V mnohých jsme patřili mezi světovou špičku, ve všech, s výjimkou vinné révy, jsme výrazným způsobem vyklidili pozice.

O co jde konkrétně? V době, kdy začínala transformace českého zemědělství, tedy v první polovině devadesátých let, tvořily obilniny 49 % plochy osevního postupu. V současné době to je už 61 %. Obdobně je na tom řepka, která stoupla z 9 na 14 %. Naproti tomu zcela opačný vývoj zaznamenaly plochy brambor, cukrovky, chmele, lnu, luskovin, trav, ovoce a zeleniny. Znamená to, že v polní produkci přechází naše agrární soustava na výrobu surovin při současném vytlačování technických a speciálních plodin. Mluvit je třeba i o víceletých pícninách na orné půdě. Ty se propadly z 30% zastoupení v osevním postupu pod 15 %.

Nedávno jsem měl možnost si poslechnout výklad agrární soustavy Bavorska. Tamní farmáři obdělávají půdu, jejíž výměra je o něco menší než výměra ČR. A teď pozor – Bavorsko produkuje 7,3 mld. kg mléka, Česká republika 2,5 mld. kg. Kdysi se u nás nadojilo 4,5 mld. kg. U ostatních komodit dopadá srovnání obdobně. V Bavorsku mají propracovaný systém podpor farmářů, který jde až do úhrady části sociálního a zdravotního pojištění. Na hranu jdou na hranicích v mimotarifní ochraně německého trhu, kde nepustí například naše hovězí maso. Zkrátka můžeme jim jenom závidět. A u nás? Nedávno ministr zemědělství prosadil ve vládě zápůjčky obilí pro chovatele monogastrů. Výsledek je ovšem padesátiprocentní, když se jeden z „aktivistů“ operujících na Ministerstvu zemědělství ČR postaral o to, že cíleným článkem týdeníku Euro byla upozorněna Evropská komise na podezření nepovolené pomoci! Jaký je výsledek? Ministerstvo  musí zápůjčku vysvětlovat a zdůvodňovat a zápočtové ceny půjčeného obilí jsou velmi vysoké a pomoc znehodnocují. Takže zrekapitulujme. Jedni blokují dovoz potravin na hranicích a chrání svůj trh, druzí sami na sebe žalují v Bruselu. Máme vůbec šanci?

Jan Veleba
prezident Agrární komory ČR