KIS Ústecký kraj
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Ústeckého kraje vznikl za podpory MZe ČR

Pohledy na zemědělství

09/08/11
viz. zdroj

Zdroj: AK ČR

 

Před třemi týdny jsem byl v nedělním pořadu Otázky Václava Moravce. Bylo to poučné. Tam jsem si uvědomil, že oproti jiným má zemědělský obor jednu zvláštnost. Je na nás vidět, a tím pádem má každý na zemědělství názor a všechno je mu jasné. Skoro jako na fotbal. S tím rozdílem, že fotbal je jenom hra a zemědělství živí lidstvo.

 

Někteří své názory vehementně prosazují, aniž mají potřebné znalosti, jako třeba Václav Cílek, ředitel Geologického ústavu Akademie věd. Končí to až úsměvně. Třeba, že samozásobení potravinami je určitá cesta. Nevím, ale zkuste se samozásobit vepřovým masem, když v celých regionech nekoupíte sele, z něhož byste vykrmili pašíka. Nevím, jak by se například samozásobili obyvatelé milionové pražské aglomerace.

 

Ale možná, že jsem to jenom nepochopil, jak nedávno psal jeden autor v tomto týdeníku. Opak je pravdou, pochopil jsem vše velice dobře. Jednak dovedu chápat, jednak k tomu mám určité vzdělání a zkušenosti a jednak jsem obdržel mandát 85 % hlasů v tajné volbě v březnu tohoto roku. Mandát, který delegáti všech krajů ČR jistě nedávají nějakému nechápajícímu prosťáčkovi. Apropós, jaký mandát má pan inženýr Jan Váňa? Chápu, že má zvýšený práh citlivosti na připomenutí staletých zákonitostí o koloběhu organické hmoty v půdě, ke kterému je třeba skot, když sám provozuje jenom rostlinnou produkci. Nijak mě to nezajímá, ale jaksi ta otázka musí být položena, aniž se očekává odpověď.

 

Ono to chápání není až tak složité. Poslední informaci o výsledcích živočišné výroby za 2. čtvrtletí 2011,vydal Český statistický úřad 22. července. Je jako desítky předchozích velmi špatná. Výroba masa se meziročně snížila o 5,6 %. Nejvyšší pokles je u drůbežího masa – o 11,7 %. Zastavení trvalého propadu od vstupu do Evropské unie nebyl zaznamenán ani u jedné komodity živočišné produkce, o růstu produkce nemůže být řeč. Bylo by velmi zajímavé mít obdobné výsledky ze sousedního Rakouska či Německa. Ty nejsou o poklesu, ale o procentech nárůstu výroby. Je zvláštní, že to nikomu nevadí, že se nenajde jediný ekonom ve službách státní administrativy, který by tomuto stupňujícímu se problémy věnoval sebemenší pozornost. Vždy jsem si myslel, že kapitalismus je o výrobě. U nás jako by to pro sektor zemědělství neplatilo. Zkusím proto uvést několik postřehů s tím, že vývoj našeho zemědělství lze zarámovat do několika pohledů.

 

Vývoj zemědělství

Pohled 1 – na pole

Dochází k dramatickým změnám ve struktuře osevních postupů, v procentním zastoupení pěstování hlavních plodin na orné půdě (tabulka). Jejich posun od doby transformace našeho zemědělství po současnost je víc než výmluvný.

 

Zastoupení hlavních plodin na orné půdě (%)

Plodina/skupina plodin

Rok 1993

Rok 2010

Obiloviny

50,5

58,5

Pícniny

30

16,3

Řepka

5,2

14,8

Cukrovka

3,4

2,2

Brambory

3,3

3,3

Luskoviny

3

1,2

 

Podobný vývoj je u ploch ovoce, zeleniny a chmele.

Jaký z toho plyne závěr? Česká krajina se v mnoha regionech mění v monokultury obilí, řepky a kukuřice, mizí technické a speciální zúrodňující plodiny. Za deset let budou problémy s půdní úrodností. Od roku 1993 například zmizelo přes půl milionu hektarů pícnin. Pro jednoduchost ponechávám stranou výrazné zaostávání intenzifikačních nákladů (například hnojení, ochrana, regulace pH, obměna osiv a sadby).

 

Pohled 2 – do stájí

V tomto směru došlo k vývoji, který lze v některých případech označit za tragický. Za stejné hodnocené období klesly stavy hospodářských zvířat do roku 2010 pouze na 46 % u skotu, 41 % u prasat, na 57 % u ovcí a konečně u drůbeže „jen“ na 80 %. Ztratili jsme neuvěřitelně rychle potravinovou soběstačnost. V minulém roce jsme dovezli například 40 % spotřeby vepřového masa (196 tisíc tun, polovinu z Německa), 15 % drůbežího masa a 14 % vajec. Naproti tomu jsme vyvezli 2,6 milionu tun obilí. Odhaduji, že letos to už mohou být tři miliony tun.

Jaký plyne z tohoto vývoje závěr? Je celkem jednoduchý – vyvážíme suroviny, dovážíme hotové potraviny, snižujeme zaměstnanost, přidaná hodnota se vytváří jinde než v České republice, a to je národohospodářsky špatně.

 

Pohled 3 – jak reagují zodpovědní?

Nejdříve: kdo jsou ti zodpovědní? Každý stát má svoji agrární politiku, dobrou nebo špatnou. Zodpovědní jsou tedy politici, vláda a zejména ministři zemědělství. Co se za ta dlouhá léta snižování rozměru českého zemědělství u těchto lidí v pohledu na nás změnilo? Musím odpovědět, že bohužel skoro nic. Nedávné rozhodnutí ministra zemědělství o zastavení administrace žádostí o podpory bioplynových stanic v rámci 13. kola Programu rozvoje venkova silně snižuje důvěru, kterou si předtím vybudoval. A to přesto, že toto zastavení zřejmě není jeho vůle, nýbrž pokyn premiéra, zvládnutého největšími energetickými lobbisty. Jsou věci, kde musí být člověk pevný. Tato je jedna z nich. Jde o podtrh snahy zemědělců finalizovat prvotní zemědělské produkty.

 

Pohled 4 – jak reaguje veřejnost?

V postojích veřejnosti došlo k ohromnému kladnému posunu. V úvodu vzpomínaném pořadu Otázky Václava Moravce byly zveřejněny výsledky sociologického průzkumu, v němž přes tisíc respondentů dostalo otázku: Myslíte si, že problémy v českém zemědělství jsou především způsobeny:

a) špatnou státní zemědělskou politikou,
b) špatnou zemědělskou politikou Evropské unie,
c) neschopností zemědělců přizpůsobit se současným podmínkám trhu?

Pro neodborníka j e výsledek překvapující. Celých 49 % respondentů reagovalo odpovědí a), 35 % za b) a jenom 9 % za c). Tedy jenom 9 % lidí si myslí, že za stav českého zemědělství mohou zemědělci sami. To je nebývalý posun a musím podotknout, že na tom máme svůj podíl. Jsou to výsledky letité, každodenní a trpělivé argumentace. Někdy pravda docela razantní.

 

Pohled 4 – jaký vývoj lze očekávat?

Odpovědět na tuto otázku, která zajímá každého z nás, je složitá a takřka nemožná. Dovolte proto jenom pár glos. Je faktem, že jsou momentálně dobré ceny hlavních komodit rostlinné výroby – obilí a řepky, a že je na polích slušná úroda. Na druhé straně první třetina žní proběhla za krajně nepříznivého počasí, které může udělat škrty přes rozpočet a na hodnocení je tedy ještě brzy. Navíc hlavní sklizňový měsíc srpen má být srážkově nadprůměrný.

Vysoké ceny obilí budou zvyšovat problémy živočišné produkci, zejména monogastrům. Vedle toho bude pokračovat tlak na další škrty v rozpočtu. Záruku normálních podnikatelských poměrů neskýtá ani politická situace současné vlády, která věnuje většinu času řešení politických rozmíšek namísto normální práce.

Co nás zcela určitě zasáhne, bude razantní zvýšení DPH potravin od nového roku. Toto neuvážené rozhodnutí přinese tlak na snížení farmářských cen všech komodit a zlepší podmínky pro dovozy potravin. Sečteno a podtrženo, musíme se připravit na velmi složité období a připravit správnou a účinnou taktiku. Pokolikáté už?

Jan Veleba
prezident Agrární komory ČR