V současné době probíhá na úrovni laické i odborné veřejnosti polemika o tom jaký rozměr by měla v následujících letech mít síť českých středních škol. V tomto smyslu je vedena diskuse také o budoucnosti resortní vzdělávací základny ministerstva zemědělství.

Prostřednictvím dotazníkového šetření jsme se pokusili zjistit, jaký názor mají na současné resortní vzdělávání samotní studenti a učni.   Do šetření se aktivně zapojilo celkem 1316 mladých lidí, kteří navštěvují potravinářské, zemědělské a veterinární střední školy nebo učiliště. Dotazníky, které připravili pracovníci oddělení vzdělávání Ústavu zemědělské ekonomiky v Praze rozeslala svým členům – školám z území celé České republiky  Asociace vzdělávacích zařízení pro venkovský prostor.

Většina studentů se rozhodla samostatně

Dvě třetiny studentů si školu a obor, který studují, zvolily sami,  na základě vlastního rozhodnutí. Motivace studentů byly rozdílná, ale více než třetina  se jich  přiklání k názoru, že si zvolený obor zvolili, pro  zájem  o přírodu a někteří uvádějí, že to bylo pro nedostatečné vlohy ke studiu cizích jazyků (9,3 %)  a pro nedostatečné vlohy ke studiu matematiky (8,5 %). Šetření mezi studenty zemědělských oborů prokázalo se, že jich více než polovina získala praxi ve studovaném oboru ještě před nástupem do vzdělávacího zařízení.

Přes polovinu studentů je z venkova

Bylo zjištěno, že více než polovina studentů zemědělských škol i potravinářských škol je z venkova. Velikost jejich bydliště odpovídá venkovské obci tj. do 2 000 obyvatel. U  veterinárních oborů tomu tak není, z venkova je „jen“ 41 % studentů.

Většina studentů musí do škol dojíždět. I zde se studenti veterinárních oborů poněkud  odlišují, výrazně vyšší podíl z nich totiž bydlí na internátu.

Na školách chybí praktická výuka

Přes 60 % studentů má dobré mínění o škole a studiu ve vztahu k uplatnění v praxi.

Největší rezervy však pociťují respondenti ve všech skupinách především v oblasti praktické přípravy. Velice výrazný je tento názor u studentů zemědělských oborů, kde se k němu přiklonilo 42 % oslovených a hlavně v oborech veterinárních, kde tuto odpověď zvolilo téměř 60 % dotazovaných.

Rezervy v přípravě na obor jsou spojovány především s nedostatečným technickým vybavením potřebným pro praktickou výuku.  Téměř polovina studentů zemědělských škol a ještě více studentů veterinárních škol si stěžovalo na nedostatky v praktické výuce (nízká časová dotace, nízká kvalita, špatná organizace). „Veterinářům“ chybí

odborné předměty typu  biologie, chemie, fyzika a nejsou spokojeni s kvalitou  přípravy pro studium na vysoké škole.

Kdo chce na  vysokou?

Zájem o další studium projevují daleko více dívky (63%), než chlapci (33 %) a mladší studenti.  Podíl respondentů, kteří další studium neplánují výrazně roste s klesající velikostí bydliště, o studium mají zájem spíše absolventi středních škol z větších měst než z venkova. Alarmující je, že se až 40 % studentů  zajímá i o jiné než studované  obory a 30 % studentů  se zatím o tyto záležitosti vůbec nezajímá. Nejvíce se tento nezájem projevuje u potravinářů.

Kdo bude pracovat v oboru?

Výrazně větší skupiny studentů se o pracovní místo začnou ucházet až po ukončení školy a některým je jedno, do jakého oboru nastoupí. Zajímavé je, že podíl těchto odpovědí roste s věkem a s velikostí bydliště. Dokonce jedna pětina studentů nemá dosud žádnou představu o svém budoucím uplatnění a jedna desetina jich vůbec nesleduje informace  o pracovních podmínkách v podnicích ve studovaném obor.

Pokud uvážíme, že asi 12 % studentů by chtělo pracovat či podnikat v jiném oboru než studují a 7 % by jich chtělo  pracovat ve veřejné či státní správě – lze konstatovat, že si 29 % respondentů vybralo ke studiu nesprávný obor.

Pouze čtvrtina dotazovaných se chce stát zaměstnancem firmy ve studovaném oboru a desetina chce v oboru podnikat, z toho plyne, že jen o něco více než pouhá  třetina  studentů ví  proč se rozhodla pro studium zvoleného oboru. To potvrzuje i ten fakt, že jen 30 % studentů projevuje zájem o pracovní podmínky v podnicích v oboru, který právě studují. Jako zdroje informací pro to využívají především internet a své příbuzné a známé.

Jisté nejistoty

Své budoucí uplatnění má „jisté“ jen malá část studentů.  Nejlépe jsou na tom studenti zemědělských oborů, kde má práci v oboru zajištěno 28,8% absolventů, ale jen malá část z nich na rodinných farmách. V potravinářských oborech najde „jistě“ uplatnění 12,6 % studentů – z toho polovina v rodinném a druhá polovina v podniku jiného typu. Obdobně jsou na tom „veterináři“ – práci v oboru jich má po škole zajištěnu asi 13%,  a jen nepatrná část z nich v rodinných podnicích. Chlapci mají tyto „jistoty“ zajištěny ve výrazně větší míře než děvčata.

 Závěrem

Český venkov potřebuje vzdělané lidi jako sůl, jeho intelektuální elity ho totiž opouštějí až příliš dlouho, než aby si bylo možné představit, že dojde k další redukci  sítě vzdělávacích zařízení zaměřených na problematiku rozvoje venkovského prostoru. Je však nezbytné uskutečnit takové kroky, které povedou k tomu, aby na resortních školách studovali zejména motivovaní studenti, kteří se na venkově narodili anebo mají k venkovu vztah. Školy by také měly výrazně zlepšit komunikaci se zemědělskými podniky ve svém spádovém území a vytvářet tak prostor pro uplatnění svých absolventů na trhu práce. V tomto smyslu se jako naprosto nezbytné jeví zásadní zlepšení praktické přípravy studentů.

 

Ing. Petr Hienl