KIS Ústecký kraj
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Ústeckého kraje vznikl za podpory MZe ČR

Bioetanol v USA a EU

14/07/09

Kukuřice zůstává jedinou obilovinou, která je celosvětově využívána  k výrobě biopaliv ve velkém měřítku.

Průmyslové podniky na výrobu bioetanolu měly Evropské unii stejně jako je tomu ve Spojených státech ulehčit trhu s obilovinami. Z tohoto původního záměru však mnoho nezbylo. Obiloviny pro produkci etanolu zůstávají v EU okrajovou záležitostí.
 
Vlivem hospodářské krize, obtížně kalkulovatelných surovin a klesajících cen nerostných olejů se i toto odvětví pohybuje v nejistotě. Přesto by měla být do budoucna pro globální zásobování trhu obilovinami jazýčkem na vahách poptávka výrobců biopaliv po surovinách na výrobu bioetanolu.
 
Využití obilovin k výrobě bioetanolu v globálním měřítku doznalo v uplynulém roce ohromného rozmachu. V letech 2004/2005 bylo podle odhadů Mezinárodní rady pro obiloviny (IGC) pro produkci etanolu použito 44 mil. tun obilovin, v uplynulé sezóně však již 118 mil. tun obilovin, což představuje 7% světové spotřeby. Téměř 110 mil. tun připadlo na kukuřici. U této plodiny bylo na výrobu etanolu použito více než 15% světové spotřeby. Pro srovnání – před pěti lety to bylo 6%. Využití jiných druhů obilovin je naproti tomu jen nepatrné – na pšenici připadá 5 mil. tun, na ječmen dokonce pouhých 0,7 mil. tun.
 
V Evropě dosáhla výroba bioetanolu podle údajů odvětvového svazu EBIO v roce 2008 hranice 2,2 mil. tun, což bylo o 56% více než tomu bylo v porovnání s rokem předchozím a v globálním měřítku představuje pouhá cca 4 procenta celkové produkce. Nejvýznamnější nárůst byl zaznamenán ve Francii, kde produkce bioetanolu stoupla o 86% na 790 000 tun, čímž předstihla do této doby jasně vedoucí producentskou zemi Německo (448 000 tun). Třetí pozici obsadilo Španělsko (250 000) s výrazným odstupem před Polskem (158 000). Celkovou produkční kapacitu v EU odhaduje EBIO na 4,2 mil. tun, zařízení na dalších 2,3 mil. t jsou ve výstavbě. Již v současné době však zůstává okolo 45% skladovacích kapacit nevyužito. Domácí nabídka byla významně doplněna objemnými dovozy. Podle odhadů EBIO bylo importováno 1,5 mil. tun bioetanolu, což je o 300 000 tun více než tomu bylo v roce 2007. Více než tři čtvrtiny dovezeného etanolu doputovaly z  Brazílie.

 Na rozdíl od USA (kukuřice) a Brazílie (cukrová třtina) tvoří surovinovou základnu pro výrobu etanolu v EU široká paleta různých produktů. Mnoho evropských továren je schopných zpracovat různé suroviny, takže provozovatelé mají při nákupu větší možnosti.
 
Na pozadí výrazného poklesu cen doznala spotřeba obilovin v tomto sektoru v uplynulém roce velmi odlišného vývoje. Podle údajů evropského obchodního svazu COCERAL bylo v období 2007/08 v EU zpracováno na bioetanol okolo 1,9 mil. tun obilovin. Pro období 2008/09 COCERAL odhaduje na nárůst na 4 mil. tun,  Komise EU ale počítá s 6,2 mil. tun. S podílem cca 40% hraje nejvýznamnější roli pšenice, následována kukuřicí (30%) a ječmenem (20%). Vzhledem k velmi malému podílu na celkové spotřebě obilovin (čítajícímu méně než 2%), má dosud výroba bioetanolu v EU jen velmi omezený vliv na trh s obilovinami.
 
Pro bioetanolový průmysl v Německu se staly obiloviny opět zajímavé na podzim loňského roku díky výraznému poklesu jejich cen. Podle údajů Spolkové monopolní správy bylo v průběhu prvních dvou měsíců letošního roku zpracováno na bioetanol již téměř 215 000 tun obilovin, což je o 80% více než tomu bylo v roce předchozím. Bioetanol z obilovin vyrábí v Německu 4 podniky. Nejdůležitější surovinou byla dosud pšenice, ječmen a kukuřice. Podíl obilovin tvořil 61%. V roce 2008 bylo zpracováno na biolíh také 567 200 tun melasy a koncentrátu ze zpracování cukrovky, což představuje přibližně sedminásobný nárůst v porovnání s rokem 2007.
 
Ačkoliv je podpora výroby biopaliv deklarovaným politickým cílem, zůstává praktická realizace tohoto záměru dosud za očekáváním. Cíle vytýčeného ve směrnici EU – tj. 2 procentního podílu biopaliv – dosáhly v roce 2005 jen 3 z 25 členských států. Do roku 2010 by měl podíl biopaliv stoupnout na 5,75%, což se ze současného pohledu nezdá reálné. Z tohoto důvodu Komise EU v uplynulém roce přinesla další návrhy k podpoře odvětví produkce biopaliv. Jádrem těchto návrhů je ustanovení minimálního podílu biopaliv na trhu pohonných hmot na 10% do roku 2020. V prosinci 2008 byla tato směrnice schválena Evropským parlamentem a Radou ministrů.
 
V USA naproti tomu politická reprezentace ve snaze získat větší nezávislost v zásobování energií vkládá do produkce biopaliv velké naděje. Ministerstvo zemědělství USA (USDA) vycházelo z toho, že americké podniky v období 2008/09 již dokázaly zpracovat 94 mil. t kukuřice na výrobu bioetanolu (nárůst o 17 mil. t), což odpovídá téměř jedné třetině celkové spotřeby kukuřice, přičemž část etanolové suroviny se opět vrací do krmivářství ve formě kukuřičných výpalků. Na počátku letošního roku byly podle odhadů Amerického bioetanolového svazu (RFA) k dispozici průmyslové kapacity na výrobu 37 mil. t etanolu, kapacity na výrobu dalších 6,3 mil. t biolihu jsou ve výstavbě.
 
Dopad mezinárodní hospodářské a finanční krize se ale projevil i v tomto odvětví. Snížená poptávka po pohonných hmotách a nízké ceny nerostných olejů dostaly pod velmi silný tlak také americké podniky, které se nyní musejí potýkat s přetlakem výrobních kapacit. Mimo provoz se tak v průběhu posledních měsíců ocitly zejména nerentabilní podniky. Od začátku letošního roku byly na území USA vyřazeny z provozu výrobní kapacity s produkcí téměř 6 mil. t etanolu, což odpovídá spotřebě základní suroviny – kukuřice – v objemu 15 mil. tun.

 Zda má výroba biopaliv v USA i přesto perspektivní vyhlídky do budoucna, závisí především na politických rozhodnutích. Americký Kongres v roce 2007 schválil Renewable Fuel Standard Program (RFS), který ukládá  navýšení národního podílu příměsi bioetanolu do benzínu z 27 v roce 2008 na 36 mil. t v roce 2010. Až do roku 2022 by dokonce mělo dojít k navýšení celkového objemu přidávaného bioetanolu na více než 107 mil. t. Toto množství by ale nemělo znamenat překročení v současné době platného 10% podílu, zejména ne proto, že dochází ke snižování celkové spotřeby benzinu. Z tohoto důvodu je v současné době předmětem diskusí zvýšení podílu příměsi biolihu až na 15%.
 
V USA je plánováno využití až 130 mil. t kukuřice za účelem produkce biopaliv. Pro výrobu bioetanolu by měly být do budoucna více využity alternativní suroviny jako je sláma a dřevo; spotřeba kukuřice by měla dále stoupat, ale již ne tak rychle. V průběhu příštích deseti let by se měla podle odhadů USDA vyšplhat spotřeba kukuřice pro produkci biolihu o 38 % na téměř 130 mil. t. Mnoho expertů na mezinárodní trhy se však domnívá, že tento trend bude mít negativní dopad na globální trh s kukuřicí zejména když se počítá s výrazným posílením produkce biopaliv i v ostatních zemích. OECD zveřejnila v uplynulém roce, ještě před vypuknutím hospodářské krize, prognózu, podle které by světová produkce bioetanolu měla mezi roky 2008 až 2017 stoupnout o 65%, tj. na 100 mil. tun. Výrazný nárůst OECD očekává nejenom v Severní Americe, ale také ve východní Evropě, Brazílii a v Asii. USDA předikuje do roku 2011 rozšíření osevních ploch kukuřice pro produkci biopaliv v USA na 36,4 mil. ha, což představuje v porovnání s rokem 2008 5% nárůst. Zda se však tyto prognózy skutečně naplní je velmi nejisté; protože díky klesající poptávce po pohonných hmotách a snižujících se cenách nerostných olejů na světových trzích dochází ke zhoršení šance biopaliv konkurovat fosilním palivům. 
 
Význam bioetanolového průmyslu pro trh s obilovinami je omezen regionálními a odvětvovými vlivy. Poptávka velkých podniků po obilovinách v uplynulých letech výrazně ovlivnila zejména pěstování žita a také rozvoj toků zboží. V zemích EU byla v porovnání s Německem zaznamenána výrazně větší dynamika budování nových zařízení na výrobu biopaliv, zejména ve Francii a v některých východoevropských členských zemích. I když se v EU plánuje nebo již probíhá výstavba mnoha dalších podniků, zůstávají již dnes stávající kapacity částečně nevyužity.

Opravdu velký význam má zkvašování obilovin na líh pouze ve Spojených státech, kde již v tomto roce bude celá jedna třetina úrody kukuřice využita k tomuto účelu. Pokud se bude vývoj tohoto odvětví vyvíjet podle prognóz, mělo by v následujících letech dojít k výraznému omezení vývozu kukuřice z USA a tím i k odpovídajícímu vlivu na situaci na globálních trzích, který bude významný zejména v případě, že by došlo na straně globální nabídky obilovin k výraznému propadu.                                            
                                                         
SCHRAA, M. : War da mal was…? DLG-Mitteilungm, 2009, č. 5, s. 61 – 63

Zdroj: Agronavigátor.cz

Zařazeno v Obnovitelné zdroje