Pana Miloslava Růžičky, který v té době sice vystěhován nebyl, ale byl vězněn znám osobně už asi 15 let. Je to velmi čestný a kvalitní člověk, který vedle psaní se věnuje propagaci agrárního vůdce a významného politika první republiky Antonína Švehly. Před několika lety pan Růžička zorganizoval sbírku na zhotovení sochy Antonína Švehly, jejíž odhalení se konalo před třemi lety před budovou VÚ bramborářského v Havlíčkově Brodě.

K informaci,  o panu Růžičkovi a jeho literární nabídce, jejíž vydání schválilo vedení AK mám i osobní důvody. Osudy lidí, které pan Růžička ve svých knihách popisuje, se týkaly i dvou mých blízkých příbuzných.

Jan Veleba,
prezident AK ČR

Neuvěřitelně zlé a smutné chvíle prožívali zemědělci v padesátých letech, kdy mnozí byli během 24 hodin násilně vystěhováni ze svých rodných domovů a to tehdy vládnoucími komunisty.

Tento „zločin proti lidskosti“ v tak zvané akci „KULAK„ nemůže a ani nesmí být nikdy zapomenut, proto, že to dějiny ve své historii nepamatují ….

Bez soucitu, bez lítosti, jako podřadní lidé byli tito sedláci i s rodinnými příslušníky převezeni třeba na druhý konec republiky jen proto, aby „nenarušovali„ vznikající JZD.

Zatím dostupný počet těchto vyhnanců sepsal Miloslav Růžička z Vilémova a jejich neočekávané životní příběhy zpracoval a zveřejnil v knihách: VYHNANCI I a VYHNANCI II „Obě tyto dokumentární knihy byly slavnostně pokřtěny na Krajském úřadě v Jihlavě vždy jeho hejtmanem. Od té chvíle jsou v prodeji v knihkupectvích a nebo u autora ve Vilémově na telefonu 569 449 147 – též mail: ruzicka.kpv@seznam.cz.

Slova autora: Jako veliký vděk za to, že i když byla rodina paní Jarmily Zichové od Jaroměře určena k vystěhování a na konec z mnoha důvodů k tomu nedošlo, tato žena mi se slzami v očích jen řekla, že teprve po šedesáti letech od akce KULAK, kdy se jí dostala do ruky kniha VYHNANCI si uvědomila, čeho byla jejich rodina nevystěhováním vlastně ušetřena… A dále říká, že právě rodiny nevystěhovaných by tento dokument měly mít ve své rodině, čísti v něm a děkovat Bohu, že nepatřili k těm vystěhovaným.

I já (autor) jsem byl po návratu z vězení se svými rodiči určen k vystěhování, avšak v kritický den schůze místního výboru KSČ jeden „rozumný„ komunista prohlásil, že nebude chodit po své práci v továrně pracovat na opuštěná pole vyhnaných pracovitých sedláků. Přidal se další a bylo po našem stěhování… A také z tohoto důvodu jsem se věnoval tomuto záměrně opomíjenému tématu… a při tom věřím, že se takovéto drama ponižování v našem národě již nikdy nebude opakovat. Proto věřte se mnou, hlavně čtěte a poučujte mladé, aby si demokracie více vážili !! VYHNACI – budiž stálým výstražným mementem!

Miloslav Růžička