KIS Ústecký kraj
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Ústeckého kraje vznikl za podpory MZe ČR

Zemědělec není jen výrobce potravin

11/08/08

Zdroj: AK ČR

V minulých dnech proběhla tiskem zpráva, že tajné služby po celém světě, včetně naší rozvědky, už delší dobu varují před nedostatkem energetických zdrojů. V jedné ze zpráv se uvádí: „Pro moderní společnost představuje čím dál větší hrozbu především nedostatek energetických zdrojů a téma energetické bezpečnosti se tak dere do popředí zájmu takřka všech vyspělých států.

Zemědělství ale má nejen v České republice obrovský potenciál v oblasti obnovitelných zdrojů, aniž by se to jakkoli negativně dotklo výroby potravin. Je veliká škoda, že diskuse na téma obnovitelné zdroje se zužují pouze do oblasti biopaliv. Ale obnovitelné zdroje to není jen biolíh nebo bionafta. Naše zeměkoule přece produkuje každoročně nepředstavitelné množství zelené hmoty. Koneckonců všechna fosilní paliva, která se v dnešní době využívají jako energie, byla kdysi dávno zelenou hmotou, která vznikla fotosyntézou. Jen je potřeba najít vhodný způsob, který by umožnil přetransformovat sluneční energii naakumulovanou v zelené hmotě v letním období do použitelné formy v době, kdy fotosyntéza neprobíhá. Těch metod mnoho není, a to je obrovská výzva pro vědeckou obec. Nicméně minimálně jedna možnost tady je, a sice výroba elektrické energie a tepla v kogenerační jednotce bioplynové stanice.

Zjednodušeně lze bioplynovou stanici (BPS) představit tak, že jde o zařízení, ve kterém se z organické hmoty pomocí kvašení získává metan a ten se pak spaluje v kogenerační jednotce. Podobný proces, pouze s jiným výstupem, probíhá v bachoru přežvýkavců. Ne nadarmo se BPS říká betonová kráva.

A teď to hlavní. V České republice se v roce 1989 chovalo celkem 1248 tisíc krav, ke konci roku 2007 to pak bylo pouze 684 tisíc. Pohled na tato dvě čísla jasně hovoří o značném přebytku zelené hmoty, mimo jiné i proto se nedaří snižovat procento zornění naší půdy.

Velké množství zemědělských BPS se nachází v Rakousku a v Německu, které provozují sedláci a ze kterých se mají dobře i obyvatelé vesnic odebírající odpadní teplo. Na druhé straně je i několik BPS u nás doma, z nichž mají obyvatelé vesnic jen zápach. Zapáchající BPS však jde jednoznačně na vrub provozovatele.

Závěrem lze shrnout, že výstavba BPS nemůže být všelékem českého zemědělství, ale jako doplněk však může sehrát významnou roli.

Ing. Jindřich Šnejdrla, viceprezident AK ČR