„Jmenuji se Jindřich Šnejdrla a je mi 50 let. Od roku 1994 jsem jednatelem a ¼ vlastníkem zemědělské společnosti Agrotech veValašském Meziříčí – Poličné. Hospodaříme na 1300 ha zem. půdy v nadmořské výšce cca 350 metrů, z toho je 1050 ha orné a 250ha TTP. Cena půdy se pohybuje od 4 do 7 Kč/m. Necelá polovina výměry podniku, přesněji 613ha, spadá do méně příznivé oblasti typu S.  Příjmy naší společnosti jsou tvořeny zhruba z jedné poloviny za zboží rostlinné výroby a z jedné poloviny za zboží  živočišné výroby. V rostlinné výrobě pěstujeme obiloviny včetně sladovnického ječmene, kukuřici na siláž, na vlhké zrno a řepku. U obilovin dosahujeme výnosů od 5 do 7 tun po ha, u silážní kukuřice 70t přepočteno na 18% sušinu a 10 až 11t u vlhkého zrna, u řepky pak 3,5 až 4 tuny. V živočišné výrobě chováme 170 ks mléčných krav plemene černý holštýn s užitkovostí 10 100 litrů v posledním kontrolním roce a 150 prasnic v uzavřeném obratu stáda. V loňském roce jsme zrekonstruovali porodnu prasnic s dochovem selat za   6,5 mil Kč. Letos máme v plánu zrekonstruovat ještě výkrmnu pro 1100 ks. V neposlední řadě se  zabýváme výrobou alternativních peletek v objemu cca 1000t ročně. S cílem dalšího zvyšování intenzity našeho podnikání  jsme se rozhodli v rámci  Agropodniku Valašské Meziříčí, jehož jsme 30% spoluvlastníci, vybudovat BPS o výkonu 1MW. Stavební a jiná povolení jsou již vyřízena.“

Bylo i hůře

Jindřich Šnejdrla je odborníkem v zemědělství na slovo vzatým, jak se říká lidově. Jedná racionálně a je rodilý optimista, což je pro ostatní velkým plus. O českém zemědělství říká, že  se dá konstatovat, že bylo i hůře. „Je celá řada komodit, u kterých cena odpovídá představám nás producentů. Jsou to  obiloviny, řepka, kukuřice, mléko a částečně i hovězí maso. Na druhé straně jsou však komodity, u kterých je cena opravdu někde jinde. Jedná se zejména o vepřové  a částečně i drůbeží maso, to v oblasti živočišných produktů. U produktů rostlinné výroby je na tom velmi špatně cukrovka,“ konstatuje Šnejdrla. Z pozice viceprezidenta by se chtěl věnovat mimo běžné agendě úřadu  zejména zlepšení stavu u již zmíněných komodit. 

Pokud jde o vepřové maso, které dnes dělá zemědělcům největší starosti, Jindřich Šnejdrla říká.“Je jen málo cest, jak zlepšit situaci u zemědělského výrobku, který se svým charakterem výroby podobá spíše výrobě průmyslové, který není regulován, který je jen velmi málo, lépe řečeno téměř vůbec dotována. Jsou v zásadě dvě cesty ke zlepšení daného stavu.

Za prvé:

Výrobci musí  zlepšit naturální výsledky své práce, a to zejména cestou modernizace svých chovů. Tady máme my producenti značné rezervy. Úroveň většiny provozů neodpovídá možnostem a potřebám genetického potencionálu chovaných zvířat.

Za druhé:

Musí se  zvýšit cenová úhrada za naše zboží. Má-li se však cenová úhrada zvýšit, musí se zlepšit vyjednávací pozice, a ta je za situace, kdy na straně jedné jsou stovky až tisíce prodávajících a na straně druhé jednotky až desítky kupujících pro prodávající, tedy nás prasečkáře, velice nepříznivá. I když cena vepřového masa je v celé Evropě  špatná, nemusí tomu tak být a určitě tomu  tak nebude napořád. Všeobecně se tvrdí, že k výraznému oživení dojde někdy v polovině letošního roku a na této skutečnosti budou profitovat ti, kteří budou nejlépe připraveni. Jak vypadá jednání o ceně mezi rovnocennými partnery, ukázali na sklonku  loňského roku zástupci mlékařského družstva JIH při jednání o ceně mléka s mlékárnou Madeta.  Sdružováním do smysluplných sdružení producentů by mohla být dle mého názoru jedna z cest řešení problému. Jestli se však i producenti prasat budou spojovat po vzoru  výrobců mléka, bude záležet nejenom na nich samotných. Významnou roli by měl sehrát  stát. Podpora typu zakládání skupin výrobců, jako bylo podle NV 655/2004 Sb, však neřeší vůbec nic,“ uzavřel hodnocení komodity vepřové maso Šnejdrla.

Nesystémové kroky podrazily cukrovku

Další problémovou komoditou je cukrová řepa. I k ní se viceprezident AKČR Šnejdrla vyjádřil podrobněji. „Cukrovka je na rozdíl od vepřového masa komodita značně regulovaná i subvencovaná. Není to anomálie ČR, činí tak všechny členské státy EU. Na rozdíl od nás však tak činí programově. Jak jinak, než jako nesystémové, si mají pěstitelé cukrovky vysvětlit kroky Mze při stanovení výše kompenzační platby na jeden hektar pěstované řepy. Naši cukrovkáři  obdrží  84% platby, jejich kolegové na západ od hranic 100%. Zbylých 16% se rozpustí mezi všechny SAPSové hektary, tj. 44,77 Kč/ha. Těm, co  nepěstují cukrovku to nepomůže, cukrovkáři to však znatelně pocítí. Bude velmi složité a pracné v této věci podniknout účinné kroky. Přesto se o to  v případě mého zvolení pokusím. Představenstvo AK přijalo v minulosti celou řadu usnesení včetně toho posledního, které jasně rozhodlo o přidělení kompenzační platby pěstitelům. Ve skutečnosti to dopadlo tak, jak je popsáno výše,“ konstatoval Šnejdrla.

Co ještě trápí zemědělce

K předchozím dvěma problematickým komoditám přiřazuje  Šnejdrla ještě další tři  černé Petry, které agrární sektor svírá v dlaních. Na prvém místě je to půda a nešetrné zacházení s ní. „Je mi smutno při cestování po naší krásné zemi když vidím, že právě na těch nejúrodnějších půdách se staví všechna ta  logistická, obchodní a nevím jaká centra. Všimněme si prosím, kde naši předkové stavěli svá sídla, svá města a vesnice.  Proč třeba  historická část Prahy stojí tam  kde  stojí a ne někde u Jesenice. No prostě proto, že na úrodných půdách se pěstovaly plodiny a na neúrodných se stavěla obydlí. My to děláme přesně naopak. Ale my přece tuto Zemi nemáme jen pro sebe, měli bychom ji předat svým potomkům tak, aby i oni měli na čem pěstovat obilí a vše ostatní.  Jíst se musí  napořád a amarouny, jako v  televizním seriálu Návštěvníci, to nevyřeší. Staří hospodáři přistupovali k půdě s posvátnou úctou. Ta nám dnes chybí, a to je veliká škoda. Možná bychom se mohli inspirovat u našich východních sousedů, kteří navrhují, aby investor uhradil za jeden ha bonitní půdy 5 milionů SK,“ říká Šnejdrla

Chybí mladí pokračovatelé

Druhou bolestí agrární sektoru je vysoký věkový průměr lidí pracujících v zemědělství. „V zemědělských podnicích, a nezáleží na právní formě hospodaření, tiká časovaná bomba. Tou bombou je věková struktura pracovníků. Zemědělské školství na všech stupních vychovává žalostně málo nových odborníků. Důvodem tohoto stavu jsou jednak nízké mzdy, dále malá atraktivita tohoto zaměstnání a v neposlední řadě sezonnost  rostlinné výroby a nepřetržitost a zápach provozů živočišné výroby. Bude nás to všechny stát nemálo úsilí a nemálo peněz, než se věci dostanou do normálních kolejí,“ konstatuje viceprezident.

Svatoplukovy pruty

Do třetice Jindřich Šnejdrla chce pomoci  s odstraňováním určitých nesvárů mezi zemědělci, které jim ve svém důsledku jen škodí.“Pověst o Svatoplukových prutech se učí děti v základní škole již mnoho generací. Jen nám zemědělcům zásada soudržnosti jaksi uniká. Že naší nejednotností často nahráváme těm, co nám zrovna nefandí, je nabíledni. Tu si zemědělci z LFA oblastí stěžují na ty z roviny, tu je tomu zas naopak. Na mnoha jednáních v poslední době jsem se setkal s názorem, že největším nepřítelem zemědělce je zemědělec. Přitom nás trápí stejný problém, a tím je extrémně malý až záporný rozdíl mezi náklady a výnosy. Zahoďme naše žabomyší války za hlavu a pojďme společně řešit to, co nás trápí. Konec konců globalizovaná ekonomika o ničem jiném není,“ dodává Šnejdrla, který  od roku 1996 působil jako předseda okresní agrární komory ve Vsetíně, spolupodílel  se na založení KAK ve Zlíně a poslední tři roky pak pracoval jako člen představenstva AKČR. „Za tu dobu jsem získal nemalé množství poznatků a zkušeností z práce na všech stupních řízení AK, včetně toho stupně nejvyššího. Chci proto nyní z pozice viceprezidenta AKČR udělat vše pro to, abych se  při bilancování mé práce na příštím volebním sněmu mohl s hrdostí podívat všem zemědělcům do očí,“ uzavřel Šnejdrla.