KIS Ústecký kraj
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Ústeckého kraje vznikl za podpory Ministerstva zemědělství

Času už nezbývá

09/09/11
viz. zdroj

Zdroj: AK ČR

 

Prezident republiky Václav Klaus na zahájení letošní výstavy Země živitelka v Českých Budějovicích (25. srpna) nás zemědělce zaujal. Vyjádřil obavu ze vzrůstajícího záporného salda agrárního zahraničního obchodu a položil otázku, zda české zemědělství využívá svůj produkční potenciál.

 

Prezident uhodil hřebíček na hlavičku a je jenom škoda, že k této diskusi nedošlo dříve, kdy ještě šlo leccos řešit, minimálně lépe řešit.

 

Jaké jsou tedy skutečnosti o těchto, podle mého názoru spojitých problémech českého zemědělství? Schodek agrárního zahraničního obchodu se už propadl na 33,2 mld. Kč, přičemž dynamika propadu je velká. Meziročně (2010/2009) o 5,8 mld. Kč při současném poklesu stupně krytí dovozu vývozem!

Pojďme k produkčnímu potenciálu. O něm rozhoduje především plocha obdělávané půdy a struktura výroby. V našich podmínkách vždy, po staletí, převažovala živočišná produkce nad rostlinnou. Logicky, rostlinná produkce rovná se suroviny pro zpracovatelský průmysl a pro chov hospodářských zvířat. Živočišná výroba je tedy ta, kde se vytváří přidaná hodnota a kde je zaměstnanost. Je ta, která vyrábí suroviny pro zpracovatelský průmysl, kde jsou další pracovní místa. Naše agrární soustava se v minulosti přirozeným vývojem dostala do stavu, kdy podíl rostlinné produkce činil kolem 40%, zbytek připadal na živočišnou. To už je ale minulostí. Ke zlomu došlo po vstupu do EU a nyní je podíl živočišné produkce už jenom kolem 43% a po letošním roce klesne dál. Průvodními jevy tohoto neblahého vývoje jsou redukce stavů hospodářských zvířat, snižování zaměstnanosti a zvyšování dovozů potravin. Třeba stavy prasnic. Ještě v roce 2000 jsme jich chovali 300 tisíc, nyní je to přesně třetina. Podobný vývoj je u skotu. Logicky samozřejmě klesá konkrétní produkce. Čísla loňského roku to názorně dokazují. Výroba drůbežího masa vykázala meziroční pokles o 17,9 %, vajec o 5,8 %, hovězího masa o 5,7 %, mléka o 3,5 % atd. Jestliže za tohoto stavu řeknou zodpovědní představitelé, premiér vlády a ministr zemědělství, že české zemědělství je v dobré kondici (na Národních dožínkách 27.8.), pak si o tom mohu myslet svoje. Skutečnost je taková, že zkrátka není, že chybí výroba a z té, která ještě zbyla dál ustupujeme a co víc, nevytváříme si podmínky pro zastavení tohoto vývoje.

Prezident Václav Klaus nemůže uvedená podrobná čísla znát, ale správně jako ekonom vycítil palčivý problém a vyzval k diskusi směřující k jeho řešení. K této diskusi se hlásíme a budeme za ni rádi. Svoje návrhy řešení máme a nejsou nijak složité. V podstatě jedním z mála, ne-li jediným řešením je zapojit půdu, ze které jsme byli vytlačeni z potravinářské produkce do energetické bilance státu. Zkrátka vyrábět na ní rozumným způsobem energii. Preferujeme elektrickou energii a teplo z bioplynových stanic. Při využití alespoň 50 % vyrobeného tepla je náklad na 1kW elektřiny asi 2,20 Kč. To vše za stavu, že bioplynka dává stálý výkon, který lze regulovat. K tomu spotřebovává biomasu z polí a odpady ze stájí a samozřejmě – vytváří nová pracovní místa. Čeští politici mají ovšem jiné vidění této vcelku jasné rovnice a podporu tomuto sektoru zastavili. Prý se bojí neřízeného boomu bioplynek. Agrární komora udělala v rámci jednotlivých okresů celorepublikový průzkum  staveb bioplynových stanic do roku 2013. Jeho výsledky se výrazně rozchází s čísly prezentovanými ministrem průmyslu a obchodu Martinem Kocourkem. Podle našeho kvalifikovaného odhadu bude instalovaný elektrický výkon z tohoto zdroje na konci letošního roku 146 MW, ministr Kocourek uvádí 222 MW. Na konci 2013 to bude podle nás 252 MW, kdežto ministr Kocourek míní, že to bude 454 MW. Tak tedy ano, o uvedených tématech je třeba diskutovat, ale hlavně je začít rychle řešit. Času už nezbývá.

Jan Veleba