Zatím jsou v agrární politice nastavená pravidla do roku 2013. Co soudíte o dalším vývoji?

Především chci zdůraznit, že při jednání o budoucnosti agrární politiky Evropské unie po roce 2013 půjde hlavně o to, jak unie zareaguje na požadavky Světové obchodní organizace (WTO). Tam se zatím vše zadrhává na agrárním obchodu a jím se podmiňuje určité odbourávání bariér u obchodu s průmyslovým zbožím a ve službách. Země, jako jsou především Brazílie, Indie, Thajsko nebo Čína říkají, my jsme ochotné snížit bariéry pro průmyslové výrobky a pro služby za předpokladu, že totéž udělá Evropská unie a Spojené státy v případě agrárního obchodu. Zemědělské komodity jsou bez nadsázky součástí velké globální hry o celkové otevření trhu. A když kupříkladu unie žádá po Číně a Indii, aby ochraňovaly evropské softwarové patenty, oni říkají ano, ale chceme otevřený zemědělský trh.

Zemědělci budou mít spíše tendenci se bránit. Konkurence je velká a bez  těchto bariér by kupříkladu brazilské komodity, jako jsou cukrová třtina, kukuřice a sója, lehce  z evropských ploch vytlačily nejen tyto rostlinné komodity, ale i maso jatečných zvířat a drůbeže, samozřejmě i zbývající výrobu cukru.

V roce 2013 skončí diskriminace nových států v přímých platbách, kromě Bulharska a Rumunska, které vstoupily do Evropské unie později. V tomto směru dojde k rovnováze mezi starými a novými zeměmi unie. Zůstane ale nerovnováha v produkčních kvótách. Tento faktor bude hrát i nadále v neprospěch nových členských států, včetně České republiky. Konkurenceschopnost nových států Evropské unie bude relativně narůstat. Velmi ale bude záležet i na tom, zda unie přijme GMO, které v třetích zemích umožňují zlevnění zemědělské produkce.

Pokud zůstaneme ale u příkladu Brazílie nebo Argentiny, kde jejich přírodní podmínky s velkou zásobou vody, příznivých teplot a dobré ornice hrají jednoznačně pro konkurenční výhru, potom ústup od dotací by v Evropě přinesl farmářům jediné, naprostou ztrátu konkurenceschopnosti. Přestane se podle vás v budoucnosti s dotováním?

Princip dotací v zemědělství Evropská unie po roce 2013 podle mého mínění neopustí. Zemědělské dotace budou pouze celkově pravděpodobně nižší a více zaměřené na rozvoj venkova a méně než dosud na produkci. V současnosti dotace dosahují kolem 50 miliard eur, částka ve schválené perspektivě ale klesá na 42 miliard eur v roce 2013. Kolik se bude dávat na zemědělství v Evropské unii po roce 2013, bude předmětem velkého politického sporu. Reálné je očekávat mírné snížení někam na úroveň kolem 35 miliard eur ročně. Francie a další zemědělské státy větší snížení agrárních dotací nepřipustí.

Tohle ale vidí nyní už i čeští zemědělci a svůj prostor si začali bránil demonstracemi. Jak se na ně díváte právě z pozice europoslance?

Právo na demonstrace je zcela legitimní. O tom není vůbec sporu. Navíc nesrovnatelnost podmínek starých a nových členských zemí v Evropské unii je očividná a je dobré to víc vysvětlit vlastním spoluobčanům, kteří často o této diskriminaci českých zemědělců nic neví. Ostatně to někdy netuší ani lidé ze starých členských zemí a když se mě ptají, proč jsme takovými euroskeptiky, na příkladu zemědělství jim vysvětluji rozdílnost podmínek ve starých a nových státech Evropské unie. Setkávám se s tím, že většina z nich o tom nic neví. Považuji proto za velmi správné, že se zemědělci ozvali.

Jen u demonstrací ale nezůstalo a agrární komora chystá další. I to schvalujete?

Nemám s tím problém. Teď jsme v půlce období rozpočtové perspektivy Evropské unie a po volbách do Evropského parlamentu se začne druhé období. V něm dojde k revizi a když se zemědělci nebudou bránit, pohoří. Na jejich požadavky musí být politická reakce a mohou tak dosáhnout určitých ústupků. Teď je velká příležitost říci si, jak dál u mléka, kde svou roli v celém problému hrají i kvóty. Komisařka Mariann Fischerová Boelová uvádí, že stávající systém kvót bude v platnosti do roku 2015 a potom bude zrušen. Vloni a předloni došlo k tomu, že se zvýšily kvóty o dvě až tři procenta, čímž došlo k cenovému výkyvu. Podle mne musí být cílem současné agrární politiky Evropské unie úplné zrušení produkčních kvót a exportních dotací. Nejsou totiž spravedlivě rozdělené mezi státy a nefungují normálně, jak by měly a jak se původně předpokládalo. Na jejich zrušení Česká republika neprodělá, to mohu říci s určitostí. Naše mlékárny jsou navíc velmi dobře technologicky vybavené, máme i nižší náklady, než jaké jsou v okolních zemích, a garantuji, že kdyby nebylo kvótami určité krytí, tak by se už  mlékárny z Německa a Francie přestěhovaly sem.

Čeští zemědělci na demonstracích velmi často bojují o svůj díl na dorovnání přímých plateb ze státního rozpočtu. Ani to nekritizujete?

Na dorovnání ze státního rozpočtu mají plné právo, protože z unijního rozpočtu dostávají mnohem méně než jejich konkurenti ze starých států Evropskéunie. Kdyby se neozvali, ani jedna z vlád by jim asi sama jen tak z rozpočtu dotace nedorovnávala na maximální možnou výši. Zemědělci totiž z rozpočtu dostávají tímto způsobem velké peníze, když to vezmeme v hrubých obrysech – za exministra Josefa Luxe byl agrární rozpočet deset miliard korun a v současné době už kolem padesáti miliard korun. Žádný jiný resort nemá v posledních letech tak velký růst výdajů jako zemědělství, a to je předmětem závisti ostatních resortních ministrů. Tato situace bude trvat do roku 2013, kdy se unijní dotace srovnají. Do té doby bude každý rok při přípravě státního rozpočtu spor o to, kolik přidat českým zemědělcům.

Podle vašeho názoru se od dotací v Evropské unii neustoupí ani po tomto datu, budou jen nižší. Přeskupí se tok peněz?

S tím by zemědělci měli počítat, k přeskupení určitě dojde. Dnes jde zhruba osmdesát procent na produkční dotace a přibližně dvacet procent na Program rozvoje venkova. Jsem přesvědčen o tom, že podíl peněz na program rozvoje venkova bude růst možná až ke čtyřiceti až padesáti procentům a produkční dotace se budou naopak snižovat někam až k padesáti či šedesáti procentům. Evropská unie se bude snažit udržet především kvalitu života na venkově. Takovou, aby mladí lidé z venkova masivně neutíkali.

Jak se díváte na potravinovou soběstačnost a bezpečnost?

V tomto směru nebudu za jedno s Agrární komorou ČR, protože si nemyslím, že by Česká republika měla nutně vyrábět tolik vepřového masa nebo mléka, jaká je domácí spotřeba. Mnohem důležitější je, aby české zemědělské podniky byly ziskové a dělaly takové komodity, které to budou dlouhodobě zaručovat. A co se týká potravinové bezpečnosti, tam jsem přesvědčen o tom, že příslušné kontrolní orgány musí maximálně využívat existujících nástrojů k tomu, aby se na trh nedostaly potraviny, které jsou nebezpečné.

Eugenie Línková