KIS Ústecký kraj
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Ústeckého kraje vznikl za podpory MZe ČR

Kroky v agrární koncepci

02/02/10

Téměř všem zemědělcům je jasné, že stávající úroveň naší produkce je z dlouhodobého pohledu neudržitelná. Není přece možné považovat za normální neustále se zmenšující rozměr naší práce.

 

 

Pokles produkce spolu s poklesem tržeb může být pro české a moravské zemědělce kombinací přímo vražednou. Aby tomu tak nebylo, bude bezpodmínečně nutné učinit celou řadu kroků, které lze rozdělit do tří úrovní – Evropské unie, České republiky a zemědělce samotného. Aby proces splnil očekávání, musí se uskutečnit kroky všechny.

 

Opatření na úrovni Evropské unie

Společná zemědělská politika v nynější podobě je politikou diskriminační. Diskriminace spočívá zejména v nejednotných podmínkách pro vyplácení dotací v jednotlivých členských státech. Kvůli tomu nesoutěží na společném evropském trhu jednotliví účastníci, nýbrž rozdílná výše dotací. Nemůžeme přece konkurovat někomu, kdo má jednou tak vysoké dotace na hektar půdy. Argumenty, že v České republice jsou nižší náklady na pachtovné neobstojí, neboť není vinou našich zemědělců, že pracují na pronajaté půdě. To je pozůstatek čtyřicetiletého vývoje, který jsme nezavinili. Navíc, naši konkurenti ze západu nezažili ani revoluci v roce 1948, na základě které došlo k likvidaci obrovského množství selského majetku. Nezažili ani sametovou revoluci v roce 1989 a následnou výplatu nemalé části svých příjmů oprávněným osobám. Tím nezpochybňuji legitimitu těchto kroků, je to jen upozornění na skutečnost, že ta naše komparativní výhoda nemusí být vůbec pravdivá.

Společná zemědělská politika by se měla po roce 2013 změnit. Již nyní ale máme signály, že některé země, zvláště ty ze staré patnáctky, nechtějí o změně ani slyšet. Stávající stav jim z mnoha dobrých důvodů vyhovuje. Tady bych chtěl vyslovit přesvědčení, že vyjednávání, která se povedou na téma nová zemědělská politika, budou pro nové členské země daleko příznivější.

 

Opatření na úrovni České republiky

Agrární komora vítá kroky ministra zemědělství ve věci zřízení strategické komise. I když zkušenosti s komisemi všeho druhu má našinec spíše negativní. Nicméně tím, že ministr Jakub Šebesta do této komise přizval odborníky z praxe, akademické obce i z výzkumných ústavů dává základní předpoklad k tomu, že koncepce zemědělské politiky, která by měla být výsledkem práce zmíněné komise, bude skutečně dokumentem, který zemědělcům dnes bytostně schází. Agrární komora je připravena se aktivně zúčastnit na práci zmíněné komise.

Jsem přesvědčen, že zmenšující se soběstačnost ve výrobě některých druhů potravin je velice nebezpečná. Potraviny podobně jako energie jsou pro život společnosti nezbytné a výpadek v dodávkách zemního plynu na počátku loňského roku by mělo být zejména pro politiky výstrahou. 

 

Opatření na úrovni zemědělce

Ruku v ruce s opatřeními na úrovni Evropy a České republiky jdou i opatření na úrovni zemědělce. Ne všechno je možné svalit na nepřízeň osudu. V tvrdé konkurenci uspějí jen ti nejlepší. Jinými slovy – uspěje jen ten, kdo v daném okamžiku předloží na trh konkurence schopný výrobek. A bude úplně jedno, pro koho bude určen. A v tom se skrývá obrovská výzva.

Zemědělec musí svou výrobu diverzifikovat. Vedle výroby kvalitních surovin pro potravinářský průmysl, zejména v produkčních oblastech, a nesporné úloze při tvorbě krajiny, pro změnu v méně příznivých oblastech, musí každý hledat jiné příležitosti. Je třeba se vrátit ke kořenům. O co jde konkrétně?. I v době dávno minulé každý zemědělec výraznou část své produkce směřoval do oblasti energetiky. Veškeré přepravní výkony, včetně polních prací, byly realizovány prostřednictvím potahových zvířat, která spotřebovala asi 15 % veškeré zemědělské produkce. Zemědělec spolu s lesníkem byl jediným producentem energie. Samozřejmě nebyli jedinými. Výroba energie může být však výzvou, vhodnou alternativou k výrobě potravin.

Pokud by se zemědělcům podařilo až 15 % produkce realizovat ve výše popsané oblasti, určitě by to znamenalo zklidnění na jinak vypjatém agrárním trhu. Zemědělec by získal jistou a stabilitu v oblasti cenové úhrady, stát, potažmo všichni občané, by naproti tomu získali jistotu dostatečného množství kvalitních a zdravotně nezávadných potravin domácí provenience na pultech obchodů.

Těch možností energetického využití je v současnosti již řada. Velmi propracovaný systém je u bioplynových stanic. Případnému dalšímu rozšíření této veskrze ekologicky čisté energie brání omezená možnost připojení nových žadatelů na rozvodnou síť elektrické energie. Tady se jeví jako další možnost využívat plynu k topení. Agrární komora jedná s kompetentními orgány a my věříme, že jednání budou úspěšná. Další velmi významnou roli hraje využití semene řepky pro výrobu metylesteru, který se dále přimíchává do nafty. Naši zemědělci řepku umí a loňská rekordní úroda by neměla být tou poslední.

Zemědělci drží významnou část osudu ve svých rukou. Jenom je třeba se nebát. Nebát se jednat s politiky, nebát se tvrdě prosazovat své zájmy. Nebát se investic. Ostatně tak to dělají všichni. Čeští zemědělci nemohou být výjimkou.

Jindřich Šnejdrla
viceprezdent AK ČR