V tomto duchu se nesly zprávy o jednom z nejoblíbenějších českých veletrhů, kde se tradičně představují nejen producenti ovoce, zeleniny a květin, ale i výrobci potravin a v poslední době i hezkých tuzemských textilií, košíkářského zboží a přírodních léčiv, čajů a sušeného ovoce.

Hned první den se ale na výstavišti opakovaně po několik let oceňují potravináři, kteří zvítězili v regionálním kole této soutěže, s níž začali jako první před sedmi roky jednotlivé agrární komory. I letos se ukázalo, že prim v těchto soutěžích stále hrají právě ony. Na slavnostním aktu, na němž se omluvila pro jiné důležitější záležitosti hejtmanka Ústeckého kraje Jana Vańhová a ministr zemědělství Ivan Fuksa za sebe vyslal jednoho z ředitelů úřadu, nechyběl ani tentokrát za Agrární komoru ČR její prezident Jan Veleba. Přítomni byli také jak šéf regionální agrární komory (jaké????), tak představitelé všech okresních agrárních komor Ústeckého kraje. S touto soutěží, s níž začali jako první a drží její prapor v podobě plakety Přemysla Oráče, jsou totiž bytostně spjati a je to mnohem víc než jen jedna z pracovních náplní. Není proto žádným tajemstvím, že dělat souběžně i soutěž organizovanou ministerstvem zemědělstvím a vybranými PR agenturami je nesmyslnou dvoukolejností. „Budu ministra zemědělství Ivana Fuksu i v tomto roce žádat o sjednocení těchto soutěží,“ řekl na tiskové konferenci Jan Veleba.

Ke kořenům našich jídelníčků

Novinářům se tam prezentovaly vítězné firmy. Farma Držovice Jakuba Laušmana dokonce představila průřez svým výrobním programem, což jsou ovčí a kozí sýry v kvalitě bio. Firma Aplika z Ústí nad Labem zase ústy majitelky Marcely Batelkové vysvětlila, kam se ve svém podnikání chce dále ubírat. Zvítězila řeznickým chlebem, který už svým názvem napovídá, že má co do činění s určitým i masitým zakousnutím. Je vyroben podle staré receptury a těsto obsahuje škvarky, brambory a podmáslí. Dá se proto zakusovat k pivu i bez všech dalších „příkras“ v podobě másla, sýra nebo uzeniny. „Vracíme se ke kořenům prastarých jídelníčků našeho regionu. Chceme více využívat jáhel, prosa, špaldy, zjednodušeně řečeno těch zemědělských komodit, které byly odjakživa na Ústecku doma. Proč konzumovat třeba sóju, na níž v tomto regionu nebyli lidé nikdy zvyklí, protože se tu nepěstovala? Jejich trávicí trakt a produkované enzymy naopak počítaly s tím, co se po předcích objevovalo v jídelníčku podle prastarých záznamů už od doby bronzové,“ vysvětlovala Marcela Batelková. Novinářům slíbila, že i v dalším roce Zahrady Čech o jejich pekárně návštěvníci výstavy uslyší a Přemysl Oráč jim ani napříště neunikne.

Tuzemské jahody až do konce října

Zajímavé bylo i zastavení v pavilonu zelinářů a ovocnářů. Zatímco ti první hned po zahájení výstavy uspořádali soutěž o nejlepší nakládané zelí, ovocnáři zase představili nejen krásné plody podzimu, jablka, hrušky a švestky, ale mohli i nyní nabízet šťavnaté jahody. Pohádková Holena s Maruškou prý mají u nich šanci sbírat jahody až do konce října. Milan Hanš z Vraňan, z jedné z největších jahodáren v ČR, sliboval i jarní dodávku sadby stále plodícího jahodníku. „Je to jedna z mála firem u nás, kde lidé stojí frontu na zaplacení,“ smál se předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík a dodal, že se to týká samosběru jahod. „Lidé si nasbírají, kolik jahod chtějí, a pak se vše zváží a zaplatí spíš symbolická částka,“ dodal. O samosběr je velký zájem, a to nejen pro mírnou cenu jahod, ale především vynikající chuť a čerstvost láká lidi. V tom je i kouzlo a důvod k oblibě regionálních potravin. „Nevozí se přes půl světa, mají garantovanou kvalitu danou přísností našich veterinářů a inspektorů a chuťově ladí našim kulinárním zvyklostem,“ dodal Jan Veleba.

Prezident agrární komory chválil ovocnáře i za další druhy a zajímal se o jablka s označením certifikátem bio, který byl u některých odrůd připojen. „Jsou to sady, kde se skutečně produkuje na principech ekologického zemědělství a nejde jen o pobírání dotací na tuto produkci,“ dodal Martin Ludvík. Prozradil i další potěšující záležitost, že po létech úbytku sadů s hrušněmi dochází k jejich renesanci a hrušek z domácí produkce přibývá. Stejně tak je tomu i s další komoditou, v tomto případě zase zelinářskou, s česnekem. Ten byl na Zahradě Čech ve velkém zastoupení, a to nejen v pavilonu zelinářů, ale dal se koupit na mnoha stáncích cestou výstavištěm. Byl také jedním ze „suvenýrů“, který si lidé ze Zahrady Čech odnášeli domů. A jistě jako my dostali radu ke koupenému sáčku česneku, středem palice opatrně vést špejli a pak z několika z nich vytvořit ve váze kytici. Takhle prý česnek vydrží i celou zimu, pokud ovšem daleko dřív nezmizí v guláši nebo bramborácích.

Eugenie Línková