I když jsem před lety napsal ze své tehdejší stáže o americkém zemědělství malou publikaci a o zemědělství USA tedy mám představu, musím říci, že současná skutečnost mě překvapila v několika směrech. Především – pokud projedete alespoň část některých produkčních států (například Illinois a Pennsylvanie), tak nelze přehlédnout, jakou velkou roli tam zemědělství hraje a jak dobře je zasazeno do ekonomiky země. Vidíte běžící produkční dynamický systém, na který je napojeno mnoho oborů. Takže ne dvě tři procenta bezvýznamných, jak je nám často předhazováno u nás, ale dvacet až dvacetpět procent pracovních míst z celé ekonomiky, které na zemědělství navazují.

Illinois je doménou pěstitelů kukuřice a sóji

V produkčních státech to rozhodně platí. Konkrétně například v Illinois, který je doménou pěstitelů kukuřice a sóji. Miliony tun kukuřice se musí sklidit a přepravit, potom usušit ve stovkách posklizňových linek, odvézt a zpracovat dál. Do osivářských firem, tam zpracovat a rozvést po USA a do světa. Do krmivářských firem, zde rovněž zpracovat a distribuovat k chovatelům dobytka. Na producenty jsou napojeny specializované výzkumné a šlechtitelské ústavy v USA, ale i v dalších čtyřech světadílech, výroba obalů, strojírenská výroba polních strojů, skladů, firmy na výrobu chemie a hnojiv. V sezóně jsou potřebné tisíce lidí na provádění kastrace kukuřice na poli, potřebné jsou školy a univerzity.

Zapomenout nesmíme ani na stovky biolihovarů, které vyrostly jak houby po dešti s podporou vládních programů a na potravinářské zpracování kukuřice. Jenom pro zajímavost, pěstitelé kukuřice pro biolihovary dostávají dotaci dvanáct centů na litr vyrobeného líhu, míchači rovněž. U nás se před dvěma a půl lety rozhodlo, že nebude podpora žádná (za exministryně zemědělství Mileny Vicenové) a podle toho to dopadlo. Nejede ani jeden biolihovar a cena obilí je tam, kde je.

Mohl bych ve výčtu pokračovat ještě dlouho. Když to srovnám, pak u nás už zbyly jenom fragmenty z naznačené mozaiky, respektive uzavřeného koloběhu zdravé agrární soustavy.

Dva miliony hektarů kukuřice s osmi vloženými geny

Druhý směr se týká úrovně užívaných technologií. Zůstaňme u kukuřice. V příštím roce zjara se v USA zasejí první dva miliony hektarů kukuřice, která má v genomu vložených už osm cílených genů. Taková kukuřice bude odolná proti hmyzu nad zemí i pod zemí, proti mykotoxinům, zavíječi a dalšímu. Zatímco Evropa se dopracovala k několika tisícům hektarů geneticky upravené kukuřice s jedním genem proti zavíječi, setých pouze v šesti státech. Současné výnosy v USA 12 až 13 tun kukuřičného zrna budou do roku 2030 zdvojnásobeny. Moc jsem tomuto sdělení šéfa výzkumu firmy Monsanto, která je světovou jedničkou v biotechnologiích, nevěřil, ale po návštěvě a odborném výkladu pokusných ploch v Yeldu (stát Illinois) a po návštěvě a výkladu ve šlechtitelské stanici kukuřice a soji v DeKalbu v témže státě jsem musel svůj názor změnit.

K tomu všemu je ještě třeba si přimyslet polní technologie. Secí stroje s šířkou pracovního záběru 15,5 metru, postřikovače 30 metrů. K tomu samozřejmě patří velikost polí. Padesát, sto hektarů je běžná, lépe řečeno typická záležitost.

Pokud se týká potravin vyrobených z geneticky modifikovaných zdrojů (GMO), ty nejsou v USA označeny. Označeny ale jsou potraviny GMO prosté, takže spotřebitel si může vybrat. Ne zakázat, jak je to v Evropě, ale vybrat.

Studenti získávají zkušenosti v univerzitní mlékárně

Třetí oblastí, která na mne zanechala silný dojem, jsou agrární fakulty univerzit, jež se nachází v každém státě unie ze zákona. Pojetí studia je na hony vzdáleno tomu našemu. Měli jsme možnost pobýt jeden den na renomované pennsylvánské státní univerzitě. Když pominu univerzitní letiště, stadion na americký fotbal pro sto tisíc diváků a obrovské zázemí sportovních a výukových zařízení, vybavených laboratoří, zaujala mě jedna prostá věc – spojení výuky s praxí.

Univerzita má svoje pole a stáje. Má ale také svoji mlékárnu, která je přímo v areálu jako součást obchodního centra potravin. Pracují v ní studenti a vyrábí škálu vysoce kvalitních mléčných výrobků pro potřeby obchodních center univerzity a část výrobků prodávají i do vnější obchodní sítě. Bylo by něco takového představitelné u nás? Pochybuji, určitě by se našlo dostatek předpisů a vyhlášek, proč to nepovolit. Nemusím snad zdůrazňovat, že student, který projde takovým didaktickým a studijním procesem, má vysokou kvalitu a použitelnost v praxi. A to i když šlo o státní univerzitu, kde je školné dvacet tisíc dolarů ročně. I to určitě má pozitivní efekt na studijní výsledky absolventů.

Unie v agrární soutěži s USA neobstojí

Dělat v USA zemědělství je velmi dobrý způsob obživy. V Evropě je to trochu jinak. Jsem daleko od toho dělat velké závěry, ale jedno vím zcela jistě. Evropě ujíždí vlak. Pokud Evropská unie nezmění svoji agrární politiku a uzavře se bariérou přehnaných environmentálních a byrokratických předpisů, pak nemá v soutěži s agráním systémem USA do budoucna takřka žádnou šanci.

Jan Veleba, prezident Agrární komory ČR