KIS Ústecký kraj
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Ústeckého kraje vznikl za podpory MZe ČR

Třetí vlna vybíjení krav

03/02/09

Zdroj: AK ČR

Soběstačnost v potravinách je dnes ještě víc frekventovanější pojem, než by se mohlo zdát. Ne u nás, to podotýkám, ale v zahraničí si řada představitelů vlád uvědomuje, co může hospodářská krize vše s sebou přinést. Banky padají, jak  domečky z karet,a jejich silné mramorové paláce sfoukla první vlna tsunami hospodářské krize.

Zemědělství mělo a má své kořeny v přírodním kapitálu a ten je dobré chránit i rozvíjet, aby i silnější poryvy krizí nebyly totálně likvidační. d nepaměti zemědělci charakterizovali svůj stav obilím a kravami ve chlévě. Když necháme padnout tyto dvě komodity, bude zle. Proč? Tak jako v Německu i u nás představuje zemědělství s potravinářstvím, dopravou ale i chemickým průmyslem, který vyrábí částečně právě pro tyto obory více než dvacet procent národa. Když padne farma, dvě, tři, deset, nemůže přežít ani menší mlékárna, dojde ke ztrátě pracovních míst,a to je dopad do sociální sféry.

To je ale jen jeden nově vzniklý problém. Údržba krajiny je další. Zahradník? To snad není třeba ani vysvětlovat,kolik by stál, jak by působil a spíš než vypočítávání dalších negací tohoto nápadu se optejme, kde ve světě model zahradníků na údržbu krajiny funguje ve velkém?

Třetím momentem, který se bere jako plus zemědělství v domácích podmínkách,jsou čerstvé zdravé potraviny s přísnou tuzemskou kontrolou. I to je v době mnoha potravních skandálů hned u sousedních států velmi důležitý faktor. Když se tedy nad tím vším zamyslíme, je divné nebo nepatřičné, že zemědělci chtějí ustát své místo pod sluncem a ohrazují se proti prudce rostoucím podílům zahraničních potravin na tuzemském trhu? Pro dovozce a zejména obchod rozhoduje nízká cena daná samozřejmě i mnohem nižší nutriční hodnotou.Úterní akce agrární komory, kdy kontrolním nákupem v jednom z řetězců dokázala jednoznačně nepravdivé tvrzení jejich představitelů, že totiž jen mléčných českých výrobků je v průměru v jejich síti asi devadesát procent, byla určitě potřebná. Už jen proto, že lhát se nemá, stejně jako zastírat, na čem se v obchodě dá snadno a rychle vydělat, a tím ale bohužel zlikvidovat jak tuzemské farmy, tak mlékárny. Přehnané dovozy, které v okolních zemích zdaleka na této výši nejsou, nepřinášejí výhody všem zúčastněným, ale právě jen řetězcům a samozřejmě i jejich  mateřským firmám a zemím původu zboží, kam přitékají daně, a to nemalé. Takovému tlaku nemohou tuzemští potravináři, ani zemědělci čelit sami. U prvovýroby je konkurence podražena i cenou za litr mléka,která v Německu představuje 31 eurocentů za litr, v Rakousku kolem 40 eurocentů, v Česku je to něco přes 20 eurocentů. Prezident Agrární komory ČR Jan Veleba proto varuje před třetí vlnou vybíjení krav, která skutečně hrozí.