KIS Ústecký kraj
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Ústeckého kraje vznikl za podpory Ministerstva zemědělství

Biopaliva ovlivňují cenu potravin, ne ale zas tak moc

13/03/08

Zdroj: AK ČR

S velkým zájmem medií se setkala tisková konference věnovaná problematice biopaliv.

Uspořádala ji Agrární komora ČR uplynulou středu ve své pražské centrále. Novináři jsou už zvyklí tam chodit na tiskové konference, které jsou vždy monotematicky zaměřené a u jednoho stolu diskutují s aktéry, kteří jsou z prvovýroby, zpracovatelského průmyslu, někdy i ze školství nebo výzkumu. Má to pro ně jednu velkou velkou výhodu. Nemusí po určité informaci ještě následně shánět oponenty nebo hráče z toho daného spektra, co s tématem souvisí. Hlavní hráči specialisté na dané téma bývají za jedním stolem. Tentokrát to byl generální ředitel  společnosti ČEPRO Pavel Švarc, generální ředitel TTD Dobrovice  a viceprezident Agrární komroy ČR Oldřich Reinbergr a Martin Kubů, ředitel  divize biopaliv z holdingu Agrofert. Svá písemná prohlášení také novinářům na tiskovou konferenci poslali   tiskoví mluvčí ministerstev zemědělství a životního prostředí a  shodně vyjadřovali rezortní  podporu  tomuto programu. Z pohledu  ministerstva zemědělství  je to  daňové zvýhodnění, které  má zvednout poptávku po biopalivech. Počítá s tím ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič. Předložil vládě víceletý program na uplatnění biopaliv v dopravě a ta jej schválila. „V programu se počítá s úlevou  nebo osvobozením od spotřební daně z minerálních olejů u čistých biopaliv a jejich vysokoprocentních směsí podle obsahu biosložky,“ uvádí Gandalovič a úleva přijde  během roku 2009. Jde zejména o metylester řepkového oleje (MEŘO) a bioetanol. Obě paliva jsou v malém množství povinně přimíchávána do konvenčních paliv, v tomto případě se ale s osvobozením nepočítá. Nulová sazba daně by se týkala pouze paliv s vyšším obsahem biosložky.  Postupně se počítá s významnějším rozšířením biopaliv druhé generace – nejspíš od roku 2011 nebo 2012 –  která nejsou vyráběna z potravinářských komodit. Česká republika se bude orientovat v závislosti na dostupných technologiích právě na produkci biopaliv vyráběných z nepotravinářských komodit,“ vysvětluje ministr zemědělství Petr Gandalovič.

„Pokud se týká jednotlivých komodit, které jsou pro výrobu biopaliv vhodné, pak musím konstatovat, že v našich podmínkách to je zrnová kukuřice a cukrová řepa. U obilí vidím problém v ekonomice, respektive ve vysokých cenách suroviny. Když se stavěly první biolihovary, tak obilí stálo necelých 3.000 Kč tuna. Nyní, až se postavily, tak je cena obilí více než dvojnásobná, přičemž klesat nijak nebude. Východiskem jsou technologie výroby biopaliv druhé generace, které budou využívat ligno-celulózu. Jejich výhoda bude v nižším nároku na plochu půdy, je však třeba investovat do výzkumu a vývoje. Podotýkám, že nyní máme nadbytečných zhruba 500 tisíc ha travních porostů, na nichž by mohly být postupně vhodné plodiny k této produkci zavedeny,“ konkretizoval Jan Veleba, prezident AKČR. Jsou to jednak rychle rostoucí dřeviny a potom z rostlin především šťovík, jimž se říká paliva druhé generace. „Když to tedy shrnu – zemědělci mají půdu i chuť pěstovat suroviny pro energetickou výrobu. Plná realizace je odvislá od jasné a srozumitelné politiky státu v této klíčové oblasti. Zatím jsme byli svědky spíše kampaňovitosti a politizace problému,“ dodal.

S určitým úspěchem se tak v České republice  zpracovává řepka na metylester, ve zkratce MEŘO a cukrovka na biolíh. Největším a zatím jediným zpracovatelem cukrové řepy na biolíh ve velkém je lihovar firmy TTD Dobrovice. Má to ale jeden háček. Přísná kontrola výroby biolihu podle generálního ředitele cukrovarů TTD Dobrovice Oldřicha Reinbergra zvyšuje tuzemským producentům náklady a oslabuje tak jejich konkurenceschopnost vůči zahraničním výrobcům. „Čeští výrobci biolihu musejí například skládat stomilionové jistiny na spotřební daň, což zvyšuje cenu tuzemského biolíhu až o několik desetihaléřů na litr,“ řekl  Reinbergr.

Hrozí proto, že se biolíh, který se letos začal přimíchávat do benzinu, podobně jako řepkový metylester, bude kvůli výhodnější ceně z větší části do Česka vozit ze zahraničí, především z Brazílie.

Reinbergr uvedl, že společnost TTD Dobrovice za každý daňový sklad biolihu musí nyní na účet celní správy složit 40milionovou jistinu, což je dvakrát více než dříve. "Jištění dopravy (biolihu) nás stojí obrovské peníze. V Dobrovicích máme otevřenou záruku 570 milionů korun, abychom jistili spotřební daň při přepravě lihu k našim zákazníkům," doplnil Reinbergr.

Cukrovar TTD Dobrovice vyrábí biolíh z cukrové řepy. Reinbergr vypočetl, že systém kontroly výroby a přepravy biolihu stojí firmu zhruba 50 haléřů na jeden litr. "Způsobuje to naši mírnou nekonkurenceschopnost se zahraničím," podotkl Reinbergr.

Stát by proto podle něj měl přísně kontrolovat dovoz biolihu ze zahraničí, protože v každém členském státě EU například platí jiná pravidla pro jeho denaturaci. "Podmínky pro dovozce lihu by měly být stejně přísné jako pro nás, aby nevznikl prostor například pro únik spotřební daně. Chtěl bych vyzvat celníky a stát, aby stejně jako tady přísně kontrolovali i dovozy biolihu," prohlásil.

Smlouvy o nákupu biopaliva  nyní dokončují dva hlavní výrobci pohonných hmot v Česku Unipetrol a státní Čepro. To nyní dokončuje jednání o dovozu biolihu z Brazílie. Litr brazilského biolihu podle generálního ředitele firmy Pavla Švarce vychází zhruba na 17 korun, což o 1,5 koruny méně než nejlevnější tuzemský biolíh. Z Česka bude Čepro nakupovat biolíh pouze od cukrovaru TTD Dobrovice, který ho vyrábí výhodněji z cukrové řepy.

Jak ale Oldřich Reinbergr prozradil, i oni chtějí vstoupit  do prodeje biopaliv přímo a žádají o možnost přímo biopalivo míchat do benzínu a také prodávat. V porovnání s gigantem Čeprem by to byl jen zlomek , co by na svých pumpách prodávala automobilistům firma TTD Dobrovice,ale do budoucna je to to jistě myšlenka vycházející z logiky producenta biolihu.

Zatímco zpracovatel cukrovky na biolíh má smělé plány s jeho využitím, horší jsou na tom ti, co svůj podnikatelský záměr postavili na zpracování obilí na bietanol.Některé lihovary, které zpracovávají dražší obilí, se kvůli nekonkurenceschopnosti a ztrátám už rozhodly výrobu pozastavit, nebo odložily záměr lihovar vůbec stavět či modernizovat. "V listopadu jsme s výrobou biolihu skončili. Při těchto cenách obilí není možné vyrábět," uvedl majitel firmy Ethanol Energy Otakar Moťka. Lihovar této společnosti stojí ve Vrdech Bučicích na Čáslavsku. Moravský lihovar Kojetín, který připravoval výstavbu jednotky na výrobu biolihu, zase svůj záměr odložil.

Tento kalkul zavčas zarazil Andrej Babiš, majitel společnosti Agrofert Holding, který se ještě před dvěma roky rozhodoval zda vystavět kapacitu na zpracování obilí nebo na využití řepky pro výrobu metylesteru, který se již povinně přimíchává do nafty. Rozhodnutí bylo z dlouhodobého hlediska správné a v příštím roce na jaře se v Lovosicích spouští provoz továrny  s kapacitou 100.000 tun metylesteru ročně. Bude stát v areálu Lovochemie v Lovosicích. Investice je  zhruba 1,7 miliardy korun.

"Byť tento byznys prochází v rámci EU významnými výkyvy, považujeme jej stále za součást agrárního trhu v rámci EU. Předpokládáme, že tak jak je nyní v rámci EU podporován, tak dává určitou, i když ne jednoduchou perspektivu dlouhodobého udržení biopaliv na trhu EU," uvedl Martin Kubů ze společnosti Agrofert Holding, kde je ředitelem sekce biopaliv.

A pokud jde  o vliv biopaliv na ceny potravin?„Skutečnost je taková, že v EU se zatím na tuto produkci využívá jenom 3% půdy, což by samo o sobě nemělo mít na cenu potravin vliv. Faktem ovšem je to, že světový trh obilovin, které jsou vždy na začátku výroby potravin, velmi silně ovlivňují USA,“ uvedl Veleba.. Děje se tak množstvím přebytků obilovin, které na světový trh exportují. Je nesporné, že ohromný boom produkce biopaliv v USA snižuje množství volného obilí pro světový trh a tím dochází k nárůstu cen obilí a následně potravin. I když vlivů, které zvyšují ceny potravin je více, je třeba objektivně říct, že produkce biopaliv při současné technologické úrovni zvyšuje ceny potravin.

Odborníci v USA propočítali, že biopaliva zvýší ceny u vepřového masa o  8,4%, drůbežího o 5% a hovězího o 4%. „To by samo o sobě nebylo tak mnoho, nicméně k biopalivům je třeba přičíst další položky, které ceny potravin zvyšují. Pokud trend výroby biopaliv bude pokračovat, a já si myslím, že je dán, pak lze vyvodit, že produkce biopaliv ve světě se bude trvale zvyšovat a bude zde trvalý fenomén v tlaku na ceny potravin. Toto poznání je podle mne důvodem jistého zvolnění až přehodnocování názorů na biopaliva v Evropě,“ uvedl Jan Veleba.

Objevují se proto požadavky revize programu EU v oblasti obnovitelných zdrojů energie-OEZ . Ten je zřejmě příliš ambiciozní. V roce 2010 stanovuje podíl OZE na primárních zdrojích 12% a biopaliva 5,75%. V roce 2020 již 20% a 10%. „To je těžko splnitelné“, říká Jan Veleba.

„Myslím si, že světový trend určují a budou i nadále určovat Spojené státy se svou novou energetickou koncepcí, která je zavazuje do roku 2020 zabezpečovat plných 20% energie z obnovitelných zdrojů. Evropa ovšem bude mít trvalé ekonomické trauma. Zatímco jsou v EU náklady na výrobu jednoho litru bioetanolu 55 centů dolaru, pak v Číně to je 37, v USA 30 a v Brazílii pouze 20 centů dolaru.

Čísla hodně napoví

Abychom pochopili, co se na světovém trhu agrárních komodit, který ovlivňuje ceny potravin stalo, vezměme srovnání světových cen v USD/tuna roku 2005 a září 2007, kdy nastala exploze nárůstu:

 

 

Vloni ceny obilovin prudce stouply, dokonce  lze mluvit o ztrojnásobení. V roce 2006 ještě tuna pšenice byla za 2 700-2 900 korun, vloni přesáhla 8 tisíc korun. Podle odhadů zahraničních analytiků a minimálních zásob obilí ve světě  rozhodně ani letos na obilí farmáři neprodělají,ale kdo zasil víc než vloni, dobře udělal. I letos bude obilí zlatým platidlem a na biopaliva se z něj v Evropě vypálí minimální množství. Naopak pro cukrovku se rýsuje dobrá budoucnost ,ceny porostou a proto ten kdo z producentů vrací svou kvótu navždy Bruselu, nedělá dobře. Je to proces nevratný, Evropská unie totiž odkupem cukerních kvót likviduje přebytky cukru na evropském trhu a nikdy již kvótu na plochu, kde  se bude pěstovat cukrovka nenavýší.