Může ekologická produkce potravin posílit ekonomiku venkova? Odpověď podle TP Organics (TPO) je rozhodné „ANO“. Jedná se o zkratku pro technologickou platformu. Jejími členy jsou mnohé evropské nevládní organizace zajímající se o rozvoj venkova a ochranu životního prostředí.

 

TPO uvádí, že od roku 2025 nové myšlení, znalosti a praktiky zastaví nebo zvrátí migraci z venkovských oblastí do urbanistických center a diverzifikovaná ekonomika přitáhne lidi a zlepší jejich životní podmínky.

 

Ekologické zemědělství, zpracování potravin a ekoturismus se stanou důležitými motory posílení ekonomiky venkova. Dialog mezi městskou a venkovskou populací se výrazně zlepší a zintenzívní se partnerství mezi spotřebiteli a výrobci.

 

Po roce 2025 výrazně vzroste dostupnost potravin a stabilita dodávky potravin a díky revitalizovaným venkovským oblastem se zlepší přístup k potravinám.

 

Rozšiřují se vědomosti farmářů o udržitelném řízení ekosystémů. Welfare zvířat a hospodaření šetrné k životnímu prostředí budou přelomovou technologií v potravinovém produkčním řetězci. Po roce 2O25 se budou lidé stravovat zdravěji a vyváženěji.

Změní se preference výběru potravin a jejich kvality: čerstvé a celistvé potraviny budou zpracovávané technologiemi pouze s minimálními úpravami jejich přirozených kvalit. Bude se víc cenit specifická chuť a její regionální variace než velmi zpracované potraviny.

 

Výbor britských členů parlamentu vypracoval zprávu vyzývající ke zvýšené potravinové bezpečnosti a naléhavé reakci na zachování venkovských zručností potřebných k produkci potravin. Produkce ekologických potravin je přes všechny dobré úmysly však nízká v porovnání s konvenční produkcí, která krmí masy. Tři členské státy EU – Itálie, Španělsko a Německo – však mají téměř 40 % z celkové výměry (7,8 mil. ha) oseto ekologickými plodinami. Největší nárůst ekoprodukce v posledních letech zaznamenalo Španělsko, Polsko a Spojené království, ale významný nárůst zaznamenaly také země ve východní a jihovýchodní Evropě. Ekologická produkce však i přesto zabírá pouze malou část dostupné zemědělské půdy a celosvětově představuje pouze 1 procento.

 

Nejsou pochybnosti o tom, že poptávka roste rychleji než konverze půdy, což vede k větší závislosti na dovozu, i když několik zemí má národní ekologické akční plány zakomponovány ve svých programech rozvoje venkova.

 

Multifunkční systémy ekologického zemědělství přispívají k řízení specifických regionálních přírodních oblastí a hodnot krajiny a mnohé napomáhají uzavření uhlíkových, živinových a energetických cyklů na farmě nebo na regionální úrovni.

 

Některé studie poukazují na to, že relativně velká část ekologických farem, které se zabývají multifunkčními aktivitami přispívají k regionálnímu rozvoji v oblastech jako je turismus, vzdělávání, zpracování nebo přímý prodej na farmě. Úspěšné multifunkční přístupy umožňují spolupráci při rozvoji různých typů aktivit na úrovni farmy a prostřednictvím spolupráce mezi farmami při naplňování jiných cílů rozvoje venkova.

 

Rozvinutí podpůrného institucionálního prostředí a veřejnosoukromých partnerství na místní úrovni (ekoregióny, environmentální družstva, apod.), které jsou přizpůsobené rozdílným biofyzikálním a kulturním podmínkám po celé Evropě, se jeví jako kritické faktory při realizaci těchto příležitostí, uvádí TPO. Problém je to, že multifunkcionalitu v ekologickém zemědělství není jednoduché pochopit a zavést ji do praxe. Posilňování úlohy multifunkčního ekologického zemědělství vyžaduje odpovídající interdisciplinární integraci společenských a přírodních věd.

 

Budoucí výzkum ekologického zemědělství musí zohlednit širší dopad potravinové bezpečnosti a suverenity, výživy a veřejného zdraví, ekonomiky dodavatelského řetězce a dostupnosti potravin, kvality a kvantity pracovních příležitostí. Identifikované cíle výzkumu a vývoje zahrnují: úlohu farmářů v rozmanitých venkovských oblastech v Evropě při udržitelném zabezpečení ekosystémů a jiných služeb; stanovení podpor různých typů farem (velké/malé, specializované/střídavé hospodaření) a typ dodavatelských řetězců potřebných v multifunkčním rozvoji venkova a smíšených zemědělských systémech.

 

Rozvoj výzkumných projektů bude mít za úlohu identifikování socioekonomických příležitostí pro ekologické zemědělství v multifunkčním regionálním rozvoji, význam vztahu místní komunity k ekologickým farmám a úlohu ekologického zemědělství v místní komunitě.

 

Podle současné zprávy Worldwatch institutu vědci a političtí analytici ve zvýšené míře poukazují na výhody přechodu na ekologické zemědělství z hlediska klimatických změn. Pro zemědělství se počítá s asi 30 % emisí skleníkových plynů ročně a očekává se růst těchto emisí v průběhu několika následujících dekád v závislosti na růstu zemědělské produkce, vzroste používání chemických vstupů a změna výživových zvyklostí povede ke zvýšené spotřebě masa, mléčných výrobků a masa.

 

Ekologické zemědělství může napomoci zvrácení tohoto trendu redukcí vstupů zesilujících skleníkové plyny, zlepšením energetické účinnosti a významným zvýšením zadržování uhlíku v půdě. Ekologické zemědělství může být odolnější vůči změnám klimatických podmínek než konvenční zemědělství, protože zvyšuje úrodnost půdy, napomáhá plodinám přežít sucho a podporuje větší biodiverzitu. Posun k udržitelným praktikám ekologického zemědělství má také výhodu pro ekosystémy redukováním záplav a zvýšením počtu stanovišť ptáků a divokých zvířat. Ekologické zemědělství rovněž poskytuje společenské výhody oproti konvenčnímu zemědělství včetně většího počtu pracovních míst, spolehlivého příjmu pro farmáře a společnost a spolehnutí se na tradiční dovednosti a vědomosti, které nezávisejí na moderních vstupech.

 

Systematickým zhodnocením 162 vědeckých prací publikovaných v posledních 50 letech se zjistilo, že neexistuje významný rozdíl mezi produkty ekologického a konvenčního zemědělství. Z dostupných informací vyplývá, že největším přínosem ekologické produkce může být schopnost revitalizovat ekonomiku venkova a využít ji v boji s celosvětovou hospodářskou recesí.