KIS Ústecký kraj
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Ústeckého kraje vznikl za podpory MZe ČR

Obraz zemědělství doznává změn k lepšímu

18/03/08

Zdroj: AK ČR

Měl jsem tu čest být jedním z hostů 7. března na pražském Hradě při příležitosti přísahy prezidenta Václava Klause při jeho nástupu do druhého volebního období. Při takové příležitosti člověk potká mnoho zajímavých lidí a osobností z různých oborů. Jedněmi z nich byli brněnští rektoři zemědělské a veterinární univerzity.

V zajímavé debatě si posteskli, že mají dostatek studentů, kteří mají po ukončení studia výborné uplatnění. Žel do zemědělství, do vlastní výroby, jich ale odchází jenom hrstka. Konkrétně u takových zootechniků a agronomů je to jenom několik desítek ročně v celé republice, přičemž potřeba by bylo několik set!

Ano, české zemědělství se dostalo do situace, kdy nejsou zajištěny základní podmínky jeho reprodukce, chcete-li dalšího bytí. Není nová krev, nejsou noví řídící manažeři. S pány rektory jsme hovořili o absolventech vysokých škol, ale situace na středních  a učňovských školách je obdobná. Na místo potřeby tisíců kvalifikovaných pracovníků ročně jich v provozu končí jenom několik stovek. Do zemědělství se nikdo nehrne. A proč by také měl? Nikdo nepůjde do oboru, který nezaplatí dobré lidi, který je v útlumu a který soustavně vysílá léta negativní signály. Když jsem na své okružní cestě po republice před nedávným sněmem agrární komory debatoval s delegáty Libereckého kraje, dostalo se nám pochvaly za poslední letákovou akci na podporu českých potravin a rady, že něco podobného je třeba vymyslet do základních škol k propagaci zemědělství. Myslím si, že to je dobrý nápad a že ta doba tady je. Myslím si, že je čas změnit tón a „nakreslit“ jiný obraz našeho zemědělství.

I já jsem patřil mezi ty, kteří bili na poplach, kteří neviděli vývoj dobře. Ono to tak ale bylo, lze to snadno dokladovat. Na stavech dobytka, vytrvalých poklesech produkce téměř všech komodit, na katastrofálním saldu agrárního zahraničního obchodu apod. Úderem loňských žní se ale cosi změnilo a nastal prudký obrat cen komodit rostlinné výroby, přičemž ze všech koutů světa přichází zprávy, že jde o trvalý jev, který je dán vysokou poptávkou po potravinách. Jestliže tedy zisk resortu (byť je jakkoliv tvořen dotacemi) se dostává  na úroveň 15 miliard korun, pak musíme změnit tón. Nekamenujte mně, jsem nohama pevně na zemi, vím o kolik stouply jednotlivé náklady, vím, že stoupne nájemné za půdu, mzdy apod. Vím, že musí přijít ještě více takových roků jako byl ten minulý, abychom alespoň trochu srovnali krok, abychom se vypořádali s vnitřním zadlužením respektive žitím z podstaty z minulých let. Ale také vím, že pokud budeme pokračovat ve starém kurzu rétoriky, tak se staneme totálně nedůvěryhodnými.

Je čas změnit tón. Ukázat zemědělství  z té zajímavé stránky, jako život spjatý s přírodou, s moderními technologiemi, které lákají ty mladé. Jako život, kdy těch plus je často víc než co nabízí život ve velkých městech a metropolích. Ukázat zkrátka pozitivní stránku a budoucnost. Jedině tak vytvoříme atmosféru, která po létech přiláká do našeho oboru mladé lidi. Jedině tak se nám podaří postupně řešit nastupující generační krizi. Nevyčítejme si, kdy co kdo řekl a neřekl a vezměme novou situaci na vědomí, zařiďme se podle ní a buďme rádi, že vůbec nastala.

Jan Veleba, prezident AKČR