1. Úvod

Společná zemědělská politika je konfrontována řadou výzev, z nichž některé jsou unikátní svou povahou, některé jsou nepředvídatelné a vyzývají Evropskou unii učinit do budoucnadlouhodobou strategickou volbu v oblasti zemědělství a venkova.  Aby byla Společná zemědělská politika při reagování na tyto výzvy účinná, musí fungovat v kontextu  a v souladu s hospodářskou politikou a trvalými finančními příspěvky z veřejných zdrojů. Tímto způsobem může být dosaženo cílů Evropské unie.

Při přípravě tohoto Sdělení organizovala Komise od počátku roku 2010 rozsáhlou veřejnou rozpravu, která byla ukončena konferencí v červenci 2010.  Rada projednala reformu během 4 úspěšných Představenstev, Evropskáý parlament schválil vlastní zprávu o vývoji SZP po roce 2013 a  jejím propojení s Evropskou strategií 2020. Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů postoupily kupředu s pozičními dokumenty.

V průběhu diskuzí vyjádřila drtivá většina názorů  souhlas s tím, že  by měla budoucí Společná politika zůstat silnou společnou politikou strukturovanou do dvou pilířů. V zásadě vyjadřovaly vyslovené názory následující doporučení k dosažení strategických cílů:

• Chránit na trvalém základě výrobní potenciál produkce potravin po celé Evropě tak, aby byla zaručena dlouhodobá  bezpečnost potravin pro obyvatele Evropy a aby bylo možné přispět k roustoucí světové poptávce po potravinách, jež se má podle očekávání FAO zvýšit do roku 2050 o 70%.  Nedávné výskyty zvýšené nestability trhu, často podnícené klimatickými změnami, vyzdvihly do popředí tyto trendy a tlaky.  Kapacita Evropy poskytovat bezpečné potraviny je dlouhodobá a důležitá volba, která však nemůže být chápána jako daná.
• Podporovat zemědělská společenství, jež poskytují evropským občanům kvalitní, hodnotné a rozmanité potraviny vyrobené produkcí trvalého charakteru, v souladu s požadavky na životní prostředí, vodní zdroje, zdraví a pohodu zvířat, zdraví rostlin a lidí.  Jedním z důležitých nástrojů k zachování krajiny venkova je aktivní řízení přírodních zdrojů při provádění zemědělské činnosti. Aktivní řízení má zabránit ztrátě biodiverzity a má přispívat ke snížení nebo přizpůsobení se klimatickým změnám. Toto je podstatou základu dynamického rozvoje teritorií a dlouhodobé hospodářské životaschopnosti.
• Zachovat životaschopná venkovská společenství, pro něž je zemědělská činnost důležitou hospodářskou aktivitou vytvářející místní zaměstnanost: to přináší vícenásobný hospodářský, sociální, environmentální a teritoriální prospěch. Významné snížení místní produkce by mělo rovněž dopady s ohledem na skleníkové plyny, charakter místní krajiny a také pokud jde o výběr ze strany spotřebitele.

Zemědělství je nedílnou součástí evropské ekonomiky a společnosti.  Nepřímými efekty jakéhokoliv omezení zemědělských aktivit v Evropě by byly ztráty v hrubém domácím produktu a v pracovních příležitostech navazujících hospodářských sektorů – zejména v rámci zásobovacího potravinového řetězce, neboť tyto sektory jsou závislé na vysoké kvalitě sektoru prvovýroby, konkurnčních a spolehlivých vstupech surovin i na nepotravinářských sektorech. Rovněž by byly postiženy takové aktivity na venkově jako je např. turistika, přeprava a místní služby veřejnosti. Také by se pravděpodobně urychlilo vylidňování venkova. Důležité by v takovém případě byly následky v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí.

Reforma SZP musí rovněž pokračovat, aby byla podpořena větší konkurenceschopnost, efektivní využití zdrojů od plátců daní a efektivní návratnost, kterou očekává evropská veřejnost s ohledem na bezpečnost potravin, životní prostředí, klimatické změny a sociální a teritoriální rovnováhu, rychlejší a více všezahrnující růst venkova v Evropě.

Aby tohoto bylo v souladu s rozpočtem orientovaným na trh uvedeným ve Sdělení komise dosaženo, musí budoucí SZP obsahovat zelenější a spravedlivěji rozdělený první pilíř a druhý pilíř by měl byt více zaměřený na konkurenceschopnost a inovace, klimatické změny a životní prostředí. To by umožnilo evropskému zemědělství uvolnit jeho skrytý výrobní potenciál, a to zejména v nových členských státech a přispět k naplnění cílů Evropy do roku 2020. Zaměřování podpory  výhradně na aktivní farmáře a kompenzování kolektivních služeb, které oni poskytují veřejnosti, by zvýšilo efektivnost a účinnost podpory a další legitimizaci SZP. Dalšími podstatnými prvky jak dosáhnout těchto cílů je zajištění kontrolovatelnosti těchto opatření navržených spolu s pokračující prací na zjednodušení politiky.  Toto vše by se mělo dít v rámci omezených možností rozpočtových zdrojů a měly by se rovněž vzít v úvahu kruté dopady hospodářských krizí na zemědělství.

2. Cesta reformy SZP

Hlavní cíle SZP uvedené v Římských dohodách zůstaly po celá léta stejné. Avšak cesta reformy SZP od počátku devadesátých let (1990) vedla k úplně nové struktuře politiky.

Výzvy, kterých se to týká, se vztahují k výrobní kapacitě zemědělství, zvyšování diverzity zemědělství a venkovských oblastí na základě úspěšného rozšiřování, požadavků občanů Evropské unie na životní prostředí, bezpečnosti a kvalitě potravin, zdravé výživě, zdraví a pohodě zvířat, zdraví rostlin, ochraně krajiny, biodiverzitě a klimatickým změnám.  Současně se i značně změnily nástroje, s jejichž pomocí má být těchto cílů dosaženo. Dnes jsou strukturovány do dvou vzájemně se doplňujících pilířů s ročními přímými platbami a tržními opatřeními tvořícími první a víceletými opatřeními rozvoje tvořícími druhý pilíř.

Zavedení přímých plateb bylo pákou pro  pevné tržně orientované reformy, zvyšující konkurenceschopnost zemědělského sektoru podporováním farmářů, aby se mohli přizpůsobit tržním podmínkám.  Odpojené přímé platby jsou dnes základem podpory příjmu a podpory základního zboží pro veřejnost, které si přeje evropská společnost.

Kvůli této větší orientaci na trh, poskytují ve větší míře v dnešní době tržní opatření, která byla hlavními nástroji SZP v minulosti, dnes toliko záchrannou síť, která se používá pouze v případech významných cenových poklesů.

Rozvoj venkova se zaměřuje na podporu konkurenceschopnosti, trvalý charakter řízení přírodních zdrojů a vyvážený rozvoj venkova prostřednictvím specifických a cílených opatření. To dává členským státům flexibilitu, aby se zabývaly nejdůležitějšími záležitostmi, které jsou předmětem jejich zájmu v rámci jejich teritoria a spojené s možností spolufinancování. Ostatní iniciativy SZP, jako je například politika zabývající se kvalitou a podporou ekologického zemědělství, mají rovněž důležitý dopad na situaci farmářů.

Celkově je současným důsledkem  souboru  politických opatření hlavní příspěvek SZP – evropské zemědělství vyrovnané z hlediska teritoriálního a životního prostředí v rámci otevřeného ekonomického prostředí. Poskytování více prospěšných věcí veřejnosti do budoucna bude vyžadovat silnou státní politiku, protože zboží poskytované zemědělským sektorem nemůže být odpovídajícím způsobem kompenzováno a regulováno prostřednictvím normálně fungujících trhů.

Zrušení státní podpory by vedlo k větší koncentraci zemědělské produkce v některých oblastech se zvláště příznivými podmínkami za použití intenzívnějších zemědělských metod, zatímco méně konkurenceschopné oblasti by čelily marginalizaci a opouštění půdy.  Takový vývoj by vyústil ve zvýšený tlak na životní prostředí a narušení cenných lokalit, což by mělo závažné ekonomické a sociální důsledky včetně nevratného narušení zemědělských výrobních kapacit v Evropě.

3. Jaké jsou výzvy

3.1. Bezpečnost potravin

Primární úlohou zemědělství je dodávat potraviny.  Za situace kdy světová poptávka po potravinách bude v budoucnu trvale růst, měla by být Evropská unie schopna přispět ke světové poptávce po potravinách. Proto je důležité, aby si evropské zemědělství zachovalo a vylepšilo  svou výrobní kapacitu  za současného respektování  závazků Evropské unie v mezinárodním obchodě a politice soudržnosti pro rozvoj.  Silný zemědělský sektor je životně důležitý pro to, aby vysoce konkurenceschopný potravinářský průmysl  zůstal důležitou součástí hospodářství a obchodu Evropské unie ( Evropská unie je hlavní světový vývozce většiny zpracovávaných produktů a produktů s vysokou přidanou hodnotou).  Zemědělství by mělo podporovat spolupůsobení mezi rostlinnou a živočišnou výrobou např. u bílkovin. Kromě toho požadují evropští obyvatelé vysoce kvalitní a široký výběr potravinářských výrobků odrážejících vysokou bezpečnost, kvalitu, normy pohody zvířat, včetně místních výrobků.  V tomto kontextu se jeví jako důležité aspekty přístup, dostupnost a nutriční výživa zdravých potravin.  Evropské zemědělství se dnes nachází ve značně konkurenčnějším prostředí, protože se světová ekonomika zvýšenou měrou integruje a obchodní systém je více liberalizován. Očekává se,  že tento trend bude i v následujících letech pokračovat, a to s ohledem na možné závěry dalšího kola jednání v Doha a na základě bilaterálních a regionálních dohod, které se projednávají nyní. To představuje pro farmáře Evropské unie výzvu, ale rovněž to nabízí příležitost pro vývozy potravin z Evropské unie.  Proto je důležité pokračovat ve zvyšování konkurenceschopnosti a produktivity evropského zemědělského sektoru.  Výhledy pro zemědělské trhy jsou ze střednědobého hlediska příznivé, přesto bude docházet k občasné větší nejistotě a těkavosti trhů.

Kromě toho bude budoucí SZP fungovat v období následků hospodářských krizí, jež závažným způsobem  postihnou zemědělství a venkov tím, že dojde k jejich přímému propojení s širším makroekonomickým vývojem postihujícím výrobní náklady zemědělství. Po tom co deset let příjmy zemědělství stagnovaly, v roce 2009 se podstatným způsobem propadly  (o  cca. 40% na pracovní jednotku), oproti příjmům ve zbývajících oblastech ekonomiky a příjem na obyvytele  ve venkovských oblastech je značně nižší, (asi o 50%),  než v městských oblastech.

3.2. Životní prostředí a klimatické změny

Zemědělství a lesnictví hrají klíčovou roli při produkci statků pro veřejnost, zejména pokud jde o životní prostředí jako je např. údržba krajiny, biodiverzita, stabilita klimatu a přizpůsobení se přírodním pohromám jako jsou záplavy, sucho a požáry. Zároveň má mnoho zemědělských technik potenciál vyvinout tlak na životní prostředí, vedoucí k vymrskání půdy, nedostatku vody, znečištění a ztrátě přírodních lokalit a biodiverzity.

Ačkoliv se skleníkové emise pocházející ze zemědělství snížily od roku 1990 o 20%, je možné vyvíjet další úsilí a bude snaha o dosažní ambicí Evropské unie v oblasti energií a programu týkajících se klimatu. Je důležité dále odhalovat  potenciál zemědělského sektoru za účelem snižování skleníkových plynů. „Je třeba zvyšovat účinnost opatření  včetně zvyšování účinnosti energie, biomasy a produkce obnovitelných zdrojů, odstraňování uhlíku z půdy a ochranu uhlíku v půdě na základě inovačních technologií“.

3.3. Územní rovnováha

Územní rovnováha

Rostoucí počet venkovských oblastí se zvýšenou měrou řídí faktory, které stojí mimo zemědělství, a to díky diverzifikaci jejich socio-ekonomické struktury.  Přesto zůstává zemědělství hlavním „řidičem“ venkova  ve většině Evropy.  Životaschopnost a potenciál mnoha venkovských oblastí zůstává až do současnosti těsně spojen s konkurenceschopným a dynamickým zemědělským sektorem, který je přitažlivý pro mladé farmáře.  Toto je zvláště případ v převážně venkovských oblastech, kde sektor prvovýroby představuje okolo 5% přidané hodnoty a 16% zaměstnanosti a v nových členských státech, kde je důležité sjednotit nedávné zisky produktivity a naplnit celý potenciál zemědělství.  Kromě toho hraje zemědělství  ve venkovských oblastech důležitou úlohu i v tom, že vytváří dodatečné ekonomické aktivity se zvláště silným propojením na zpracování potravin, turistiku a obchod. V mnoha regionech je zemědělství základem místních tradic a společenské identity.

4. Proč potřebujeme reformu?

Společná zemědělská politika se vyvíjela, avšak další její změny jsou potřebné, aby mohla reagovat na nové výzvy, a to zejména:

• reagovat  na rostoucí požadavky na bezpečnost potravin jak v Evropské unii, tak ve světe,
• zvýšit trvalý charakter řízení přírodních zdrojů jako je voda, vzduch, biodiverzita a půda,
• zabývat se jak zvyšujícím se tlakem na podmínky zemědělské produkce způsobeným nadcházejícími klimatickými změnami, tak potřebou farmářů snížit jejich příspěvek na skleníkové plyny. Důležitá je aktivní role při snižování skleníkových plynů a zajišťování obnovitelné energie,
• zachovávat a zvyšovat konkureneschopnost ve světě charakterizovanou rostoucí globalizací a rostoucí kolísavostí cen při zachování zemědělské produkce napříč celou Evropskou unií.
• zajistit co nejlepší využití  diverzity evropských farem a jejich produkčních systémů,  kterou ještě zvýšilo následné rozšíření Evropské unie, při zachování jeji strukturální, společenské a teritoriální úlohy.
• posílit teritoriální a společenskou soudržnost ve venkovských oblastech Evropské unie, a to zejména prostřednictvím podpory zaměstnanosti a diverzifikace,
• učinit podporu SZP spravedlivou a vyrovnanou mezi členskými státy a farmáři pomocí snižování nerovností mezi členskými státy berouce v úvahu, že plochá sazba není proveditelné řešení. Podpora musí být více zaměřena na aktivní farmáře,
• sledovat zjednodušení realizačních procedur SZP,  zvýšit kontrolu a snížit administrativní zátěž pro přijemce finančních prostředků.

Bude-li SZP  reagovat na tyto výzvy, přispěje tak ke Strategii EU do roku 2020 za těchto podmínek:

• Rychlý růst – pomocí zvyšování efektivnosti a zlepšování konkurenceschopnosti prostřednictvím technologických znalostí a inovací, vyvíjením kvalitních výrobků s vysokou přidanou hodnotou, rozvíjením zelených technologií a používáním informačních a komunikačních technologií, investicemi do výcviku, poskytováním pobídek pro společenské inovace ve venkovských oblastech a zlepšováním  chápání výzkumu.
• Trvalý růst – zachováním základny pro potraviny, krmiva a obnovitelné zdroje, zajištěním trvalého řízení půdního hospodářství,  poskytováním zbožím environmentálního charakteru veřejnosti, zabýváním se ztrátami biodiverzity, podporou obnovitelných energií, podporováním zdraví rostlin a zvířat,  zvyšováním účinnosti zdrojů prostřednitvím technologického rozvoje a využitím výsledků výzkumu, dalším snižováním emisí, zvyšováním zásob uhlíku a plným rozvíjením potenciálu venkova,
• Celkový růst – pomocí odhalování ekonomického potenciálu ve venkovských oblastech, rozvíjení místních trhů a pracovních příležitostí,  doprovodné restrukturalizace zemědělství a podporou příjmů farmářů s cílem zachovat zemědělství napříč Evropou. To znamená zelený růst v zemědělském sektoru a venkovské ekonomice jako cestě ke zvyšování hospodářského růstu při současné ochraně životního prostředí.

5. Cíle budoucí SZP

Společná zemědělská politika má do budoucna 3 hlavní cíle.

Cíl 1: Životaschopná produkce potravin

• Aby bylo možno přispět k příjmům farmářů a omezit variabilitu příjmů na farmách je třeba připomenout, že ceny a kolísavost příjmů a přírodních rizik jsou v zemědělství znatelnější než ve většině jiných sektorů a příjmy a ziskovost farmářů jsou ve srovnání se zbytkem ekonomiky pod průměrem.
• Zlepšit konkurenceschopnost zemědělského sektoru a zvýšit jeho podíl na hodnotě v potravinovém řetězci, protože zemědělský sektor je ve srovnání  s ostatními sektory potravinového řetězce hodně roztříštěný. Ostatní sektory  jsou lépe organizovány a mají proto i větší obchodní sílu. Konečně, evropští farmáři musí čelit konkurenci světového obchodu a přitom se ještě musí řídit přísnými normami vztahujícími se k životnímu prostředí, bezpečnosti potravin, kvalitě, pohodě zvířat a cíli  vyžadovanými obyvateli Evropské unie.
• Kompenzovat produkci v oblastech se ztíženými podmínkami, kde jsou specifická přírodní omezení, protože takové oblasti jsou zvýšenou měrou ohroženy opouštěním půdy.

Cíl 2: Trvalý charakter řízení přírodních zdrojů a činností týkajících se klimatických změn

• Garantovat trvalý charakter produkce a zabezpečit ve zvýšené míře poskytování statků veřejnosti vztahujících se k životrnímu prostředí, protože řada veřejně prospěšných služeb poskytovaných zemědělstvím není prostřednictvím běžně fungujícího trhu kompenzována.
• Prostřednictvím inovací podporovat zelený růst, což vyžaduje přijetí nových technologií, vývoj nových produktů, změnu výrobních procesů a podporu nových druhů poptávky, zejména v kontextu vynořujícího se biohospodářství.
• Usilovat o zmenšování  klimatických změn a přizpůsobovat zemědělství těmto změnám.  Protože zemědělství je vůči klimatickým změnám zvláště zranitelné, je třeba sektoru umožnit lépe se adaptovat účinkům extrémních výkyvů počasí. Zemědělský sektor se tak může podílet na snižování negativních účinků klimatických změn.

Cíl 3: Vyvážený teritoriální rozvoj

• Podporovat zaměstnanost na venkově a zachovat sociální strukturu na venkově.
• Zlepšit ekonomiku na venkově a podpořit diverzifikaci, aby bylo umožněno místním aktérům odkrýt svůj potenciál a optimalizovat využití dodatečných místních zdrojů.
• Umožnit strukturální diverzitu v zemědělských systémech, zlepšit podmínky pro malé farmy a rozvíjet místní trhy, protože různorodá struktura farem a produkčních systémů v Evropě přispívají k přitažlivosti charakteru venkovských regionů.

Dosažení všech těchto cílů bude vyžadovat podporu veřejnosti ve vztahu k zemědělskému sektoru a venkovu.  Soubor politických opatření na úrovni Evropské unie je proto potřebný, aby zajistil spravedlivé podmínky ve vztahu ke společně stanoveným cílům, zásadám a pravidlům.  Rovněž zemědělská politika navržená na úrovni Evropské unie umožňuje efektivnější využití rozpočtových zdrojů než v současné době existující národní politiky.  Konečně, pokud jde o zájmy jednotného trhu, řada dalších cílů se lépe řeší na nadnárodní úrovni, například soudržnost napříč členskými státy a regiony, přeshraniční problémy týkající se životního prostředí, globální výzvy jako jsou klimatické změny, řízení vodního hospodářství a biodiverzity, zdraví a pohoda zvířat, bezpečnost krmiv a potravin, zdraví rostlin a lidí i zájmy spotřebitelů.

6. Zaměření reformy

6.1. Budoucí nástroje

Veškeré potenciální možnosti budoucí SZP zahrnují změny v jejích současných nástrojích. Tato část zkoumá jak by mohly být nástroje definovány, aby co nejlépe odpovídaly výše uvedeným cílům.

Přímé platby

Nezbytné úzpůsobení systému přímých plateb se vztahuje k přerozdělení, jinému rozvržení a lepšímu zacílení podpory, aby byla při jejich vynakládání přidána hodnota a kvalita. Existuje široce rozšířená shoda, že by mělo být rozdělování přímých plateb zkontrolováno a mělo by být víc srozumitelné pro plátce daní. Kritéria by měla být jak ekonomická, aby byla naplněna základní funkce přímých plateb jako příjmu, tak environmentální tak, aby podporovala poskytování služeb veřejnosti.

Použití jednotné, ploché sazby přímých plateb bylo jedním z návrhů kolujících při veřejných diskuzích. Avšak zemědělští producenti čelí napříč Evropskou unií velmi odlišným ekonomickým a přírodním podmínkám, což odůvodňuje spravedlivé rozdělování přímé pomoci.

Je tedy otázkou jak dosáhnout spravedlivého rozdělování, jež je pragmatické, ekonomické a politicky proveditelné,  jak dosáhnout pomocí této podpory deklarovaných cílů,  jak se přitom vyhnout velkým narušením, která by mohla mít v některých regionech  dalekosáhlé hospodářské a sociální dopady.  Možnou cestou by mohl být systém, jenž limituje zisky a ztráty členských států tím, že bude garantovat farmářům ve všech členských státech  příjem  minimálního podílu průměrných celoevropských přímých plateb.  Budoucnost přímých plateb přidělovaných aktivním farmářům by mohlo být založeno na následujících zásadách převzatých z koncepce navržené Evropským parlamentem:

• Základní podpora příjmu prostřednictvím přidělování základní odpojené přímé platby, poskytující jednotnou úroveň závazné podpory všem farmářům v členském státě (nebo v regionu)  na základě převoditelných oprávnění, jež potřebují být aktivována spojením s nárokovou zemědělskou půdou a splněním požadavků křížové kontroly. Mohlo by být zváženo zavedení horního stropu pro přímé platby, které dostává velké množství individuálních farem (tzv. capping – zastropování), aby došlo ke zplepšení rozdělování plateb mezi farmáři.  Účinky disproporcí na velké farmy s velkým počtem zaměstnanců by se daly snížit pomocí odměňování pracovních sil.
• Ke zvýšení péče o životní prostředí  v rámci SZP by mělo dojít prostřednictvím mandatorní složky přímých plateb „zelenáním“  formou podpory opatření ke zlepšení životního prostředí aplikované napříč celým územím Evropské unie. Prioritu by měly mít kroky týkající se klimatu a ochrany životního prostředí. Tyto kroky a cíle by měly mít povahu jednoduchých, všeobecných, nesmluvních a každoročních environmentálních opatření, jež jdou za křížovou kontrolu a jsou spojeny  se zemědělstvím (například trvalé pastviny,  zelené plochy, střídání plodin a půda daná do klidu pro ekologické účely). Konečně je i možnost analyzovat a zahrnout do těchto opatření i požadavky platné v současnosti pro tzv. oblasti NATURA 2000 a  určité prvky norem GAEC.
• Podpora trvalého rozvoje zemědělství v oblastech  se specifickými přírodními omezeními  prostřednictvím poskytnutí dodatečné podpory příjmu všem farmářům v takových oblastech ve formě platby na plochu jako doplňku k podpoře poskytnuté v rámci 2. pilíře.
• Aby byly zohledněny specifické problémy v určitých regionech, kde se počítá se zvláštními druhy zemědělské činnosti, která je zvláště důležitá z hospodářských nebo sociálních důvodů, tak tam se počítá s pokračováním dobrovolné připojené podpory, a to v rámci jasně definovaných limitů (s podporou na stanovených plochách, výnosech nebo na základě počtu hlav).
• Specifický jednoduchý plán podpory pro malé farmáře by měl nahradit současný režim, aby se zvýšila jejich konkurenceschopnost a příspěvek k životaschopnosti venkova a snížení byrokracie.
• Mělo by dojít ke zjednodušení pravidel křížové kontroly tak, že farmářům bude nabídnut jednodušší  a více všezahrnující soubor pravidel, aniž by došlo k rozředění samotné koncepce křížové kontroly.  Zahrnutí vodní direktivy v rámci křížové kontroly bude zváženo ihned, jakmile bude direktiva realizována a  budou stanoveny povinnosti farmářů.
  Tento návrh změn v oblasti přímých plateb by měl jít ruku v ruce pouze s lepší definicí a zacílením podpory na aktivní farmáře a měl by reagovat na kritiku Evropsského soudu auditorů.

Tržní opatření

Veřejná rozprava odhalila široký konsensus udržet celkovou orientaci SZP směrem na trh a přitom také zachovat všeobecnou architekturu nástrojů pro řízení trhu.  Krize na trhu s mlékem v roce 2009  skutečně vyzdvihla jak důležitou úlohu hrají současné mechanismy na podporu trhu v době krizí.  Přesto se však zdá, že budou nezbytné určité úpravy, zejména pokud jde o současně platné usměrňující a usnadňující nástroje a zavedení nových prvků s ohledem na fungování potravinového řetězce.

Potenciální  úpravy by mohly zahrnovat prodloužení intervenčního období, využití klauzule týkající se výkyvů na trhu a soukromého skladování na jiné produkty a dalších revizí ke zvýšení účinnosti a zlepšení kontrol. Takováto tržní opatření a zvláště intervenční nástroje, by mohly být využity pouzre jako bezpečnostní síť v případě cenových krizí a narušení trhu.  Návrh zrevidované politiky pro kvalitu bude předložen do konce roku 2010 s cílem zlepšit možnosti farmářů informovat o specifické kvalitě nebo vlastnostech jejich produktů.

Ke zrušení mléčných kvót  dojde v roce 2015.  Právní návrhy mají na základě doporučení Vysoké expertní skupiny pro mléko být předloženy v krátké době, což umožní dlouhodobé plánování a tím i zajištění stability mléčného sektoru.  V sektorech cukru a izoglukózy je současný režim nastaven tak, že vyprší v roce 2014/2015. Do budoucna bude muset být zváženo několik možností včetně ukončení kvót k určitému datu ale tak, aby to nezpůsobilo kolaps s cílem zvýšit efektivnost a konkurenceschopnost sektoru.

Dále je potřeba zlepšit fungování potravinového řetězce.  Dlouhodobé vyhlídky se pro zemědělství nezlepší, jestliže nebudou farmáři schopni zvrátit trvale se snižující trend pokud jde o jejich podíl na přidané hodnotě vytvořené potravinovým řetězcem.  Podíl zemědělství v potravinovém řetězci se snížil  z 29% v roce 2000 na 24% v roce 2005, zatímco za stejné období podíl potravinářského průmyslu, velkoobchodu a distribučního sektoru rostl.

Bez dobře fungujícího přenosu tržních signálů  jsou dlouhodobé vyhlídky zemědělského sektoru a jeho podílu na přidané hodnotě  vytvořené potravinovým řetězcem ohroženy.  Klíčový zájem se nyní vztahuje k současné nerovnováze obchodní síly napříč potravinovým řetězcem, úrovni konkurence na každém stupni řetězce, smluvním podmínkám, potřebě restrukturalizace a konsolidace zemědělského sektoru, transparentnosti a fungování trhů s odvozenými zemědělskými komoditami. 

Rozvoj venkova

Jako nedílná součást  SZP  prokázala politika rozvoje venkova svou hodnotu prostředictvím upevňování trvalého charakteru zemědělského sektoru Evropské unie a rozvoje venkova – z hospodářského hlediska, společenského a z hlediska životního prostředí.

Existují silné výzvy, aby tato politika pokračovala a plně do sebe začlenila omezení a možnosti týkající se životního prostředí a klimatických změn  a poskytla široký rozsah prospěšných opatření pro zemědělství, krajinu a širší společnost. Měla by přispět k:

• Konkurenceschopnosti zemědělství – prostřednictvím podpory inovací a restrukturalizací a umožněním zemědělskému sektoru, aby se stal více efektivní z hlediska zdrojů.
• Trvalému charakteru řízení přírodních zdrojů –  přizpůsobením zemědělství a životního prostředí klimatickým změnám a  krajině, zachováním produkční kapacity půdy.
• Vyváženému územnímu rozvoji venkovských oblastí napříč EU přenesením pravomocí na lidi v lokálních oblastech, budováním kapacit a zlepšováním místních podmínek a spojení mezi městem a venkovem.

V rámci životního prostředí, klimatických změn a inovací by měla být vodítkem ta temata, která určují politiku více než kdykoliv předtím. Například investice  by měly pozvednout jak výkon hospodářství, tak i životní prostředí. Opatření na ochranu životního prostředí by  měla být ušita více na míru, a to podle specifických potřeb regionů  a místních oblastí jako například NATURA 2000 a oblasti HNV – High Natural Valued – z přírodního hlediska cenné oblasti, opatření na odhalení potenciálu venkova by měla být více zaměřena na inovace v oblasti obchodu a řízení lokálních oblastí.  Je potřeba uchopit nové příležitosti místního rozvoje jako jsou například alternativní distribuční kanály, které přidávají hodnotu k místním zdrojům.  Důležité místo by rovněž měla zaujímat podpora  přímého prodeje a místních trhů.  Prioritou budou rovněž  specifické potřeby mladých farmářů a nově příchozích – začátečníků.

Nejvyšší důležitost bude mít převedení politických cílů v konkrétní výsledky prostřednictvím účinného mechanismu.  Současný strategický přístup bude posílen prostřednictvím stanovení  cílů na úrovni Evropské unie a pak na programové úrovni. Případně  dojde k zapojení určitých pobídek, které ale ještě bude potřeba zvážit, jako je například určitá rezerva , vůle, při plnění.  Takovýto přesun  směrem k přístupu, kdy výsledku bude dosaženo snáze, by lépe řídil politiku směrem k prioritám Evropské unie a lépe by ukazoval, čeho bylo vlastně dosaženo.  Pro tento účel by měl být soubor ukazatelů pro společné monitorování a hodnocení jak zjednodušen, tak i zlepšen.

Kvůli efektivnosti bude potřeba posílit soudržnost mezi politikou rozvoje venkova a ostatními politikami a přitom ještě zjednodušit administrativu a odstranit byrokracii všude tam, kde je to možné.  Z tohoto pohledu musíme počítat se společným strategickým rámcem pro Evropské finanční fondy.

Pokud jde o instrumenty, může jich celá řada být i nadále užitečnými – od investic a infrastruktury až po platby do služeb pro ekosystém, podporu pro LFA, opatření proti klimatickým změnám, podporu inovacím, přenos vědomostí a budování obchodních kapacit, společenský a institucionální rozvoj podporující výrobní metody napojené na místní zvláštnosti a beroucí v úvahu specifické potřeby členských států, aby ty mohly zvyšovat svou ekonomickou efektivnost.  Vylepšení může spočívat v lepším propojení opatření navzájem, zejména u výcviku, vytváření balíčků, které mají oslovit potřeby specifických skupin nebo oblastí ( například malé farmáře, horské oblasti), usnadňující spolupráci farmářů za účelem dosažení propojenosti charakteru krajiny kvůli biodiverzitě a přizpůsobení se klimatickým změnám (zelená infrastruktura). Nebo může jít o pobídky jako jsou preferenční sazby za lepší zaměření na cíle.

Konečně, měl by být zahrnut i soubor nástrojů pro řízení rizik, aby se efektivněji zabýval nejistotou v příjmech farmářů a kolísavostí trhu, které brání zemědělskému sektoru investovat tak, aby zůstal konkurenční.  Soubor nástrojů by měly členské státy na to, aby mohly reagovat jak na rizika týkající se výroby, tak i na rizika týkající se příjmů.  Nástroje by zahrnovaly  novou „Zelenou krabici WTO“ slučitelnou s nástroji pro stabilizaci příjmu s cílem posílit podporu pojišťovacích nástrojů a vzájemných finančních fondů.  Soudržnost s ostatními nástroji SZP, zejména s tržními nástroji, bude zajištěna díky nově zavedeným nástrojům.

Pokud jde o rozdělování podpory na rozvoj venkova mezi členskými státy, bude zváženo použítí objektivních kriterií a přitom bude významně omezeno narušení současného systému.

Rovněž je velmi důležité dále posilovat a zjednodušovat kvalitu (včetně ekologického zemědělství) a podporu politik, aby došlo ke zvýšení konkurenceschopnosti zemědělského sektoru. Konečně, iniciativa Inovační unie by měla rovněž dovolit k dosažení cílů  evropské Strategia 2020 nové přístupy pokud jde o dosažení komplexního hospodářství trvalého charakteru.

Celková architektura

Nástroje budoucí SZP by měly být i v budoucnu strukturovány do dvou pilířů:  toto byl také převažující  názor vyjádřený ve veřejné rozpravě a byl jasně upřenostněn Radou, Evropským parlamentem a Výborem regionů. První pilíř zůstane  podporou placenou  všem farmářům na roční bázi, zatímco 2. pilíř by zůstal podpůrným nástrojem pro cíle Společenství a poskytoval by členským státům dosatečnou pružnost, aby mohly reagovat na specifika víceleté, programové a smluvní základny.  Každopádně by mělo oddělení obou pilířů přinést jasno, každý z obou pilířů by byl doplňkovým k tomu druhému, aniž by se překrývaly a měly by být zaměřeny na efektivnost.

6.2. Široké politické možnosti

Tři široké politické možnosti odrážející hlavní orientaci veřejné rozpravy, přičemž žádná z těchto tří možností nemá exkluzívní postavení, si  zaslouží další úvahy.  Jsou zde  nastíněny jako možné cesty,  jejichž dopady budou před učiněním konečného rozhodnutí analyzovány. Všechny tyto tři možnosti jsou založeny na existenci dvou pilířů  (z nichž má však každý rozdílnou váhu).

Možnost číslo 1

Tato varianta by postupně zaváděla změny do současného politického rámce. Ten by byl budován při dobře fungujících aspektech politiky a zaměřoval by se na úpravy a vylepšení v oblastech, kde je Společná zemědělská politiky nejvíce kritizována, tj. spravedlivé rozdělování přímých plateb mezi členskými státy.  Tato varianta by zajišťovala kontinuitu a stabilitu za pomoci současné SZP a tak by usnadňovala dlouhodobé plánování aktérů působících v potravinovém řetězci.

Možnost číslo 2

Další alternativou by bylo chopit se příležitosti udělat reformu a provést důkladné prošetření politiky tak, aby bylo dosaženo jejího trvalejšího charakteru a aby rovnováha mezi různými cíli politiky, farmáři a členskými státy lépe vyhovovala.  Toho by se mělo dosáhnout pomocí cílenějších opatření, jež by byla pro občany Evropské unie i srozumitelnější. Tato alternativa by zahrnovala větší úsilí k dosažení vyšší efektivnosti a větší zaměření na přidanou hodnotu EU. Takováto orientace by umožňovala reagovat na výzvy v EU v oblasti hospodářské, životního prostředí a sociální a bylo by možno posílit příspěvek zemědělství a venkova k cílům Evropy do roku 2020 tj. rychlému růstu komplexního a trvalého charakteru.

Možnost číslo 3

Další alternativou by byla dalekosáhlejší reforma SZP se silným zaměřením na cíle v oblasti životního prostředí a klimatických změn, která by se ale postupně vzdalovala od podpory příjmu a většiny tržních opatření. Prostřednictvím politiky rozvoje venkova by poskytovala jasné finanční zaměření na záležitosti týkající se životního prostředí a klimatických změn a podporovala by tak vytváření regionálních strategií, aby byla zajištěna realizace cílů Evropské unie.

Výše uvedené alternativy mají při naplňování cílů nové SZP, tak jak to bylo prezentováno v tomto Komuniuké,  jasné, avšak rozdílné výhody a nevýhody. Tyto alternativy budou muset být zhodnoceny z hlediska ekonomických dopadů a dopadů na životní prostředí a sociální oblast.

Závěry

Odezva Komise na veřejnou rozpravu o budoucí SZP přichází ve formě současného Komuniké, které nastiňuje možnosti a spouští diskuzi s ostatními institucemi a zainteresovanými stranami. Právní stanovidko bude prezentováno v roce 2011. Možnosti reformy sestávají jak z hlediska hlavních změn, jež vyžadují novou úpravu, tak i zlepšení a prvky, které prokázaly svou užitečnost v současné úpravě. Na tomto základě by se měla stát budoucí SZP více trvalejší, více vyváženou, lépe cílenou, jednodušší a efektivnější a více odpovídající potřebám a očekáváním obyvatel Evropské unie.

Příloha – popis tří širokých alternativ Společní zemědělské politiky

Alternativa číslo 1

Přímé platby – zavádí větší spravedlnost v rozdělování přímých plateb mezi členskými státy, přičemž ponechává současný systém přímých plateb beze změn.

Tržní opatření – posiluje nástroje pro řízení rizik a tam kde je to potřeba usměrňuje a zjednodušuje tržní nástroje.

Rozvoj venkova –  zachovává orientaci na Zdravotní kontrolu, kdy se zvyšuje financování záležitostí týkajících se klimatických změn, vody, biodiverzity, obnovitelné energie a inovací.

Alternativa číslo 2

Přímé platby – zavádí větší spravedlnost v rozdělování přímých plateb mezi členskými státy a podstatné změny  v jejich uspořádání. Přímé platby by se skládaly z:

• základní sazby, která by sloužila jako podpora příjmu,
• povinné dodatečné pomoci pro specifické „zelenající“ veřejné statky prostřednictvím jednoduchých, zevšeobecnělých každoročních a nesmluvních kroků založených na dodatečných nákladech pro realizaci těchto akcí,
• dodatečných plateb na kompenzaci specifických přírodních omezení,
• z dobrovolné části napojené podpory pro specifické sektory a regiony (jednalo by se o ekvivalent dnešní připojené podpory placené podle článku 68 a dalších opatření napojené pomoci,

Měl by být zaveden nový plán pro malé farmy. Mělo by být zavedeno zastropování základní sazby, ale měl by se přitom vzít v úvahu i přínos velkých farem pro rozvoj zemědělství.

Tržní opatření – tam kde je to potřeba zlepšit a zjednodušit existující tržní nástroje.

Rozvoj venkova –  upravit a doplnit existující instrumenty tak, aby byly lépe propojeny s prioritami Evropské unie. Podpora by měla být zároveň zaměřena na životní prostředí, klimatické změny a/nebo restrukturalizaci a inovace a na zvýšení úrovně regionálních a lokálních iniciatitv. Posilovat existující nástroje pro řízení rizik a zavést  nepovinnou „Zelenou krabici WTO“ kompatibilní s nástroji na stabilizaci příjmů, aby mohly být kompenzovány velké ztráty v oblasti příjmů. Na základě objektivně stanovených kriterií
lze uvažovat o přerozdělování finančních prostředků mezi členskými státy.

Alternativa číslo 3

Přímé platby – opuštění přímých plateb v jejich současné podobě. Místo toho by se poskytovaly limitované platby na veřejné statky v oblasti životního prostředí a dodatečné platby na specifická přírodní omezení.

Tržní opatření – zrušit veškerá tržní opatření s potenciální výjimkou zvláštní klauzule, která by mohla být aktivována v době, kdy budou probíhat těžké krize.

Rozvoj venkova –  opatření by byla zaměřena hlavně na klimatické změny a aspekty životního prostředí.