KIS Ústecký kraj
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Ústeckého kraje vznikl za podpory MZe ČR

Bezpráví k zemědělcům nových zemí trvá

30/03/10

Zdroj: AK ČR

 

Na Agrární komoru ČR, do jejího pražského sídla, chodí takřka denně dopisy od zemědělců, potravinářů a často i od běžných občanů. Poukazují v nich na některé nesrovnalosti, ptají se a na většinu těchto dotazů a názorů odpovídá prezident Agrární komory ČR Jan Veleba. Je tomu i v případě dopisu paní Aleny Krátké, který přišel v předminulém týdnu. Ve zkrácené podobě otiskujeme dotaz i odpověď.

 

Vážený pane prezidente,

jsem z Vysočiny, pracuji v zemědělství a mimo toho, že jsem ráda v přírodě a dělám práci, která mě baví, máme rodinnou farmu. Večer si brouzdám po internetu. Zajímám se o dění doma i ve světě a sleduji postupy Evropské komise. Nedávno mne zaujal na stránkách Evropské komise jeden z bodů návrhu a zveřejněný průzkum Eurobarometru. Údajně 80 % z dotázaných Evropanů by rádo odstranilo diskriminaci žen v platové oblasti. Mají totiž v průměru až o 18 % nižší platy, i když zastávají tutéž práci a je jedno, zda je to na úrovni manažerů nebo běžných pracovníků, je to jen úměrně výši jejich platu. Proč se ale nikdo nezajímá a neapeluje na Evropskou komisi, aby se také začala zabývat do nebe volající křivdou na nových členských zemích, která trvá od roku 2004, tedy už celých šest let. Jsou to nerovné podmínky, a ty obírají nové členské země o více než 30 % příjmů.

Pokud je mi známo pane prezidente, Vy jste nejen v čele české agrární komory, ale jste i viceprezidentem COPA, tedy nevládní zemědělské organizace EU. Copak se tam o tohle bezpráví více než poloviny členských zemí nebavíte a je vám to snad dokonce lhostejné? Budu ráda, když mi na tuto otázku odpovíte a já to pak ráda rozešlu svým kolegům, přátelům Už mě to totiž delší dobu zlobí, proto ten trochu nabroušený tón. Nejsem sice členem ani Asociace soukromého zemědělství ČR, ani agrární komory, ale vím, že asociace jen navrhuje odbourání dotací všem, což se v dohlednu těžko stane. Jaký ale máte názor Vy, to mne tedy moc zajímá. Děkuji za odpověď.

Alena Krátká z Vysočiny

 


 

Vážená paní Krátká,

jsem také z Vysočiny a do 21 let jsem žil v malé osadě uprostřed polí, lesů a luk. Takže vám dobře rozumím. Není to tak dávno, co se pole Vysočiny modraly kvítky lnu. Ploch brambor bylo téměř dvakrát tolik, část ploch bylo množitelských, naplno jely četné lihovary. Stáje byly plné dobytka. Před vstupem do Evropské unie se vše začalo měnit, začaly působit pro naše zemědělství nevýhodné asociační dohody. To vše se mělo změnit vstupem do EU, kde jsme spoléhali zejména na vyrovnání podmínek se starými zeměmi, na rovinu řečeno na vyšší dotace. Opak však byl pravdou. Naši vyjednavači vyjednali podmínky, jejichž působení přivodilo velký propad naší produkce. Například před vstupem do unie jsme produkovali o 20 % vepřového masa, než jsme spotřebovali, v minulém roce jsme už 40 % dovezli. Podobné je to s mlékem a s mnoha dalšími produkty.

Před asi třemi týdny mne navštívil slovinský velvyslanec pan But s ekonomickým radou. Chtěli znát čísla o českém zemědělství a pak jsme se bavili o Evropské unii. Pan velvyslanec vyjádřil překvapení nad poklesem naší produkce a hrdě mně sdělil, že ve Slovinsku se nic takového neděje. Potom dodal, že byl hlavním slovinským vyjednavačem před vstupem do unie a že se jim podařilo vyjednat takové podmínky, které jejich farmářům vyhovují. Slovinský příklad podle mne dokládá, že není pravda, že se nic nedalo dělat, než podmínky staré patnáctky přijmout. Při debatě s panem velvyslancem mě zaujalo ještě něco. S viditelným zaujetím vyprávěl, jak těsně a úzce spolupracuje slovinské ministerstvo zemědělství s tamější agrární komorou. Ta spolupráce jde až do dělby činnosti. Maně jsem si při jeho slovech vzpomněl, jak před rokem vyhlásil náš předchozí ministr zemědělství Petr Gandalovič takzvanou reformu naší agrární politiky a já se to tehdy dozvěděl v Bruselu z médií … To jsou milá paní Krátká české reálie, které svědčí o tom, že ne v Bruselu, ale u nás doma je hlavní problém. Proč by se o nás Brusel zajímal, když se nezajímají, a to dlouhodobě, naši politici?

Vy se ale ptáte mě, a tak mně dovolte odpovědět. V Bruselu se samozřejmě o nerovných podmínkách bavíme. Nejenom to. Na posledním zasedání prezidia COPA 12. února jsme všem našim západním kolegům rozdali společný česko-slovenský materiál s konkrétními fakty, jak se vyvíjí zemědělství jejich a jak naše v nových zemích. Zapůsobilo to na ně, a proto v tom budeme na dalším zasedání za čtrnáct dní pokračovat. To ale nestačí, a proto svoláváme, tedy česká agrární komora, na 23. března do Brna konferenci nevládních agrárních organizací nových zemí. Tam se chceme sjednotit a jasně říci, že chceme rovné podmínky. Máme příslib účasti i vysokého představitele slovenského ministerstva zemědělství, přijede i zemědělský rada velvyslanectví USA, aby nás podpořil. Takže děláme na tom, ale je potřeba, aby podobně pracovali politici, vláda a další. V této politické nestabilitě to ale je problém.

No a pokud se týká dotací, které zmiňujete. Víte, za současného nerovného stavu by bylo nejlépe, kdyby nebyly dotace žádné. Pro nikoho. Pak by se ukázalo, čeští zemědělci by určitě obstáli. To je ale utopie a zejména Francouzi a Němci to nikdy nedopustí. Takže náš cíl je v této oblasti jediný – aby úroveň dotací byla pro všechny země Evropské unie stejná.

Jan Veleba
prezident AK ČR a viceprezident COPA