jenom hektar nebo dva. Farmy u nás jsou velmi pestré,“ uvedl Jiří Urban z České platformy pro ekologické zemědělství. Ekologické zemědělství má v Evropské unii dobrou pozici a jeho obliba stoupá. Pro zemědělce jsou přínosem unijní dotace, které je motivují věnovat se tomuto způsobu hospodaření. Dále je to i vyšší cena za jejich produkci a do třetice je to vlastní přesvědčení, že dělám něco nejen pro své zdraví, ale i pro ozdravení krajiny, kde se pracuje s přirozenou půdní úrodností. Je to ale i ekonomika, o níž hovořil mimo jiné ve svém vystoupení profesor Carlo Leifert z University of Newcastle, jeden z hlavních řečníků 3. mezinárodní vědecké konference ekologického zemědělství a Biosummitu 2011.

Biofarmáři i vědci naklonění ekologickému zemědělství odmítají kromě jiného používat minerální hnojiva na bázi syntetického dusíku. Přednost (a záruku dobrých výnosů) vidí v kvalitní, oživené a úrodné půdě, kdy výživa rostlin je zajištěna pomocí přirozeného koloběhu živin v půdě. Z tohoto důvodu má velký význam množství a kvalita půdního humusu a také obsah organické hmoty v půdě – je to zásobník půdních živin, které se uvolňují.

Dusík a fosfor zvyšují výnosy i náchylnost k chorobám

Důvod pro striktní odmítnutí minerálních hnojiv spočívá rovněž v tom, že na výrobu syntetického dusíku je třeba velké množství energie, navíc dusíkem přehnojené rostliny jsou náchylnější vůči napadení chorobami a škůdci. Nehledě na to, že fosfor a draslík se těží z konečných, dnes již skoro vyčerpaných zdrojů.

Jak profesor Leifert uvedl, dávky NPK na hektar půdy osetý obilovinami jsou už nyní v USA mnohem nižší, než kolik hnojí Evropská unie. Výnosy jsou sice v Americe nižší, ale celkově jsou i náklady na produkci menší než v Evropě, takže celkové obraty ze zemědělské produkce jsou v USA vyšší. Tento britský profesor má částečný pracovní úvazek i na Pekingské univerzitě v Číně a novinářům sdělil i své poznatky ze snahy čínské vlády více využívat odpadů z domácností. Speciální technologií se vytříděný odpad změní na digestát použitelný v zemědělství ke hnojení. Čína pociťuje největší nedostatek surovin pro chemická hnojiva a proto se již stará o jejich náhradu a projekt výroby hnojiv z odpadů v domácnostech již nastartovala.

Kontrola bioprodukce se ještě zpřísní

Na tiskové konferenci se nehovořilo jen o ekologickém zemědělství, své místo měli ve vystoupeních odborníků i bioproducenti potravin. Již tak přísná kontrola se jim zřejmě ještě zvýší. Ukazuje se, že i přes značné postihy nepoctivců je stále dost těch, kteří se nebojí podvádět. „Na farmářských trzích jsme v letních měsících udělali několik kontrolních nákupů bioovoce. U jahod jsme v laboratoři prokázali vyšší dávky pesticidů a jak jsme zjistili, zemí původu nebyla Česká republika, ale Nizozemsko,“ řekla Jana Hajšlová, profesorka  a vedoucí Ústavu chemie a analýzy potravin z Vysoké školy chemicko-technologické Praha.

Na nutnost zpřísnit kontrolu sadů v režimu ekologického zemědělství, kde se často nic nesklízí a plevel ohrožuje okolní pole, již delší dobu upozorňuje Agrární komora ČR. Stejně tak je podle ní neetické, aby se dotace na ekologické zemědělství vyplácely těm, co jen jednou za rok pokosí louky a nic nesklidí. Podle zástupce ministerstva zemědělství Jana Gallase, který řídí oddělení ekologického zemědělství, se dosud především hodnotil přínos ekologického zemědělství krajině. Záhy ale vstoupí v platnost přísnější pravidla, v nichž nebude chybět ani hodnocení sklizně bioprodukce a bránění šíření plevelů.

Biosummit tak přinesl řadu podnětů nejen účastníkům panelových diskusí, ale především praxi. I veřejnost má o čem přemýšlet, protože zdravější přístup ke krajině dává prostor i ke zdravějšímu životnímu stylu, k němuž se hlásí čím dál tím víc lidí.

Eugenie Línková