Mléko obsahuje téměř všechny látky potřebné pro růst, vývoj a činnost lidského organismu. Velký význam má jeho obsah vápníků, který je důležitý pro tvorbu kostí a zubů, pro správnou srážlivost krve, ale i na kontrolu hmotnosti a pro nižší riziko mrtvice. Bez konzumace mléka je denní příjem vápníku u člověka nedostatečný a musí být saturován různými potravními doplňky. Bylo zjištěno, že plnotučné mléčné výrobky mají také pozitivní vliv na otěhotnění, zřejmě díky látkám rozpuštěným v mléčném tuku. Mezi ně patří např. vitamín D, kterého je mléko velkým zdrojem. Zakysané mléčné výrobky obnovují díky svému přirozenému obsahu potřebných mikroorganismů mikroflóru trávicího ústrojí a zvyšují imunitu. Mléko proto není jenom důležitým zdrojem vápníku pro děti i starší spotřebitele, ale je zdravou a velice hodnotnou potravinou v každém věku.

Již od roku 1957 se slaví Světový den mléka, letos tedy už po padesáté čtvrté! A oprávněně. Mléko patří k pěti základním potravinám lidí na celé Zemi – mléko, maso, vejce, obilí a rýže. Mléko je ale tou základní potravinou. Je totiž první, se kterou se každé narozené mládě z rodu savců ve svém životě setká a platí to samozřejmě i pro člověka. Takže mateřské mléko je základem života na této planetě a jeho historie je stejně tak dlouhá, jako je historie života na zemi. Ne Coca Cola, jak by se mohlo občas zdát z podivných reklam, ale mléko. Jeho význam v naší výživě, zejména pro naši kostru, je nepopiratelný a nezmění ho ani dnešní moderní a někdy také bláznivá doba, kdy po odlivu a snížení spotřeby určitě dojde a dochází k její renesanci a návratu mléka.

Moje generace, těsně poválečná, významu mléka rozumí. Ve venkovském jídelníčku mělo mléko své nezastupitelné místo. Bylo několikrát týdně ke snídani. Svařené a do něho nadrobený domácí chleba. Nebo to byla bílá káva. Méně čaj, zrnková káva výjimečně. K večeři, několikrát týdně, to byly vařené brambory s mlékem. K obědu velmi často zalévaná polévka a k ní buchty nebo lívance. K tomu všemu se užívalo mléko. Dělal se vynikající domácí sýr, domácí máslo. Mléko vychlazené ve sklepě sloužilo k napití. Zkrátka tenkrát nebyly žádné doplňky stravy, ale co do základních složek byla strava plnohodnotná a zdravá. Na venkově každý kdo mohl, tak měl u domu chlév a v něm byla kráva. K ní samozřejmě prase a někdy také koza. Bylo to, jak říkali naši rodiče živobytí. Bylo to ale také pozitivní i pro jiné věci. Byla sklízená každá mez, nezůstal neposečen ani metr zelené plochy. Krávy se honily na pastvu, to byla naše každodenní starost po příchodu ze školy. To všechno se dělo přirozeně a bez dotací. V té době čas sena na vesnici, to byla vedle žní nejdůležitější doba s neobyčejnou atmosférou. Všechno úsilí se soustředilo na to, aby se sklidilo kvalitní seno, které pokud možno nezmoklo. Tomu se podřizovalo všechno. Vzpomínám si, jak se otec vždy rozčílil, když se přihnala bouřka a nestačilo se seno skopit nebo naložit a odvézt domů. A to všechno lopocení a úsilí, to bylo jenom kvůli produkci mléka. A tato doba trvala zhruba do osmdesátých let a z dnešního pohledu a vzpomínek byla idylická. Jak jinak, bylo to dětství a mládí …

Základem produkce mléka byly kravíny. Nechci zde vzpomínat neblahou dobu socializace, ale základ naší produkce mléka zkrátka byl na počátku takový. Začalo se v malých stájích, pak se stavěly malé kravíny pro 30, 40 krav u chalup, poté došlo k velkému rozmachu staveb tzv. K 96, stáje jak napovídá název pro 96 krav. Po nich se stavěly K 174, pak přišly tzv. VKK – velkokapacitní kravíny. A teprve v devadesátých létech se začaly stavět dnešní velké a moderní technologie s moderními dojírnami a volným pohybem zvířat. Teprve od té doby je možno hovořit o dobrých pracovních podmínkách lidí, kteří zde pracují. Ti, co pracovali v odvětví chovu krav v padesátých, šedesátých i sedmdesátých létech, ti si zaslouží obdiv a uznání. Zvláště na začátku, kdy se ještě dojilo a krmilo ručně, bez jakékoliv mechanizace. Ale i později, kdy se dojilo do konví. Práce dojičky, to byla nejtěžší práce, jakou jsem v tom čase v zemědělství znal. Práce, jejíž větší část se vykonávala v dřepu, ve vlhkém a nečistém prostředí, práce s těžkými břemeny s velmi časným vstáváním. Tím nechci v žádném případě říct, že ostatní profese v zemědělství byly jednoduché a lehké. Ale práce dojičky, to byla řehole.

Takové byly tehdy podmínky, za kterých se produkovalo mléko. Je dobře si toho být vědomi a při této příležitosti, jako je ta dnešní, je vzpomenout. Naši předchůdci zaslouží naši úctu.

V druhé části mého příspěvku mně dovolte několik úvah ze širšího pohledu. Je na místě zde v prostředí České zemědělské univerzity (mimochodem poslední, která má ve svém názvu zemědělství) a v prostředí široké odborné veřejnosti říct, že v našich podmínkách je skot základem agrární soustavy. Tím základem je koloběh organické hmoty v půdě a udržování její přirozené úrodnosti. Ten vidí odborníci. A druhým základem, který vidí všichni, je krajina, respektive uspořádání osevního postupu na půdě.

Nedávno jsem jel ze Slavkova do Kyjova, což je necelých 50 km. Za tu cestu jsem neviděl jediné pole s vojtěškou či jetelem. Jenom monokultury obilí, řepky a tu a tam drobné výměry jiných plodin. V této krajině chybí dojený skot. Takových krajin je v ČR už nebezpečně mnoho. Porušili jsme staleté zákony a jdeme nedobrou cestou. To, jak bude vypadat krajina, jak budou vyvážené její prvky, jak bude vypadat půda, její úrodnost, o tom nemůže rozhodnout úředník od zeleného stolu, o tom musí rozhodnout hospodář v té krajině. A aby se rozhodl, jak mu velí odbornost a srdce, k tomu musí mít podmínky. Když je nemá, musí se rozhodnout tak, aby přežil, a taková rozhodnutí jsou špatná. A přesně to se nám stalo u dojeného skotu. Jak se asi měly rozhodnout stovky chovatelů, když dostávali za mléko ani ne 5 Kč? Co měli na výběr? Rozhodli se, jak se rozhodli – redukovali stáda. Vývoj čísel stavů dojených krav za poslední tři roky je děsivý. K 1. lednu 2008, tedy roku kdy začala velká mléčná krize, jsme chovali 432 295 kusů dojených krav. Ke stejnému datu letošního roku vykazujeme už jenom 370 407 kusů a stali jsme se nesoběstačnými v mléce! Pro zajímavost jsou čísla stavů krav bez tržní produkce mléka ke stejným datům 168 456 a 175 174.

Nedávno skončil kvótový rok a ČR splnila kvótu mléka, o jejíž navýšení jsme před vstupem do EU bojovali, jenom na 91,5%! Těch 8,5% představuje například 2 000 pracovních míst ve stájích.

Výroba mléka na hranici 5 miliard litrů z roku 1989 je pochopitelně mimo veškerou realitu. V posledních letech se výroba mléka pohybuje na úrovni 2,7 miliard a tržní produkce 2,6 miliard litrů. Pokles stavů krav byl kompenzován významným nárůstem průměrné roční dojivosti – z 5 589 l/ks v roce 2001 až na 6 904 l v roce 2010. Uvedenou užitkovostí se čeští chovatelé posunuli na přední místo v EU.

Přes všechny reklamy nápojových firem je v naší zemi historicky velký potenciál k spotřebě mléka. Vždyť už v roce 1936 byla v naší zemi spotřeba mléka a mléčných výrobků v hodnotě mléka bez másla 211 kg. Vrchol v roce 1989 dosáhl 260 kg, před rokem to bylo 250 kg. Jsem rád, že mohu oznámit, že Agrární komora právě nyní zahájila program Bílé plus, jehož cílem je zvýšit spotřebu mléka a mléčných výrobků. Program je tříletý s podporou 9,3 mil. Kč.

Chtěl bych využít této příležitosti a v tento slavnostní den vyzvat producenty mléka a zpracovatele k zahájení dialogu a hledání řešení, abychom dosavadní vývoj zastavili. Není přece možné, aby naše země nebyla soběstačná v mléce. Měli bychom mít na to, abychom tento problém vyřešili. Agrární komora ČR je k hledání řešení a vzájemnému dialogu připravena.